Když jsem se dnes chtěl podívat, co je nového ve světě, mimo jiného jsem si otevřel i Reflex, kde moji pozornost ihned upoutal titulek, informující o výstavě nahých žen.

Po rozkliknutí se ukázalo, že to nejsou ženy jen tak obyčejné, nýbrž je většina z nich zajímavě „vyzdobena“ a především tyto dívky na výstavách zjevně spočinou v pozicích se zřejmými prvky BDSM, respektive v pozicích submisivních.

To mě zaujalo. Zavítal jsem tedy na web projektu, kde jsem si prohlédl necenzurovanou galerii, kde lze spatřit i detaily, o které byli čtenáři Reflexu ochuzeni. Jedním z nich je například věc obecně nazývaná jako „anální šperk“, kterou jsou vybaveny zadnice některých dívek.

Položil jsem si tedy otázku, kde je asi háček. Jeden z nich byl patrný na první pohled - cena vstupného.

To však není neřešitelné a pokračoval jsem tedy do sekce pravidla. 

Tam jsem se přes několik méně podstatných informací, jako že každý návštěvník bude vybaven rukavicemi a vybrané modelky může osahávat, dostal až k těm nejzásadnějším, které si zde dovolím citovat:

„FOTOGRAFOVÁNÍ JE DOVOLENO
V prostorách výstavy je fotografování DOVOLENÉ! Zhotovovat video záznam je ZAKÁZÁNO! Organizátor výstavy může a bude pořizovat videozáznam a fotografie během celého trvání výstavy. Takto získané materiály použijeme k referencím a k propagačním materiálem dalších ročníků. Zakoupením vstupenky dáváš souhlas k fotografování, natáčení a zveřejnění vyhotovených materiálů.“

V tomto okamžiku už jsem neváhal ani vteřinu a zakoupil vstupenku pro mě i moji drahou polovičku.

Akce je sice plánována až na srpen, ale již nyní si troufám tvrdit, že by z toho z fotografického hlediska mohlo něco vzejít.

Ostatně, jak je patrné z fotografie ZDE (respektive ZDE), přednosti některých z dívek neuvidím poprvé a pokud tento web navštěvujete pravidelně, nejsou Vám též cizí.

Byť nemám ve zvyku se vracet ke starým galeriím, v poslední době jsem se již podruhé rozhodl tuto zvyklost porušit.

První na řadě byla galerie s Bobkou, kde ještě zbývalo upravit poměrně dost snímků. Jak jsem zmiňoval v minulé zprávě, nyní už jsou všechny zpracovány a zveřejněny.

Pouštět se do další neaktuální galerie jsem již neměl v úmyslu. To se však změnilo, když jsem si všiml, že hodně lidí přichází z vyhledávače do galerie s modelkou Tereza Dzurandzij Vrchovsky.

Říkal jsem si, co tam pořád hledají. Jasně, je to zajímavá slečna vyzdobená množstvím kérek, piercingů a obdobných libůstek, kromě toho má různé zájmy, které zde není žádoucí rozebírat, ale takových by se zde v galerii našlo více a tak hojně vyhledávány nejsou.

Galerii jsem si tedy otevřel a snímky si prohlédl. Docela jsem se zhrozil, jakmile jsem narazil na ty infračervené.

Přiměly mě totiž k otázce, jak jsem je mohl upravit tak blbě ? Vždyť jsou naprosto mdlé, nezajímavé a chybí jim určitá barevná pestrost a živost, pro infračervenou fotografii tak typická.

To je situace, kterou nelze nechat jen tak a dá se s ní dělat jediné - napravit ji. Tedy vrátit se zcela nestandardně k více než dva roky starému focení a navíc upravit snímky, které už jsem jednou zpracoval. 

Tehdy to mělo několik technických úskalí a limitu, což z části zapřičinilo, že výsledek vypadal tak, jak vypadal.

Především bylo problematické, že dříve využívaný software nedokázal řádně pracovat z RAWy z Olympusu E-PL1 a vždy v něm měly zcela odlišné barevné provedení, které nebylo ani zajímavé, ani žádoucí. Fotografie jsem tedy vždy před zpracováním prostřednictvím originálního softwaru od Olympusu převedl do TIFFu a s tím následně pracoval.

Převod však zdaleka nebyl dokonalý a převedené snímky měly velmi nízký dynamický rozsah a často se v nich objevovaly přepaly.

Před časem jsem však přešel na Affinity Photo a jeho RAW konvertor nemá s původními RAWy žádný problém a nabízí se tak tedy mnohem hlubší možnosti zpracování.

Nemluvě o tom, že dříve jsem fotografie upravoval převážně v osmibitové barevné hloubce a využíval profil sRGB. Nyní pracuji s hloubkou šestnáctibitovou a to v kombinaci s barevným profilem Adobe RGB.

Abych to tedy neprotahoval, část infračervených snímků jsem zpracoval kompletně znovu a jsou nyní k dispozici v galerii (na jejím konci).

Celou galerii jsem ponechal tak, jak jsem to tenkrát zamýšlel, tedy včetně původních snímků, pouze byly doplněny ty nové.

Přesto dnes jen stěží chápu, co se mi tenkrát při úpravě těch fotek honilo hlavou a proč jsem je neupravil alespoň trochu smyslněji.

Pro názornou ukázku přikládám několik fotografií.

Pokud je myš mimo snímek, zobrazuje se ten nový, při najetí myší nad obrázek se zobrazí ten původní.

Domnívám se, že ukázky mluví samy za sebe a rozdíl je více než patrný. 

Z mého pohledu jednoznačný posun k lepšímu, byť ne každý samozřejmě musí být stejného názoru.