Čeština (Česká republika)English (UK, USA) - alpha  versionSlovenčina (Slovensko)

Poll

Do you agree with photography for money or do you prefer a free photographic work ?
 

My Account

Links

Czech metal band
Photographer Vláďa


Darksome Pho†ography

Welcome to the site of non-commercial art photographer Daniel Diνis,
dealing with photographing
artistic nudes.

 
Analogové focení s Cathalií
Thursday, 11 September 2014 23:25

 

Z úterý na středu byla taková pěkná noc a tak jsem utěsnil střešní okno u koupelny, dotáhl tam zvětšovák a asi milion dalších věcí se zvětšováním souvisejících a konečně jsem fotky ze sobotní procházky s Cathálií dostal z filmu na papír.

Byť ještě mám pár papírů Foma, rozhodl jsem se vyzkoušet ILFOSPEED RC DeLuxe 3 ILFORD 13x18. Byly to první RC, s jakými jsem kdy pracoval, neboť doposud se mi vždy dostal pod ruku výhradně baryt.

Nezbývá než konstatovat, že na RC se zvětšuje hodně dobře ! Obrovskou výhodu vidím především v sušení... baryty jsem prvně musel sušit v sušičce, pak ještě na noc zakládat do knih (kde se na ně akorát tak nachytal prach), někdy dokonce lepit na sklo a ve výsledku se stejně kroutily. Oproti tomu RC jsem vyskládal na kus plastu, vůbec nic s nimi nedělal a nechal je tam do rána... ráno byly stejně krásně rovné, jako když jsem je tam mokré pokládal.

Použité papíry navíc mají lesklý povrch, což vypadá fakt dobře. Jen mám takové nemilé tušení, že třeba na kolorování jsou tyhle RC nepoužitelné.

Bohužel fotografie nejsem schopen převést do digitální podoby tak, aby vypadaly stejně jako právě na těch papírech a celkově je to skenování dost degraduje. Na papíru to zkrátka vypadá podstatně lépe.

Fotky v galerii tedy berte jako pouhé náhledy, s tím že analogová fotka je zkrátka papírová.

 

Co se týče samotného zvětšování, v minulosti jsem se podotýkal s problémem, že snímkům zcela scházel kontrast a byly tedy mdlé a šedivé. To se mi však v průběhu času již podařilo eliminovat a postup byl v tomto ohledu natolik vyladěn, že pro tentokrát jsem měl problém spíše opačný, tzn. extrémní kontrast.

To má hned několik důvodů...

- jelikož byl Kinopositiv 2 focen na ISO 6 a pak jsem ho hodinu a půl máchal v Rodinalu, kontrast je velice slušný už na něm

- použil jsem rentgenovou vývojku, u které se již dříve ukázalo, že papíry vyvolává kontrastněji, než je tomu u většiny ostatních vývojek

- byly použity papíry gradace 3

- některé ze snímků jsou vyfoceny přes červený filtr (590nm)

Hodně kontrastní jsou především snímky z Kinopositivu, Foma LA už ten kontrast má podstatně nižší. Přesto i ta se poměrně dobře zvětšovala, což jsem, vzhledem k tomu že je samotný film černý jako bota, ani nečekal. Ale ta kresba je zachycena zřetelně a to se projevilo.

Ovšem u Kinopositivu jsem narazil na jistý problém - je plný malinkých černých teček, což se samozřejmě projevilo i na zvětšeninách. Mám takové podezření, že se jedná o plíseň, přece jen už ten film není nejnovější. Druhou možností je, že mu zkrátka nesedlo to máchání v Rodinalu, neboť to je (respektive má být) přece jen pozitiv a ten se obvykle máchá v trošku jiné chemii. To jsem zkoušel též, použít pozitivní vývojku, jak jsem ostatně zmiňoval již v dřívějším článku, ale vůbec se to neosvědčilo.

Většina fotek je neostrých, ale při citlivosti ISO 6 se nic jiného ani očekávat nedá. Přece jen, s časy kolem dvou vteřin se z ruky nefotí úplně dobře.

 

Z hlediska chemie jsem se držel osvědčených metod a jak už jsem naznačoval výše, na papíry jsem použil rentgenovou vývojku. Ta už byla v pětilitrovém kanystru namíchaná minimálně rok, ale skladoval jsem ji bez vzduchu a téměř ve tmě, takže pracovala dobře. Prvně ta nádoba sice působila dojmem, že je v ní špinavá voda a na dně usazený nějaký sajrajt, ale když jsem vývojku řádně protřepal, začala se jevit relativně normálně, byť drobné usazeniny tam byly.

Horší to bylo s ustalovačem, jelikož mi došel můj oblíbený Fomafix. Prohrabal jsem tedy krabice s darovanou chemií a zrovna v té co jsem obdržel teď nedávno, jsem narazil na kyselý ustalovač UN201. Ten byl vyroben v roce 1990, takže oproti mé ostatní chemii je relativně nový.

