Dokončil jsem další fotografie z listopadového focení s Luckou.

Jak je patrné, pořád je dost focení, z kterých jsem doposud nezpracoval všechny snímky, které jsem chtěl, nýbrž pouze jejich část.

To je dáno několika aspekty, jedním je časová náročnost a když je času dostatek, tak ne vždy se mi snímky upravovat chce a jelikož je to do jisté míry záležitost kreativní, je nezbytné být v tom správném rozpoložení, jinak výsledky nepůsobí dobře.

Zásadnějším aspektem je však datová náročnost zpracování fotografií - jedno focení ve výsledku mívá až 150 GB, z čehož pramení jisté komplikace ohledně archivace a zálohování takového množství dat.

Nedávno jsem si za tímto účelem nakoupil blu-ray disky, to se však neosvědčilo a tak je nadále používám pouze jako tácky pod čaj či pivo.

Nejlepší tedy očividně bude se držet starých dobrých mechanických HDD.

Jelikož mi však odcházejí častěji než by mi bylo milé a ty obnovy dat jsou pak poměrně náročné a ne vždy stoprocentně úspěšné, tak budu muset vyřešit i zálohování.

Zde je problém pouze z jediného hlediska a to finančního... nicméně, jelikož jsem v poslední době dokonce i člověkem pracujícím, tak to snad v brzké době nějak pořeším, byť bylo nezbytné finanční prostředky směřovat spíše do obnovy ukradené výbavy.

Ale tak nějak už téměř vše potřebné mám - respektive zdaleka ne všechno co jsem měl, ale všechno k tomu, abych mohl normálně fotit.

V létě stejně fotím z 90% infra kompaktem, který mi neukradli a problematičtější je to pouze přes zimu, kdy ale mám k dispozici zase obvykle naprosté minimum modelek, tudíž investice do tohoto typu vybavení spočívá spíš v tom, že je mít chci, než že bych je vyloženě potřeboval.

Na těch pár zimních focení by totiž ve výsledku úplně stačila lampička s 30 let starou 200 W klasickou žárovkou a Minolta Dimage 7i... byť faktem je, že s deštníkem, halogeny, green screen pozadím, zrcadlovkou a pár objektivy k ní, se fotí přece jen po poznání lépe.

Až mi z Hong Kongu přijdou ještě další baterie do Canonu 10D, tak už mi nebude nic chybět.

Doposud byl problém, že ta jedna se velice rychle vybije a pak jsem musel fotit vším možným, neboť ty co jsem si nedávno koupil z Německa, mi byly též ukradeny.

Vlastně jsem ani ještě pořádně nevyzkoušel ten "nový" Canon 10D a objektivy.

Doufám, že bude fungovat stejně dobře jako ten předchozí a nenastanou žádná nemilá překvapení.

Před pár dny mi došel i můj oblíbený Helios 44-2 2/58, který jsem na Aukru zakoupil spolu se Zenitem E (bylo to levnější než samotný) a též redukci abych ho mohl uchytit na tělo EOS.

Redukci jsem si koupil opět s čipem indikujícím zaostření a to též z Hong Kongu, přičemž se jeví velice poctivě a je vyrobena z oceli, tedy žádný plastový krám.

Jen s tím Heliosem nevím, nevím, musím ho pořádně prověřit, neboť se mi zdá, že ostření lehce drhne a proti tomu původnímu se mi zdá i nějaký lehký.

Opravdu nevím, jestli je skutečně lehčí, nebo se mi to jen zdá, ale ten předchozí byl poctivý sovětský kus železa a skla, přičemž tenhle není o moc těžší, než ta ocelová redukce.

Též jsem zvědavý, jak se v praxi osvědčí Canon EF 28-80mm f/3.5-5.6 II, ale ta světelnost je na můj vkus opravdu žalostná, tak se trošku obávám, že to bude krám k ničemu a ve většině případů tedy zůstanu u toho Heliosu, který má světelnost přece jen podstatně lepší (F2).

V jeho případě je jediným úskalím ohnisko, neboť z 58 mm je po nasazení na tělo s canoňáckým APS-C čipem (1,6 crop) náhle téměř 93 mm ekvivalentních, což je v jistých situacích poněkud omezující.

V exteriéru to ani tak problém není, byť čas od času by se širokáč hodil, ale v interiéru je to absolutně k ničemu, neboť vzhledem k prostorovým omezením interiéru v kterém fotím, by se mi v takovém případě vešel do záběru maximálně modelčin zadek a to ještě jen v případě, že by se jednalo o modelku jenž si nezakládá na přílišném ukládání tukových zásob na své tělesné schránce.

Zde tedy přichází na řadu ten Canon EF 28-80mm f/3.5-5.6 II, byť optimální to zdaleka není, neboť vhledem ke světelnosti musím fotit na ISO400 a modelce div nevypálím oči, jak silně to musím nasvítit.

