|
Neděle, 29 Prosinec 2019 02:30 |
|
Když se povznesu nad skutečnost, že v poslední době patrně není moc lidí, co by tento web navštěvovali, či dokonce četli tyto řádky, neboť nového obsahu, který by sem potencionálně někoho lákal, se zde objevuje tak říkajíc jako šafránu, slušností je popřát vám veselé Vánoce a šťastný Nový rok. Pravda, s těmi Vánocemi jsem se o nějaký ten den opozdil, ale to by, vzhledem k výše uvedenému, nemuselo vadit.
Nahlédneme-li do statistik, je patrné, že bilance za předchozí rok je vskutku bídná.
| Rok |
Počet focení |
Počet modelek |
|
|
|
| 2010 |
2 |
2 |
| 2011 |
20 |
16 |
| 2012 |
32 |
19 |
| 2013 |
19 |
13 |
| 2014 |
16 |
6 |
| 2015 |
20 |
8 |
| 2016 |
6 |
3 |
| 2017 |
5 |
3 |
| 2018 |
3 |
2 |
| 2019 |
2 |
1 |
Jak lze vyčíst z tohoto šokujícího grafu, pouze zásluhou Furieux nedošlo k pádu k absolutní nule. Pokud by mě tedy nekontaktovala, patrně bych si letos sám žádnou modelku neobstaral, neboť to bylo období poněkud hektické a to z mnoha důvodů, které by bylo zcela bezpředmětné zde nějakým způsobem rozebírat.
Věřím, že v roce následujícím to již bude v tomto ohledu o poznání lepší a pokusím se nafotit něco alespoň trošku smysluplného... měl jsem v hlavě celou řadu námětů, které jsem však v mezičase již stihl opět zapomenout. Pokud se však nemýlím, tak jsem si je někam zapsal. A byť už si nejsem jistý kam, tak teoreticky by mělo být možné je nějakým způsobem dohledat, ba dokonce i realizovat.
Ještě k té letošní tvorbě... na stranu druhou, jak se tak dívám na snímek, který jsem vložil do úvodu tohoto článku, tak určitou smyslnost spatřuji i ve fotografiích letos pořízených. Někdo by sice mohl namítat, že je posunuta daleko za hranici dobrého vkusu, ale na to se v oblasti umění nikdy příliš nehrálo. Vlastně by se tedy dalo říct, že jsem s letošní tvorbou spokojen... respektive s pár fotografiemi z té haldy, kterou jsem sem vložil. |
|
Neděle, 10 Listopad 2019 23:12 |
|
Nelze si nevšimnout, že v poslední době moje tvorba opět dospěla do nepříjemného bodu a to do bodu stagnace. Jelikož však fotím převážně v exteriéru, tak v tomto ročním období patrně nebude moc příležitostí, jak tuto situaci napravit.
Mé fotografické pokusy se již pouze opakují a stejně jako desátá kopie audiokazety, již nedosahují té původní kvality (čímž mám namysli mé snímky vzniklé někdy kolem roku 2012, kde se našlo pár těch, s kterými jsem byl docela spokojen) a jsou poněkud ohrané. Z části je to způsobeno tím, že již zdaleka nefotím tak často jako dříve, neboť pod tlakem společenských konvencí se mi již nepodařilo obhájit mé přesvědčení, že volný čas má daleko větší hodnotu, než peníze, které lze výměnou za ten čas za jistých okolností získat a tak to lze celé ve výsledku nejlépe vyjádřit slovy kde nic, tu nic. Vlastně ani nemám žádnou představu, jak to celé posunout někam dál, od pouhého nahého těla v přírodě, zasazeného do naoranžovělých barev, interpretujících infračervené spektrum v podobě, v jaké jsou ho naše oči schopny vnímat. Nicméně, trochu tuším, že problém je do jisté míry v jedničkách a nulách... digitální záznam totiž nikdy nemůže zachytit "hřejivost" a zrno poctivého filmu. Ostatně, všichni "velcí fotografové" fotí na film... a jistě to má i jinou příčinu, než je ta, že v době jejich narození a rozkvětu tvorby, jiná možnost nebyla. Tuto část dané problematiky jsem měl v plánu vyřešit stavbou temné komory, nicméně, tento úmysl byl citelně zasažen mým nedávným rozvodem, takže se odkládá na neurčito, neboť je v tuto chvíli tak trochu mimo dostupný rozpočet.
Přespříští týden tomu bude již devět let od mého prvního pokusu zachytit paprsky světla dopadají na nahé ženské tělo, ale snímků, které by za něco stály, jsem za tu dobu pořídil maximálně pět. To je dost chatrná bilance.