Spočívá ze dvou sáčků, přičemž v tom větším se nacházelo něco, co vypadalo jako nezpracované krystaly soli, zatímco v tom menším se původně zřejmě nacházel bílý prášek, který nyní dospěl do podoby připomínající spíše něco na způsob kamene. Řádně jsem jej tedy rozdrtil a poté ustalovač připravil dle návodu.

Ve výsledku se zdá, že i přes výše uvedené pracoval jak má. Akorát oproti právě třeba tomu Fomafixu jsou doporučené podstatně delší ustalovací doby... zatímco Fomafixu stačí tři minuty, v tomto případě je to 10 minut pro papíry a 15 pro filmy. Ale v temné komoře mě až tak netížilo, jestli to v té misce nechám pět minut nebo dvacet.

 


 

Další věc... dal jsem na Temnou komoru fotku toho, o čemž jsem se domníval, že je to objektiv předválečného fotoaparátu, jak uváděla aukce, v které jsem "to" zakoupil.

Údajně tomu tak ovšem není a je to lupa z 19. století, což spoustu věcí vysvětluje. Například je z toho patrné, proč tuto věc nelze používat na kinofilmových zrcadlovkách, zatímco na bezzrcadlovce, kde je možné to umístit blíže ke snímači, ano. Ať už je to ale cokoliv, tak to nic nemění na faktu, že po přilepení k m4/3 redukci to lze na tomto systému úspěšně používat, coby velmi měkký objektiv se "zasněnou" kresbou.


 

Poté tu mám jedno zjištění vskutku nemilé. Před časem jsem si koupil redukci z m4/3 na bajonet Canon EF, přičemž můj záměr byl takový, že tímto způsobem budu používat objektivy, na kterých už jedna redukce je - vždy z původního bajonetu na Canon EF. U Pentaconu Prakticar 1:1.8 50mm MC mám přímo redukci z bajonetu Praktica B na m/3, takže jsem zde uvedený postup neaplikoval a jinak fotím převážně s CCTV 25mm f1.4, který má též redukci přímo na m4/3.

Moc dalších objektivů jsem na těle Olympusu E-PL1 PEN tedy zatím nevyzkoušel, k tomu jsem se dostal až nyní. A ukázalo se, že při použití kombinace dvou redukcí je vzdálenost od čipu příliš velká a nelze zaostřit na nekonečno. Redukce z m4/3 na Canon EF je totiž úplně stejně dlouhá jako ta z Prakticy na m4/3 (kde už žádná další potřeba není). Takže když na ni nasadím ještě redukci na bajonet Canon, tak ta už je na to moc tlustá.

Tento problém jsem pozoroval u objektivu Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 a při použití dvou redukcí i u zmiňovaného Pentaconu Prakticar 1:1.8 50mm MC. U SMC PENTAXu-FA 1:4.7-5.6, 80-200mm tento problém již nebyl, ale je možné, že je to způsobeno jeho světelností, takže se to vykompenzuje hloubkou ostrosti při dané cloně.

Na Heliosu jsem to prozatím vyzkoušet nemohl, neboť Canon 10D právě s redukcí na Helios jsem půjčil Cathalii, která prostřednictvím něj prohlubuje své fotografické znalosti. A jde jí to moc dobře ! Níže přikládám jeden Cathalií pořízený snímek, kde jsme si trošku prohodili pozice v tom smyslu, kdo je před objektivem a kdo za ním.

Přemýšlím, jestli třeba takový Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 vůbec zaostřil na nekonečno alespoň na tom Canonu 10D, nebo zda ta redukce byla příliš tlustá i tam. Momentálně si to z uvedeného důvodu nemohu ověřit. Každopádně s touto kombinací jsem jedno focení absolvoval a bylo tam hodně odpadu - mnoho fotek bylo špatně zaostřených a celkově se mi ta kresba na F1.4 moc nepozdávala. Těžko říct, jestli problém nebyl právě s tím nekonečnem.

Co si budeme povídat, v maličkém optickém hledáčku je s přesným manuálním zaostřením docela problém a kolikrát jsem do toho mžoural očima jak dlouho a pořád jsem si nebyl jistý, jestli je zaostřeno správně. S digitální lupou u bezzrcadlovky už je úplně o něčem jiném.

V každém případě musím sehnat buď kratší redukci z m/43 na Canon, nebo tenčí Canon redukce. Potíž je v tom, že pokud vím, tak se ani jedno z toho nevyrábí.

 

Tady tedy slíbený snímek od Cathalie, zachycující moji osobu:

(fotografie není nijak upravovaná)



 
Speed Booster - nižší crop, lepší světelnost, vyšší kvalita obrazu
Wednesday, 03 September 2014 01:57

 

Dnes, tedy teď už vlastně včera, jsem na internetu narazil na velice zajímavou věc, nesoucí název Speed Booster.

