|
Trošku jsem si na disku třídil data z jednotlivých focení, aby jejich struktura měla určitou koncepci, dalo se v tom vyznat a v případě potřeby i něco najít.
Při té příležitosti jsem si všiml, že je tam pořád dost snímků, které se doposud nedočkaly zpracování. Tak jsem si otevřel focení s modelkou Hankar, z května 2011 a řekl si, že vyzkouším, jak by vypadaly snímky pořízené v době, kdy jsem se s fotoaparátem spíše seznamoval a v jednotlivých fotografických principech ještě neměl příliš jasno, upravené mými dnešními postupy. Výsledek naleznete v galerii.
Osobně to považuji za zajímavý experiment, neboť je důkazem toho, že i s prapodivnými snímky se dá do jisté míry pracovat. Ta prapodivnost samozřejmě spočívá výhradně ve výše uvedeném, tedy že jsem si k tomu foťáku teprve hledal cestu, nikoliv v modelce - ta byla vskutku kvalitní a plně spolupracují, což naznačuje nejen prádelní kolík na klitorisu, ale i ten anální v zadku.
Lidí, kteří se mě ptali, co že to má na tomto snímku v tom zadku bylo poměrně dost a byť se při odhalování pomyslné tváře tohoto předmětu opravdu snažili, anální kolík uhodnut nebyl. Po prozrazení jejich mimické svalstvo obvykle zaujalo značně rozpačitý výraz.
Ale zpět ke snímkům nově upravovaným... výsledek sice není žádný zázrak, ale některé fotky z mého pohledu vypadají relativně zajímavě. Zvláště ty pseudo-infračervené.
Infračerveně jsem v té době ještě nefotil, s tím jsem začal až 17.3.2012, takže jsem se v tomto případě musel spokojit s pouhým napodobováním infračerveného efektu. Je jasným vzkazem pro jedince oplývající "moudrými rozumy" o tom, jak není důvod fotit infračerveně, neboť se prý dá stejného efektu dosáhnout během pěti minut ve Photoshopu.
To samozřejmě nedá a je to naprostý nesmysl, neboť ve snímku pořízeném ve viditelném spektru zkrátka není zachyceno mnoho světelných informací, které IR snímky obsahují. Způsob odrazivosti infra světla, jeho pronikání některými materiály atp...
Fotografie jsou pořízeny ještě starým dobrým Olympusem SP-510UZ, což byl můj první digitální fotoaparát, který už však nevlastním, neboť mi ho v prosinci 2013 ukradli cikáni. No, stejně už bych s ním nefotil, za prvé nebyl upraven na infračervené spektrum a za druhé, ta kvalitu výsledných snímků už mě z dnešního pohledu úplně neuspokojuje.
Tento typ fotoaparátu jsem sice před časem opět zakoupil, ale jak se ukázalo, tak zbytečně, neboť jsem jej v podstatě nepoužil. Šlo mi totiž převážně o zimní interiérové focení, kde nebývá mnoho prostoru a já neměl žádný širokáč. To sice ekvivalent 35mm na nejširším ohnisku taky tak úplně není, ale pro mě je to ohnisko zcela dostačující.
Zanedlouho poté jsem však v Reflexu vyhrál Canon EOS 100D s objektivem Canon EF-S 18-55 IS STM, což bylo přesně to, co jsem pro své účely potřeboval (byť jsem si to zpočátku neuvědomoval a domníval jsem se, že mi ten foťák bude k ničemu, neboť jiný, než infračervený nepotřebuji) - jak z hlediska ohniska, tak kvality.
Tolik technika. Co se týče modelky, tak jsme s Hankou byli v kontaktu někdy v červnu minulého roku, kdy mi psala, že viděla mé fotky z poslední doby a že se jí líbí, čehož jsem využil a snažil se s ní domluvit na dalším focení.
Souhlasila a sama měla značně explicitní návrhy, co se námětů k focení týče. Psala ovšem, že bude mít čas až v říjnu a když jsem se jí pak ozval, tak už zpráva zůstala bez odezvy. Tedy nic nového.
Jinak, objednal jsem si z Hong Kongu CCTV rybí oko, jehož návrh byl pozměněn tak, aby vykreslilo celou plochu snímače m4/3. Nyní po měsíci dorazilo a samozřejmě se to opět neobešlo bez komplikací.
