Dokončil jsem několik dalších snímků s prozatím posledního focení s Doriankou (102), jenž bylo, jak jsem zde ostatně již zmiňoval, poměrně experimentálního charakteru.

Nezbývá, než zkonstatovat, že proces zpracování snímků pořízených přes 950nm filtr ještě nemám zcela zvládnutý, neboť ty fotografie nevypadají úplně tak, jak jsem si představoval. Zřejmě je to do jisté míry ovlivněno i intenzitou slunečního záření, která v době focení již nebyla taková, aby to bylo pro focení v tomto silně omezeném rozsahu vlnových délek, dostačující.

Říkal jsem si, že když letos sluneční paprsky „útočí“ na zemský povrch s takovou vervou, že i v naší republice teploty často přesahují 40°C, bylo by dobré toho nějakým způsobe využít i z hlediska čistě fotografického.

Z toho důvodu jsem se rozhodl pro mě obvyklý 680nm filtr vyměnit za podstatně „čistší infra“, tedy bez příměsi viditelného spektra. Klasických 720nm se tímto pojmem ještě tak úplně označit nedá a navíc je to poměrně nuda... vlnové délky někde kolem 800nm už se tou „čistotou“ sice pochlubit mohou, ale pořád je to spíš takový kompromis mezi 720nm a tím „černobílým dramatičnem“, které jsou schopny nabídnout delší vlnové délky.

Pojal jsem to tedy bez kompromisů a na objektiv nasadil 950nm filtr, což je asi tak maximum, s čím lze fotografovat z ruky, s využitím běžného CMOS snímače (CCD jsou na IR o něco citlivější).

Snímky jsou spíše experimentálního charakteru a v tomto duchu je potřeba k nim i přistupovat. V galerii se prozatím nachází pouze tři, co nevidět však přibudou další.