Je to konvertor, který se umisťuje mezi tělo a objektiv bezzrcadlovek (na zrcadlovkách jej není možné použít pro nedostatečnou vzdáleností mezi optikou a čipem) a který by měl u kinofilmových objektivů, dnes označovaných pojmem "full frame", při jejich použití na aparátech s čipem velikost APS-C či m4/3 zkrátit ohnisko (respektive snížit crop factor), zlepšit světelnost objektivu o jeden stupeň a dokonce i celkovou kvalitu snímků.

 

Ano, na první pohled to zní jako absolutní nesmysl a výplod choré mysli marketingového oddělení dané společnosti, jenže když se na to podíváme blíže, tak ono to začíná dávat smysl a alespoň z teoretického hlediska vlastně není důvod, proč by tomu tak nemohlo být.

Vezměme to tedy od začátku... jak jistě víte, čipy dnešních digitálních fotoaparátů jsou často podstatně menší, než tomu bylo v případě kinofilmového políčka. Když se tedy promítne obraz objektivu, který je schopen vykreslit plný full frame obraz, na snímač menší velikosti, dochází k ořezu a je využit pouze výřez z celkového vykresleného kruhu.

Tím dochází ke snížení úhlu záběru a k prodloužení ekvivalentní ohniskové vzdálenosti. Často používaná formulace, že se tímto způsobem mění ohnisko je však velmi nepřesná, neboť fyzická ohnisková vzdálenost objektivu je samozřejmě pořád stejná a nemění se ani hloubka ostrosti... ta je totožná jak kdyby se objektiv použil na plnoformátovém fotoaparátu a následně se ze snímku udělal výřez odpovídající úhlu záběru jaký je zachycen prostřednictvím čipu menších rozměrů.

Hodnota poměru velikosti se nazývá crop factor. U APS-C čipů bývá 1,5x či 1,6x, zatímco u bezzrcadlovek, jako je mnou využívaný Olympus E-PL1, dokonce 2x.

V praxi to znamená, že pokud máme objektiv fyzické ohniskové vzdálenosti 50mm, po nasazení na bezzrcadlovku s crop factorem 2x je nutno ji vynásobit touto hodnotou.

Ekvivalentní ohnisková vzdálenost pak je 2x50, tedy rovných 100mm, což už značně omezuje možnosti využití.

 

Pokud je žádoucí co nejdelší ohnisková vzdálenost, tak to nemusí být na škodu, ale jsou-li naopak preferovány širokoúhlé záběry, jako je tomu i v mém případě, ty pozitiva se již vytrácí a je to spíše na škodu. Téměř ze všech objektivů totiž tímto způsobem vzniká "dalekohled" a jedinou možností pro širokoúhlé záběry je použití objektivů určených přímo pro danou velikost snímače.

Ty však obvykle bývají drahé a jediným schůdným řešením bývají setové zoomy, které však mívají horší světelnost, typicky F3.5 a horší.

 

Právě vyřešení tohoto problému si klade za cíl optický prcek Speed Booster, který obsahuje širokoúhlý konvektor, který 0,71× zkracuje ohniskovou vzdálenost.

Na snímači velikosti APS-C tedy crop factor téměř zcela eliminuje a objektiv se jeví obdobně jako by byl nasazen na kinofilmovém či plnoformátovém fotoaparátu.

Crop factor v takovém případě bude zhruba 1,065, tedy zcela zanedbatelný.

Nasadíme-li tedy 50mm objektiv na tělo s APS-C čipem s crop factorem 1,5x, tak je to 50 x 1,5 x 0,71, tedy 53,25 mm ekvivalentních.

O něco horší už je situace u systému m4/3, kde je crop factor 2x, tedy 50 x 2 x 0,71, což je 71mm. Následný crop factor tak činí 1,42x, což sice není úplně ideální, ale oproti 2x je to velice příjemné zlepšení.

 

Upozorňuji, že výsledná hodnota ohniska počítaná bez cropu není ekvivalentní ohnisko, nýbrž skutečné fyzické (!!!), vzniklé optickou soustavou. Mění se tedy i hloubka ostrosti. Ekvivalentní přichází na scénu až právě spolu s cropem.

Fyzické ohnisko optické soustavy 50mm objektiv + konvertor je tedy 35,5mm, ekvivalentní pak 53,25 na APS-C čipu s crop factorem 1,5x, respektive 71mm v případě cropu 2x na systému m4/3.

 

Pro lepší pochopení následného textu si nyní připomeňme funkci telekonvertoru - ten má za cíl prodloužit ohniskovou vzdálenost optické soustavy, v důsledku čehož se sníží světelnost a bohužel i kvalita fotografií. Snížení světelnosti má na svědomí velikost clonového otvoru, který je pořád stejný, zatímco ohnisková vzdálenost soustavy je delší, než tomu bylo původně. Světelnost totiž vychází z podílu ohniskové vzdálenosti a průměru otvoru.