Když však odbočím od negativního vývoje mého focení, tak až nečekaně pozitivní vývoj nabrala fotografická kariéra jediného skutečného fotografa - mistra Jana Saudka, který byl oceněn státním vyznamenáním. To je, na poměry současného stavu této země, poměrně působivé. |
|
|
Úterý, 19 Listopad 2019 17:54 |
|
Galerie byla opět obohacena o další snímky s modelkou Furieux. Byť to u infračervených fotek nedělám často, pro tentokrát jsem se rozhodl pro černobílé pojetí. (A co se toho nadpisu týče... dobře, i něco málo modré.) |
|
Infračervené focení s Furieux |
|
Neděle, 20 Říjen 2019 14:08 |
|
Je tomu již téměř měsíc, co jsem se vydal do Hustopečí, abychom tam s modelkou Furieux zachytili jedny z posledních letošních, byť už poněkud zmírajících, slunečních paprsků, které v sobě ještě zahrnují infračervené záření dostatečné intenzity na to, aby je bylo možné v odpovídající formě fotograficky využít. V neprospěch fotografování v tomto spektru hovořil i stav zeleně, která, jak známo, výborně odráží IR světlo a vytváří tak na snímcích potřebný kontrast. Ta už totiž v září též není v tom stavu, jako třeba o měsíc dříve. Ale abych tedy nezacházel do zbytečných podrobností, které stejně zajímají málokoho, tak zkrátka podmínky byly pořád ještě poměrně dobré, byť zdaleka ne dokonalé, což se na fotkách podepsalo nízkou intenzitou barevné informace.
Co se tématiky týče, tak jsem zde již patrně v minulosti zmiňoval, že náměty pro tuto fotografickou seanci navrhla sama modelka a to formou kreseb. Ne všechny však bylo možno realizovat zcela v souladu s námětem a ne na všechny se dostalo.
Z hlediska mé fotografické aparatury zprvu vše vypadalo velmi nadějně, ale ve výsledku se to opět neobešlo bez následků. Můj Olympus E-PL1 PEN se začal vyrábět již před téměř deseti lety a i ten můj konkrétní, uzpůsobený pro snímání v plném spektru (a s pomocí filtru na objektivu pak i v tom infračerveném) už toho má dost za sebou. Datum výroby je však přímým viníkem toho, že displej je vyroben zastaralou technologií a na slunci na něm není prakticky nic vidět (a hledáček tento fotoaparát nemá, respektive, dá se k němu dokoupit a připojit digitální, ale ten je neúměrně drahý). V minulosti jsem s ním absolvoval pár focení, kdy jsem chvílemi fotil téměř naslepo, což je docela problém, zejména vzhledem ke skutečnosti, že využívám výhradně staré zcela mechanické objektivy, bez jakékoliv elektroniky, které tím pádem nedisponují autofokusem a je nutno provést přesné zaostření prstencem na objektivu. Protože jsem se chtěl obdobným situacím do budoucna vyhnout, pořídil jsem již před časem na eBay jakousi obrovskou očnici, která se mi povedla modifikovat tak, aby přesně pasovala a displej mého Olympusu, byť původně byla určena pro mnohem větší Canon. Tato sestava fungovala výborně a na displeji jsem tak viděl každý detail bez ohledu na intenzitu slunečního svitu. Podcenil jsem však skutečnost, že primárním prvkem takové očnice je poměrně rozměrná lupa a že v kombinaci se sluncem to, z pochopitelných důvodů, může být zdrojem problému. Taky že ano! Při aranžování snímků si aparát různě odkládám, což v praxi obvykle vypadá tak, že jej odhodím kamsi do trávy a vůbec mě tedy nenapadlo sledovat pozici očnici vůči slunci. Jak se dalo čekat, bylo pouze otázkou času, než se lupa v očnici dostala do takové polohy vůči slunci, že ohnisko bylo v místě displeje fotoaparátu a nebohé tekuté krystaly v něm tedy byly zcela seškvařeny. Výsledkem je asi centimetrová šmouha, která je tedy do displeje fyzicky vypálena. Ale ještě to dopadlo dobře, pokud by to schytala například baterie, bez exploze by se to neobešlo.
Co se tedy týče samotného fotoaparátu, respektive jeho současného stavu, tak fotit se s ním dá i v této podobě, ale do budoucna by asi stála za úvahu výměna displeje. Není to však jeho jediná závada... občas ještě zešílí a začne svévolně přepínat fotografické režimy. Ale vždy je trpělivě přepínám zpět, než se aparát opět vzpamatuje a pak již bez problémů funguje. Jedná se tedy spíše o detaily, které nepovažuji za důvod ke koupi nového foťáku a i kdybych považoval, tak by mi to nebylo nic platné, neboť, když pominu skutečnost, že na něj nemám finanční prostředky, tak infračervené fotoaparáty se dost obtížně shání.
Ale to není podstatné... podstatné je, že v galerii můžete spatřit několik málo prvních snímků a další přibudou v dohledné době. |
|
