|
Konečně jsem se dostal k otestování velkoformátu, přičemž netřeba tímto způsobem ničit filmy, takže jsem k tomu využil papír (RC).
Výhoda spočívá v tom, že v takovém případě si na jeho zakládání můžu posvítit červeným světlem, přičemž u filmu to samozřejmě možné není a je nutná absolutní tma.
Výsledný snímek si můžete prohlédnout výše a za úspěch považuji už to, že tam jde vůbec něco vidět.
Exponoval jsem na ISO6 a expozice vycházela něco kolem minuty.
Papír jsem vyvolal v rentgenové vývojce a ustálil jakýmsi stoletým kyselým práškovým ustalovačem, který jsem před času rozbil ze ztvrdlých hrud a rozmíchal. Namíchaný už je taky pár měsíců, ale když je bez přístupu vzduchu, tak by to nemuselo vadit. Ostatně, ta RTG vývojka už je taky rozmíchaná dobré dva roky.
Jak se dalo čekat, narazil jsem však na jistá úskalí a poznatky jsou následující:
OSTŘENÍ - Předpokládané stáří fotoaparátu je plus mínus sto let. Tím pádem nelze očekávat, že by byl úplně ve stavu jako nový a všechny ty mechanizmy již neběhají úplně s takovou přesností, jak by bylo žádoucí. Z toho důvodu je poměrně problematické přesně zaostřit (viz neostrý snímek výše).
Ale ono to nějak půjde, jen musím najít ten správný postup.
SVĚTLOTĚSNOST - V tomhle ohledu se zatím jeví vše jak má být. Nenarazil jsem na žádné problémy ani se "zatékáním" světla do kazety, ani přes měch. Nicméně, pracoval jsem v interiéru a s přirozeným světlem, tak to zatím až tak vypovídající není a těžko říct, co to bude dělat venku na slunci.
KAZETA - Zde je situace problematičtější, neboť kazeta je konstruována na staré skleněné desky, nikoliv na planfilmy. Z toho pramení jistá úskalí.... papír byl prohnutý a umístěný ve špatné vzdálenosti, což má negativní vliv na ostrost a při zavírání a otevírání kazety (tzn. zasouvání a vysouvání té plechové podivnosti) se uprostřed poškrábal, což je opět značně patrné i na fotografii.
Kromě toho je na ni viditelné uchycení snímku - dvě packy napravo a kroužek nalevo.
Budu to muset řešit vložením kusu skla do kazety, přičemž film bude až na něm, tedy v odpovídající rovině ostrosti, která by měla být shodná s matnicí. Bohužel ani v tom případě není jisté, zda se film nepoškrábe.
ZÁVĚRKA - To je kapitola sama pro sebe. Úspěch je, když se vůbec otevře a zavře, což se taky nestává úplně pokaždé. Nějakou přesnost časů tedy moc očekávat nelze.
Další věc... už minulý týden jsem si ve sklenářství vyzvedl matnice. Cena nakonec vyšla velice výhodně a pět kusů stálo pouhých 127,- Kč, což je super.
Ve fotoaparátu ji však stále nemám, neboť si nejsem jistý, jak tam vlastně patří - jestli matnou stranou ven, nebo dovnitř. A nikdo to bohužel neví úplně jistě, byť většina lidí se domnívá, že dovnitř.
Dneska už ji tam namontovat asi zkusím, jen doufám, že se mi zase nepodaří ji nějakým způsobem rozbít.
|