Zhoršení kvality je pak dáno faktem, že bez něj na snímač dopadá světlo v jeho původním rozlišení, zatímco použitím telekonvektoru jsou světelné paprsky rozptýleny do většího kuželu a výsledné rozlišení tak značně klesá.

 

U Speed Boosteru je princip přesně opačný, byť zdánlivě to někomu nemusí dávat smysl.

Úkolem konvertoru je vykreslit právě plochu APS-C snímače a to prostřednictvím soustavy čoček, která zkoncentruje světelné paprsky na menší plochu - princip nálevky. Úhel záběru zůstává téměř stejný jako v případě kinofilmu.

Toho není možné docílit kupříkladu prostřednictvím běžné širokoúhlé předsádky, neboť ta tok světelných paprsků koriguje již před objektivem a plocha kruhu objektivem vykresleného je tedy stále stejná, tudíž i nadále dochází ke cropu a je využit jen výřez.

 

Ohnisková vzdálenost se zkracuje, zatímco průměr otvoru zůstává stejný

 

Crop factor není eliminován úplně údajně kvůli dosažení co nejlepších optických vlastností.

 

A teď to nejzajímavější... použitím konvertoru se z běžného 50mm objektivu tedy stává 35,5mm a jak jsem již zmiňoval světelnost je přímým podílem ohniskové vzdálenosti a velikosti clonového otvoru. Kupříkladu, 50mm objektiv se světelností F1.4 by měl mít otvor v optickém středu soustavy o velikosti 50/1,4, to je 35,7mm.

Ohnisko se tedy prodlouží, otvor však zůstane stejný... tímto principem se světelnost zlepší o jeden stupeň (za předpokladu, že nedojde k posunutí optického středu soustavy).

 

Pro přehlednost připomínám clonovou stupnici:

1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, ...

Jak je z ní patrné, když kupříkladu v kombinaci s tímto adaptérem nasadím na Olympus E-PL1 PEN objektiv Olympus G.Zuiko 50mm F1.4, tak bude mít pohádkovou světelnost F1.0.

 

To lze ověřit výpočtem:

(50*0,71) / (50/1,4) = 0,994

(fyzické ohnisko objektivu) / (velikost otvoru) = (světelnost)

Ve výsledku by tedy teoreticky měla být ještě o malinko lepší než je F1.0, ale k ověření, zda se teorie s praxí shoduje, by bylo nezbytné změřit reálnou velikost otvoru.

Čistě teoreticky lze vycházet i z toho, že se světelnost mění ve stejném poměru jako ohnisková vzdálenost, tedy 1,4 x 0,7, což je 0,98.

Zkrátka to bude něco málo pod F1.0, na setinách už nesejde...

 

Ale dalo by se jít ještě dále, až na samotné limity Speed Boosteru. Podporovány jsou objektivy se světelností až F1.26, přičemž výsledná clona pak bude F0.9, což je nejlepší světelnost, jaké je adaptér schopen dosáhnout.

V případě použití objektivu s lepší "vlastní" světelností už by měl SB menší otvor než samotný objektiv.

 

To máme vysvětleny dva prvky - zkrácení ohniskové vzdálenosti a zlepšení světelnosti. Zbývá tedy ten poslední - údajná zlepšená kvalita výstupu.

I zde je vysvětlení překvapivě poměrně prosté. V důsledku toho, že se obraz "stlačí" na plochu relativně malého čipu, budou i méně výrazné některé optické vady a neduhy.

Kromě toho se využije téměř celý obraz, který je objektiv schopen vykreslit, nikoliv tedy jen výřez jako v případě cropu. Tím pádem je oproti cropu vyšší i optické rozlišení.

A díky částečnému zachování crop faktoru se zamezí vinětaci v rozích a okraje, které u starých objektivů často nebývají příliš ostré, budu oříznuty.

Takže, teoreticky by se tímto způsobem mohlo z objektivů dát dostat opravdu maximum. Díky těm ořezům i lepších výsledků než na full frame, alespoň v případě starých objektivů... ale to už je čistá teorie.

Na druhou stranu je však potřeba na to nahlížet i z opačného pohledu - adaptér obsahuje další optické prvky, kde se mohou vyskytovat přechody sklo-vzduch, což kvalitě příliš nepřidá, ani kdyby samotné optické prvky byly sebekvalitnější.

Takže se domnívám, že tyto aspekty "pro" a "proti" se ve výsledku tak nějak vyruší a kvalita bude zhruba stejná, jako bez tohoto konvertoru.

Ale to už jsou jen spekulace, jak to funguje v praxi lze zjistit jediným způsobem - vyzkoušet to.

