|
Sobota, 28 Listopad 2015 23:43 |
|
Ve středu jsem si krásně popovídal s mistrem Saudkem, přičemž témat ke konverzaci bylo mnoho. Též jsem mu ukázal několik svých snímků, které hodnotil překvapivě kladně. Nejvíc ho zaujala tato fotografie. V galerii můžete spatřit několik fotek dokumentárního charakteru, zachycujících toto setkání. |
|
Středa, 18 Listopad 2015 00:31 |
|
S „analogovou“ fotografií se mi v poslední době příliš nedařilo a tak jsem se jí teď nějakou dobu nevěnoval. Změnit jsem se to rozhodl až o právě proběhlém víkendu a oprášil tedy Pentax MZ-10, ve kterém bylo již delší dobu založené stařičké ORWO NP55. Dneska jsem film vyvolal a ukázalo se, že minimálně z hlediska samotného analogového procesu je vše v naprostém pořádku a dokonce už jsem přišel i na to, proč v minulosti občas nebylo. Stačilo zakoupit čerstvou vývojku. Ukázalo se totiž, že kombinace 50 let starého filmu se stejně starou vývojkou ORWO R09 a práškovým ustalovačem, který jsem prvně musel na ten prášek rozbít, není úplně to pravé. Nyní jsem použil novou Foma R09 a ta si i s tímto letitým filmem poradila naprosto hravě. Rozmíchal jsem ji do poměru 1:60 a film v ní máchal 24 minut, při teplotě 20°C.
Druhá věc je však obsahová kvalita samotných fotografií, neboť jsem poněkud experimentoval a na zmiňovaný Pentax MZ-10 nasadil kombinaci Heliosu 44-2 2/58 a Olympus G.Zuiko 50mm f1.4. Helios jsem na tělo fotoaparátu přidělal klasickým způsobem, tedy pouze přes redukci, zatímco Olympus jsem umístil reverzně uchycený k jeho filtrovému závitu. Výsledkem byl makro objektiv s poměrně slušným zvětšením... vlastně větším, než by mi bylo milé, takže jsou snímky do jisté míry abstraktní, byť jsem do nich zapojil i kupříkladu Wartenbergovo kolečko. Z toho důvodu přišel na řadu i digitál, konkrétně SMC PENTAX-FA 1:3.5-5.6, 28-80mm, reverzně uchycený na Canonu 100D. To je kombinace, která dává optimální zvětšení k tomu, aby bylo možné objekty dostatečně přiblížit při současné možnosti rozumného komponování. V galerii prozatím naleznete pouze právě tyto digitální snímky, neboť ty analogové jsem doposud nezdigitalizoval. |
|
|
Pět let, 56 modelek, 108 focení... |
|
Čtvrtek, 19 Listopad 2015 00:47 |
|
Byl pátek 19. listopadu 2010, když se mi poprvé před fotoaparátem svlékla dívka a mě se tak naskytla možnost fotograficky zachytit křivky jejího nahého těla. Ani mrazivé počasí, ani padající sníh mi nezabránily se pustit do něčeho nového, dosud nepoznaného - do fotografování. Za zvuku pípajícího záložního zdroje od počítače a několika lampiček, které jsem posbíral po domě, jsem začal ladně hladit spoušť Olympusu SP-510UZ a s napětím pozoroval, jak se každý RAW dlouhé desítky sekund zapisoval na paměťovou kartu a oceňoval při tom odvahu mrznoucí modelky, která se, uprostřed všudypřítomné tmy, chvěla zimou. Focení bylo velmi krátké, ale mělo svůj půvab a především... bylo první. |
|
Úterý, 17 Listopad 2015 23:48 |
|
Do galerie bylo přidáno několik fotografií z focení, které jsme s Doriankou pořídili koncem předminulého týdne v Drnholci. Tyto jsou z hotelového pokoje, přičemž původně jsme měli v úmyslu fotit i v tamním baru, ale to se poněkud zvrtlo. Doriana focení domluvila s majitelkou hotelu, ale zřejmě nedošla příliš řeč na to, co konkrétně budeme fotit. Když jsme se tedy konečně dočkali okamžiku, kdy v baru zrovna nikdo nebyl, sdělili obsluze, že máme s majitelkou domluvené focení a pomalu se do něj pustili, okamžitě tam majitelka přiběhla a začala vyšilovat něco v tom smyslu, že to není bordel. To Dorianku poměrně silně urazilo a do normální nálady se opět dostala až v největším evropském Aquaparku, který jsme byli navštívit a kde jsme podnikli několik poměrně adrenalinových jízd na raftu a podobných podivnostech. Ale to už jsem trochu odbočil. Tedy zpět k věci, co se vložených snímků týče, tak vzhledem k tomu, že bych se nerad opakoval, asi nemá příliš smysl podotýkat, že snímky které se mi jevily až tak „nejpoužitelněji“ opět pohltil schvalovací proces. Pro tentokrát kvůli jakýmsi imaginárním vráskám, respektive stínům v obličeji, které údajně vrásky připomínaly. Byť jsem se Doriance snažil vysvětlit, že klasická fotografie aktu je od nepaměti založena na hře světla a stínu a stín v obličeji tedy nelze považovat za vrásky, nýbrž za nezbytný prvek, bez kterého by připomínala vyhlazenou voskovou figurínu, stejně jako slečny v časopisech podřadných kvalit i obsahu, neshledalo se to s pochopením. A retušovat fotky do této podoby, jakožto i retuše obecně, samozřejmě odmítám - až natolik zvrhlý zase nejsem. |
|