Oproti tomu dřív jsem k tomuto účelu používal Olympus SP510UZ, jenž je na to naprosto dokonalý.

Disponuje světelností F2.8 a fotil jsem s ním v takovém případě bez problémů na ISO50, byť uznávám, že kupříkladu šumu tam bylo více, než když fotím s Canonem 10D na ISO400.

Ale to mi vůbec nevadí, dodává to fotce atmosféru.

Budu si ho muset zase někde sehnat, ale co jsem se díval na Aukru, někteří neví co by za něj chtěli... navíc tam mají jen stříbrný a ten se mi nelíbí, radši bych opět černý, jako jsem měl.

Bylo dokončeno několik dalších snímků s Magnolií, přičemž některé z nich jsem pojal trošku experimentálněji.

Dále mi dnes konečně dorazily výtisky fotografií od Fujifilmu, které jsem asi před dvěma a půl měsíci reklamoval, neboť mi byly zaslány na jiném papíře než byl objednán.

Překvapivě už jsou na papíře správném, čímž však netvrdím, že by byly zcela bez chyby.

Kupříkladu na delších stranách mají malé bílé pruhy, ale to už neřeším.

Jen je z toho patrné, že ani zde v Česku tu mašinu neumí pořádně nastavit a snímky trpí obdobnými neduhy, jako várky předchozí, jenž byly zhotoveny v Polsku.

Jinak, některé fotografie z tohoto focení jsem vložil do galerie na Digiarénu.

Jednalo se o detaily - konkrétně o detail análního tvoru, které jsme pojmenoval poetickým názvem Soul of anus a dále o detail klitorisu, jenž nesl jméno Pohoří lásky.

Výsledek je vskutku znepokojující, neboť se ukázalo, že mé snímky podléhají cenzuře už i tam, což se projevilo jejich odstraněním... a to bez jakéhokoliv udání důvodu, jenž by vysvětloval, v čem je problém.

Osobně se domnívám, že především v hlavách některých jedinců, pokud je něco takového nějakým způsobem pobuřuje či pohoršuje.

A co se těch myšlenkových pochodů v některých hlavách týče, je vskutku děsivým zjištěním, že v poslední době se nemůžu zbavit dojmu, že inteligence národa českého klesá zhruba stejně prudce jako rtuť teploměrů v posledních dnech.

Tedy alespoň co se některých slečen týče, samozřejmě to nelze brát úplně globálně.

Dospěl jsem k tomuto přesvědčení na základě komunikace s některými modelkami, kterým jsem vše musel vysvětlit jak v mateřské škole a stejně to nepochopily.

Všechny potřebné informace hned uvádím vždy v první zprávě, když slečnu oslovím.

Přesto se mě obvykle dotyčná postupně na vše znovu zeptá a ve výsledku ji obvykle velice udiví že by se fotilo ve Znojmě, případně že nepodporuji fotografickou prostituci a nemám tedy v plánu jim za dekolt, případně níže, strkat portréty některých slavných osobností národa českého, v čele s T.G. Masarykem (to je ten pán na 5.000,- Kč bankovce, pro případ že by to někdo nepochopil) - tzn. že za focení nenabízím honorář.

V horším případě je z té změti slov a písmen poměrně náročné pochopit, co se mi slečna vlastně snaží sdělit.

Že věta nezačíná velkým písmenem a nekončí tečkou bych ještě byl ochoten tolerovat, dokonce i nad tou absenci diakritiky a interpunkce bych přimhouřil oko, nakonec, nijak zvlášť se nepohoršuji ani nad tím, že dochází k záměně měkkého a tvrdého I/Y, stejně jako S a Z a to na místech, kde by s tím nemohl mít problém ani diagnostikovaný debil, respektive člověk s lehkou mentální retardací, jak jsou takoví jedinci nazývání dle dnešní terminologie.

Ovšem problém nastává ve chvíli, když se slečně i mezera začíná jevit jakožto znak zbytečný a tedy v komunikaci nepotřebný.

Bohužel se za mě již těsnopis ve školách nevyučoval a tak občas mívám trošku problém s porozuměním takovým textům.

A jelikož ani následná domluva na tom nebývá o mnoho lépe, obvykle to ztroskotá na tom, že mi slečna opakovaně pokládá dotazy, které jsem zodpověděl již v úvodní zprávě a i přes veškerou moji trpělivost a snahu o vysvětlení opakované, k pochopení obvykle nedojde.

V některých případech opravdu nevím, co si o tom myslet...

Samozřejmě čest výjimkám, rozhodně výše uvedeným textem nechci urazit slečny, kterých se to netýká, ale opravdu je to silně znepokojující, že se mi v poslední době ozývá tolik slečen se zjevnou mozkovou dysfunkcí.