 

Originální adaptér je počinem společnosti Metabones, která za něj bohužel chce těžko uvěřitelných $599 USD. Na druhou stranu, objektiv se světelností F0.9 by byl podstatně dražší...

Adaptér existuje v mnoha verzích, přičemž mě zajímá ten, který je určený pro těla systému m4/3 a objektivy Canon EF. Na tento bajonet mám totiž redukce pro všechny své objektivy.

Konvertor je dokonce i elektronický a fungují tedy záležitosti typu ovládání clony z těla, přenos clonového čísla, ovládání optické stabilizace atp...

V některých verzích je pak funkční dokonce i autofokus, ale ten je prý velmi pomalý.

Já však používám převážně objektivy manuální, takže tyhle informace jsou pro mě zcela nepodstatné.

 

Naštěstí se dají na eBay najít různé kopie a padělky, které už sice elektronické nejsou, ale jinak by měly mít vlastnosti shodné. Samozřejmě za cenu podstatně nižší, v přepočtu něco kolem 2.000,- Kč.

Otázkou zůstává, jak to je s kvalitou... přece jen už jsem si tam onehdá kupoval širokoúhlou předsádku a ta byla tak šíleně nekvalitní, že se vůbec nedá použít a není dobrá snad ani jako lupa na pálení mravenců.

Ale to byl levný šmejd a asi to nejde brát tak obecně. Tohle je přece jen o něco dražší a i co se zpětné vazby týče, tak se tam vyskytují stovky kladných hodnocení.

No, asi to risknu, hodně mě to láká... jak to zkrácení ohniska, tak clona F1.0.

 
Foma LA + Foma Kinopositiv 2 + vyvolávání a citlivosti filmů + předválečný objektiv + koupil jsem si Speed Booster
Monday, 08 September 2014 22:22

 

Byla noc, tedy doba, kdy různí lidé dělají různé věci... někdo se opíjí do němoty, někdo souloží, určitá skupina jedinců může snad dokonce i pracovat a ti největší extrémisté právě spí.

Já jsem se rozhodl tento čas využít k jedné velmi ušlechtilé činnosti. Došla mi zásoba připraveného filmového materiálu a tak jsem naznal, že je čas se vydat do něčeho na způsob temné komory a pár filmů si z metráže umotat do kazet.

Noční hodina je k tomu nezbytná, neboť ve dne je zcela neproveditelné některou z místností dostatečně světelně utěsnit.

Je to však čas poněkud undergroundový a z toho jsem vycházel i při výběru filmu.

Orwo je moc fajn, ale s tím už zacházet docela umím a vím co potřebuje... to už je tedy až moc jednoduché a proto jsem sáhl po totálním hardcoru a má ruka spočinula na dvou filmech - Fomě LA - filmu pro zvláštní účely a Fomě Kinopositiv 2.

 

O prvním jmenovaném filmu nevím zhola nic... nic o něm nevěděli ani na Temné komoře a dokonce ani pánové z Fomy, i tam to bylo pouze na úrovni spekulací. Dle těch by měl film mít citlivost 6 ISO, ale prý by mělo být možné jej exponovat i na ISO 50.

Podle jiných spekulací se jedná o film FOMA AIR 100.

Na obalu se píše, že vyvolávat se má 6 minut, při teplotě 20°C, bohužel už tam ale neuvádí v čem. Viz obrázek výše, z kterého příliš chytrý nejsem.

 

Co se týče druhého jmenovaného, tedy Kinopositivu 2, ten by se měl údajně exponovat na 20 DINů, tedy ISO 80 a volat samozřejmě v positivní vývojce, jen bohužel nevím v jaké, jak dlouho ani při jaké teplotě. Otázka v jaké až tak složitá nebude, neboť pozitivní mám pouze jednu a to jakousi práškovou.

Film prý nemá antihalační vrstvy a z toho důvodu se údajně může osvítit i pouhou štěrbinou kazety, což je nemilé, neboť jsem s kazetami již manipuloval na světle.

No, uvidím...

 

Filmy jsem namotal do plastových kazet přímo na metráž, které jsem si před časem koupil u Škody. Už jsem se tedy nemusel trápit s použitými kazetami od filmů a celkově to šlo docela dobře.

Jen doufám, že jsou ty plastové dostatečně světlocitlivé, neboť ta štěrbina ve mě až tolik důvěry nebudila.

Zajímavostí je, že oba filmy jsou bílé barvy...

Kinopositivu jsem si namotal tři filmy zhruba po 25 snímcích a Fomy LA pro začátek dva kratší, což by mohlo být na každém tak 10 až 15 políček.

 

Následoval den. Z práce jsem se vrátil ještě za světla, byl pěkný slunečný čtvrteční podvečer a tak jsem se rozhodl jít k rybníku namotané filmy vyzkoušet.

