Nedávno jsem na eBay narazil na film Lomography LomoChrome PURPLE XR 100-400 ISO 135mm a za něco přes 400,- Kč zakoupil jeho variantu s 36-ti políčky (existuje i v podobě kratšího kinofilmu s 12-ti).

Je to film s upravenou barevnou emulzí, který má údajně připomínat barevný infračervený film, přesto, že infračervený samozřejmě není. Jak moc velká podoba tam je, to můžete posoudit sami... osobně se domnívám, že spíše minimální, čímž ale výstup tohoto filmu nijak nezatracuji.

Při nedávném focení s Dafne jsem tento filmový materiál založil do Pentaxu MZ-10, nasadil na něj objektiv SMC PENTAX-FA 1:3.5-5.6, 28-80mm a postupně na něj naexponoval celých 38 snímků. Ano, vešly se tam dokonce dva navíc.

Film má údajně proměnné ISO v rozsahu 100 - 400 ISO, tudíž jsem si vybral hodnotu ISO 200 a kromě asi dvou snímků v "jeskyni", kde jsem přepnul na ISO 400, jsem s touto hodnotou nafotil celý film.

Doposud to byla ta jednodušší část, ovšem vyvstala otázka, co s nafoceným filmem dále, neboť proces C-41 je v domácích podmínkách dosti náročný.

Přesto bych se do něj klidně i pustil, kdyby chemie nestála dva a půl tisíce, jenže to je přece jen dost. Snad bych o tom i uvažoval, kdybych se nedozvěděl, že tento druh chemikálií je použitelný tak maximálně měsíc, než se nějakým způsobem zkazí a znehodnotí.

Rozhodl jsem se tedy pro tentokrát film svěřit do péče odborníků a po domluvě jej zaslal do Analogue / Lomography Ambasády do Prahy. Vyvolání i s oskenováním stálo neuvěřitelných 140,- Kč včetně poštovného, což je cena víc než pohádková.

Film se tam zdržel déle než jsem čekal, něco přes týden, ale jelikož jsem byl zrovna v Chorvatsku, tak mi to vůbec nevadilo. Když jsme se s Cathalií z Chorvatska vrátili, film už na mě čekal doma.

Negativy přišly poctivě zabalené v průhledných fóliích k tomu určených a dále bylo v obálce přiloženo DVD a index, tedy malý papír, na kterém jsou náhledy všech snímků. Negativy i index se jevily velice slibně, ovšem po vložení DVD do mechaniky jsem se trošku zhrozil... všechny snímky byly neuvěřitelně přesvětlené, přepálené a doslova plné barevného digitálního šumu, zkrátka kvalita skenu je opravdu příšerná. Snažil jsem se si negativy přeskenovat svépomoci znovu, ale jelikož na to nemám vybavení, nepodařilo se to v použitelné kvalitě provést. Nakonec jsem tedy ztmavil původní skeny, čímž jsem dosáhl alespoň trošku použitelných výsledků. Ale nic to nemění na tom, že jejich kvalita je hrozná...

Dle mého názoru bude problém pouze ve skenech a negativy jsou exponovány i vyvolány správně. Alespoň pohledem se jeví zcela v pořádku, byť zřejmě by snesly i ISO400 v případě všech snímků, čímž bych zamezil případné přeexpozici.

Tak jako tak jsem ale s celkovou prací Analogue spokojen, neboť za 140,- Kč opravdu nemůžu čekat zázraky. Spíš si musím sehnat nějaký použitelný skener na filmy, ať si je můžu digitalizovat sám a pohrát si s každým políčkem.

Každopádně je ale zajímavé, že na indexu mají názvy souborů příponu TIF a byť jsou maličké, tak se přece jen jeví o něco lépe, než ty JPEG soubory. Pokud to skenují do TIFu, tak opravdu nechápu, proč to nakonec posílají v pouhém JPEGu.

Abych to shrnul, domnívám se tedy, že na první pokus s barevným filmem vůbec, to není úplně marné, ale zda to stálo za minimálně 600,- Kč, které jsem do toho celkově investoval, si též nejsem úplně jistý.

Příště je na řadě klasický infračervený Kodak EIR, neboť v mrazáku už se válí dost dlouho... ale tam těch komplikací bude více, už jen ten netypický rozměr.

V galerii naleznete asi polovinu tohoto LomoChrome filmu, neboť obsah té druhé byl opět v rozporu s procesem schvalování se strany modelky.

Jelikož jsem si nedávno pořídil hračku jménem Easypix Aquapix W1024-I, což je jednoduchý fotoaparát určený k focení pod vodní hladinou, samozřejmě jsem jej řádně zužitkoval i při návštěvě Chorvatska.

Zásadní nevýhodou je displej tohoto fotítka, na kterém není na slunci vidět absolutně nic, tudíž jsem fotil téměř naslepo. Přesto se na některých snímcích Cathalii podařilo zachytit celou a občas z toho i něco vzešlo.

Kvalita výsledných fotografií odpovídá ceně foťáku, ale na druhou stranu není až tak špatná, jak jsem se obával. Samotný přístroj nedisponuje autofokusem a zaostření má pevné, lze přepínat pouze mezi zaostřením na nekonečno a makrem, což je do jisté míry omezující, ale pro začátek je to možná lepší, než pod vodou pracně ostřit, neboť je takové focení náročné samo o sobě.

Fotili jsme převážně těsně pod hladinou, neboť ve větší hloubce by bylo problematické ztvárnit tu správnou pózu.

Do foťáku neteklo, vše těsnilo jak má a na nabíjecí mikrotužkové baterie vydržel i relativně dlouho nabitý. A přesto že udávaná hloubka do jaké je možné jej použít, jsou tři metry, v kapse jsem ho měl i když jsem se potápěl hlouběji, kde už byl slušný tlak a nijak negativně se to neprojevilo.

Podvodní fotografie je tedy odvětví, které se budu snažit i v budoucnu dále rozvíjet...