Měl jsem trošku obavy, zda se filmy neosvítily, neboť se ukázalo, že vrchní díl kazety nebyl zcela zacvaknutý, ale světlo tam snad neproniklo.

Založil jsem tedy do Pentaxu MZ-10 fomácký Kinopositiv 2 a postupně pořídil 22 záběrů na následující citlivosti ISO, abych zjistil, pro jakou je film určen.

6, 8, 10, 12, 16, 20, 25, 32, 40, 50, 64, 80, 100, 125, 160

Poté jsem měl v plánu nafocený film z aparátu vyjmout a vložit tam jiný. Přesto, že se zdálo, že se film namotal zpět do kazety, nebyla to tak úplně pravda a jeho část namotána nebyla - došlo tedy k osvícení.

Jak se následně ukázalo, osvícena nebyla až tak velká část a z 22 snímků jich 16 bylo relativně v pořádku.

Následně jsem založil Fomu LA a rovněž postupně pořídil sérii snímků na různé citlivosti ISO. I zde se zdálo, že se film bez problémů namotal, ale už jsem to neriskoval a foťák prozatím neotvíral.

 

Jelikož jsem tedy netušil, jak dlouho filmy volat, rozhodl jsem se to vyzkoušet. Slyšel jsem o několika metodách, jak se to dá zjistit.

První spočívá v tom, že se osvícený kousek filmu normálně na světle vloží do vývojky a počká se až zcela zčerná. Ten se následně vynásobí dvěma. Zkoušel jsem to na Kinopositivu 2 a v pozitivní vývojce nesoucí následující název "Fomatol M - pozitivní vývojka fenidon-hydrochinonová, modročervený tón". Byla potíž v tom, že jsem nevěděl, co si představit pod pojmem "zcela černá" a relativně černý byl už za minutu, takže jsem nezjistil prakticky nic.

Postup jsem opakoval ještě s Fomou R09 new, ale výsledek byl stejný.

Přistoupil jsem tedy k druhé metodě, která spočívá v tom, že se film do vývojky namočí na pět minut z jedné poloviny, po pěti minutách se namočí i zbytek a sleduje se úroveň zčernání jednotlivých částí, až do doby než jsou zcela stejné (je potřeba se na film dívat z více úhlů a to i proti žárovce).

Tento čas je prý optimální doba vyvolání.

 

Začal jsem opět Kinopositivem 2 v kombinaci s výše zmiňovanou pozitivní vývojkou. Optimální vyvolávací čas mi vyšel 4 minuty.

Film jsem tedy vyvolal a ustálil, ovšem i přes veškerou moji snahu z toho ve výsledku vzešel negativ, nikoliv pozitiv. Ten byl navíc velice slabý... film je bílý, téměř průhledný, pouze s velice slabými obrysy - viz INDEX.

Jak je patrné, tento postup se tedy vůbec neosvědčil a výsledek je tak nějak o ničem.

Zřejmé je pouze to, že jako optimální citlivost se jeví zhruba 6 ISO.

 

Foma Kinopositiv 2 - náhled testovacího filmu

 

Následně jsem se pustil do Fomy LA. Pod peřinou jsem zkontroloval zda je film celý namotaný v kazetě, načež se ukázalo, že není.

Vzdal jsem tedy celý foťák do sklepa a film namotal do vývojnice.

Namíchal jsem Fomu R09 new v poměru 1:60, neboť u starších filmů jsou lepší vyšší poměry, aby tam nebyl závoj. Teplotu jsem ponechal klasických 20°C a pustil jsem se na kousku osvíceného filmu do určování času a to opět s pomocí porovnávání černé.

Film byl ve vývojce namočen 10 minut... 20 minut... půl hodiny... hodinu.. a pořád nebyl černý (myslím druhý dílek). Pak už jsem od tohoto testu upustil, neboť další hodiny se mi čekat nechtělo a nalil tu R09 přímo do vývojnice.

Prvních asi pět minut jsem s tím kvedlal, ovšem pak mě to přestalo bavit a film jsem tam nechal hodinu a půl bez pohybu. Poté jej ustáli, vypral a z vývojnice vytáhl cosi černého jak bota.

Ano, film byl celý černý a to včetně částí s perforací. Přesto kresba byla relativně výrazná a až překvapivě zřetelná.

Snímků se tam vešlo 14 a jak se ukázalo, vešlo by se jich tam i více. Ta nenamotaná část totiž byla způsobena tím, že foťák z nějakého důvodu vyhodnotil, že tam film již končí (asi při vytahování z kazety kladl příliš velký odpor) a tak jej začal namotávat zpět. Zbytek filmu tedy nebyl vůbec exponovaný.

Opět přikládám INDEX. Jak je z něj patrné, film má neskutečnou expoziční pružnost a byť optimální citlivost je někde mezi 6 a 50 ISO, lze jej vcelku úspěšně exponovat až na ISO 125.

 

Foma LA - náhled testovacího filmu

 

Další den jsem tu měl Cathalii a když jsme se chystali na procházku, tak jsem opět založil Fomu LA a do kapsy si vzal ještě Kinopositiv 2.

Oba filmy jsme nafotili, přičemž LA jsem exponoval na ISO 50 a Kinopositiv na ISO 6. To byl docela problém, neboť vycházely časy kolem 2s a s těmi se z ruky nefotí úplně ideálně.

Oba filmy jsem následně vyvolal v R09, 1:60, při 20°C, neboť s pozitivní vývojkou už se mi experimentovat opravdu nechtělo.

LA jsem volal 45 minut, neboť jsem se domníval, že když dobu vyvolávání o něco zkrátím, tak film nebude tak černý. Bohužel jsem se mýlil a černý byl stále, pouze kresba byla o něco méně výrazná, než v případě prvního filmu. Domnívám se tedy, že by to chtělo tak tři hodiny.

Oproti tomu Kinopositiv 2 velmi překvapil a vyšel z něj velice zdařilý a kontrastní negativ. V tomto případě jsem čas ani nijak nezjišťoval a nechal to tam půl hodiny. Ve výsledku se to paradoxně osvědčilo mnohem více, než když jsem časy pracně zjišťoval.

Jen vzhledem k té citlivosti ISO 6 asi nebude úplně ostrý, ale prozatím jsem jej nezvětšoval, tak těžko říct.

 

Dnes mi dorazily papíry ILFOSPEED RC DeLuxe 3 ILFORD 13x18, takže se brzo vydám do temné komory a zkusím oba filmy zvětšit. Papírů mám sto kusů, jen moc nevím, co od nich čekat, neboť nejen že RC jsem ještě nepoužil a zvětšoval prozatím pouze na baryt, ale dokonce to prozatím vždy byla roky prošlá Foma.

Na tu se velmi osvědčila rentgenová vývojka, v které dávaly velmi kontrastní výsledky a okraje papírů byly krásně bílé. Asi ji zkusím použít i na tyto, ale nedovoluji si odhadnout co z toho může vzejít.

Potíž je v tom, že zvětšovat můžu pouze v noci, neboť přes den nedosáhnu požadované tmy a jelikož takové zvětšování vždycky trvá minimálně do pěti do ráno, tak to nevychází úplně optimálně, když mám ráno vstávat do práce.

 

 


 

Další věc... na Aukru jsem zakoupil velmi zajímavý předválečný objektiv. Ukázalo se sice, že na kinofilmovou zrcadlovku namontovat nejde, neboť potřebuje podstatně menší vzdálenost mezi zadním optickým členem a snímačem, než jaká je umožněna, takže by zasahoval do zrcátka.

Ovšem na bezzrcadlovku sedne jak ulitý a jeho závit jsem prozatím přilepil izolepou na redukci C-mount to m4/3, na které sedí naprosto ideálně a všechny vzdálenosti vychází jak mají.

Objektiv je v jakési matici (právě tu jsem přilepil k té redukci), z které se dá zcela vyšroubovat. Tento závit funguje jako ostření, byť lehce časově náročnější, neboť jeho chod je značně delší.

Objektiv má poetickou extrémně měkkou kresbu a jsem přesvědčený o tom, že by nemusel být problém tento prvek výtvarně využít.

Původně byl zřejmě určen na střední či dokonce velký formát, neboť se zdá, že vykreslit by dokázal i větší pole, než je kinofilmové políčko.

 


 

 

Když už jsem byl v tom nakupování, tak jsem po lehkém váhání nakonec objednal i ten Speed Booster a to konkrétně TENTO.

Přece jen je podstatně levnější než ten originální, byť i tak na mé poměry dost drahý. Netuším, zda to k něčemu bude, nebo zda to bude bezcenný krám k ničemu, ale rozhodl jsem se to risknout.

Uvidí se asi za měsíc, až dorazí. Pokud by všechno fungovalo jak má, tak by to byla naprosto parádní věc... třeba na clonu F1.0 už se vyloženě těším. Jen se bohužel ukázalo, že Olympus G.Zuiko 50mm F1.4 nasazený na Olympusu E-PL1, tak něj není při cloně F1.4 schopen zaostřit na nekonečno. To bude způsobeno těmi všemi redukcemi... směrem od těla je tam totiž prvně redukce z m/43 na Canon EF, na tom redukce z Canon EF na Olympus OM a teprve na tom samotný objektiv. A asi už je pak ta vzdálenost mezi čipem a optikou moc velká.

Na druhou stranu, ostřit při této cloně na nekonečno obvykle ani nebývá příliš žádoucí a zaměřuji se spíše na blíže položené předměty či osoby.

 

Ještě jsem přemýšlel, jak je to vlastně s tou lepší světelností u Speed Boosteru, kde se tam to větší množství světla vezme.

Ale po menším zamyšlení mi došlo, že je to vlastně docela prosté a logické... když se kinofilmový objektiv nasadí na snímač s menším čipem, tak je využíván pouze střed promítnuté plochy a světlo z nevyužité části vykresleného kruhu je "zahozeno". Zatímco Speed Booster všechno světlo které projde objektivem koncentruje do plochy malého snímače a tím pádem ho tam logicky dopadá více.

Hol jsem měl na základní škole v hodinách fyziky dávat větší pozor a nemusel bych nad tím nyní dlouze přemýšlet. Důležité ale je že už v tom mám zcela jasno.

 

Z hlediska zlepšování světelnosti byly naprosto unikátní Nikony série E. Ty totiž byly vybaveny maličkým čipem velikosti 2/3", nad nímž byla optika, která crop factor kinofilmových objektivů snižovala na hodnotu 1x. Tedy ho zcela odstranila.

To prý mělo za následek poměrně značnou vinětaci, ale nejzajímavější na tom je tom je, že tato kombinace zlepšovala světelnost o celé 4 stupně !!! Je jsem bohužel nikde nenašel, jaká byla maximální možná světelnost, neboť třeba u SB je to F0.9. Takové světelnosti lze dosáhnout s objektivem světelnosti F1.2, jaký bohužel nevlastním.

Ale u těch Nikonů to mohlo být hodně zajímavé... nasadit tam podřadný seťák s bídnou světelností F5.6 a mít z toho světelné sklo s F1.4.

Domníval jsem se, že když jsou to aparáty s rozlišením kolem 1,3 Mpx, tak by se mohly dát sehnat za dvě stovky na Aukru, obdobně jako třeba můj oblíbený dvoumegapixelový Olympus C2020.

To se ovšem nepotvrdilo a na Aukru jsem nenašel ani jeden. Úspěšnější jsem byl až na eBay, kde se jeden z modelů nacházel. Prodávající si ho však bohužel cení nikoliv na 300 Korun, nýbrž na 300 Dolarů. A zas takový extrémista nejsem, ani kdybych ty peníze měl.

 
Nové fotky z Chorvatska
Tuesday, 02 September 2014 00:54

 

Opět přidávám několik dalších fotek z Chorvatska... zase nějaké ty experimenty, místy dokonce i nějaká ta přebytečná textilie a další podivnosti.

Výše uvedený snímek je pořízen přes žlutý filtr, který na plnospektrálním fotoaparátu plní především funkci odfiltrování modrého kanálu, který je v takovém případě poněkud nežádoucí. Poté jsem na snímek pustil svůj pracně vytvořený algoritmus, jehož cílem je především zajistit, aby reprodukce jednotlivých vlnových délek, převedených do viditelného spektra, byla vložena v odpovídajících složkách modelu RGB. Někdy funguje lépe, někdy hůře...

Každopádně, už by to chtělo pořádný širokáč určený pro tento fotoaparát... neboť, jak jste si mohli všimnout, v poslední době fotím v poměru stran 1:1 a snímky jsou ostré pouze uprostřed, zatímco okraje jsou značně neostré (intenzita se odvíjí od clonového čísla, ale při vyšších clonách se zase prohlubuje vinětace). Je to způsobeno tím, že používám objektiv pro bezpečnostní kamery, který má úžasnou světelnost F1.4 a za normálních okolností by i kreslil docela ostře, jenže ty CCTV mají čipy velikosti půl palce, zatímco to bezzrcadlo disponuje snímačem přece jen o poznání větším a tak je ostrý pouze střed.

No a když použiji objektivy pro kinofilm, tak z nich crop factor hodnoty 2 dělá poměrně slušný dalekohled, což není úplně to, co bych potřeboval... naopak potřebuji co nejširší úhel záběru.

Ostatně se Samsungem PL60, s kterým jsou mimochodem pořízeny všechny infračervené snímky v mém portfóliu, jsem fotil výhradně na ekvivalentní ohnisko 35mm a neměl jsem pocit, že by mě to nějak zásadně omezovalo. Ale tam to mělo jiné důvody... při jakémkoliv jiném ohnisku byl totiž vidět ten bordel na čipu.... a že ho tam je.

A byť je tento přístroj stále, až na drobné neduhy, plně funkční, vracet se k němu již nehodlám, neboť ten Olympus E-PL1 je na tom z hlediska kvality někde úplně jinde a z těch RAWů se toho dá dostat přece jen více než ze zašumělých JPEGů (i na ISO80), kde byl s kvalitou občas docela problém.

Plní tedy při foceních funkci náhradního aparátu, pro případ, že by se ten Olympus vybil či z nějakého jiného důvodu by nebyl schopen provozu.

 
« StartPrev12345678910NextEnd »

Page 1 of 82