Jelikož má můj Olympus E-PL1 vlivem modifikace na plné spektrum značně posunutou rovinu zaostření tak nebylo možné zaostřit na nekonečno... tedy nejen na nekonečno, vlastně nešlo zaostřit na nic, co bylo od přední čočky dál než 20 cm.
Usoudil jsem tedy, že je nutné, aby byl zadní optický člen blíže u snímače. Toho nešlo běžným způsobem dosáhnout, takže jsem celý objektiv rozebral, z jeho konce vyhodil pár zbytečných želez, aby byl kratší a zbylé komponenty slepil vteřinovým lepidlem, spolu s redukcí z C-mount na m4/3.
Dva dny jsem musel čekat, než ta půlcentimetrová vrstva lepidla zaschne, přičemž z těch výparů se mi otrávilo i kvítko na okně.
Když už se vše jevilo že drží pohromadě, vydal jsem se k rybníku, abych to vyzkoušel. Ukázalo se, že ostření už sice funguje v rámci možností na výbornou, ovšem je mi to tak nějak k ničemu.
Musel bych totiž fotit výhradně v plném spektru, což zrovna není tak úplně to, co bych chtěl. Když jsem totiž před přední čočku umístil relativně velký 82mm infračervený filtr, tak opravdu značně vinětoval. Za běžných okolnosti proti vinětaci nic nemám, ale v tomto případě už by to bylo za hranicí použitelnosti.
Při tak širokém úhlu záběru by ten filtr tedy musel mít snad půl metru, aby nebyl na snímku vidět. Teoreticky by bylo možné použít zadní filtr, který by též posunul rovinu zaostření, takže by v ideálním případě teoreticky ani nebyly nutné všechny ty modifikace (byť tomu moc nevěřím), jenže má natolik netypický rozměr, že není možné jej absolutně nikde sehnat - ani v Česku ani v zahraničí.
Bylo by možné jej nechat vyrobit, ovšem to by mě vyšlo zatraceně draho a objektiv původně určený pro bezpečnostní kamery není zrovna to, do čeho bych chtěl nějak investovat.
Takže ve výsledku jsou možnosti využití dost omezené a nebyl to tak výhodný nákup, jak jsem si původně myslel.
Ostatně, když jsem u těch "výhodných nákupů", sice to úplně nesouvisí s focením, ale je to zážitek, o který se podělit musím.
Našel jsem na eBay mini projektor, který mě naprosto uchvátil cenou, stál totiž pouhých 65 dolarů. A to je oproti těm dvaceti litrům korun, co stojí projektor běžně, docela rozdíl. Takže jsem neváhal a ihned jej zakoupil.
Asi měsíc se nic nedělo, což je u zásilek z Hong Kongu zcela běžná věc a tak nějak s tím počítám. Ovšem pak jsem ve schránce objevil jakousi podivnou obálku.
Ta obsahovala extrémně dlouhý dopis, který naznačoval, že mi zásilku cestou ukradli celníci. Že jsou celníci, s prominutím, zákeřné svině, to už jsem tak nějak tušil, ale že až takhle, to pro mě bylo novinkou.
Dopis naznačoval, že po mě chtějí asi milion nějakých podivností... objednávku z eBay... výpis z PayPalu... čestné prohlášení, že zásilka obsahuje výhradně zboží neobchodního charakteru a pro soukromé účely, které jsem musel napsat, vytisknout, podepsat a oskenovat... a všelijaké další šaškárny.
Nakonec jsem podepsal plnou moc České poště, aby se zloději vyjednávala za mě. Jejich vyjednavači se však příliš neosvědčili, neboť zločinci i tak ve výsledku požadovali téměř 600,- korun výkupné (říkali tomu CLO), než mi odcizenou zásilku konečně vrátili.
No, co si budeme povídat, zabít málo ! A takové zlodějské parazity si v téhle republice pěstujeme, znepokojující.
Ale moje chyba, že jsem jim poslal objednávku a výpis transakce. Ti Čínani to dělají chytře a u všech zásilek udávají že je to dar a že má cenu deset dolarů. Měl jsem to udělat taky tak a pouze jim poslat čestné prohlášení, že je to skutečně dar. No, chybama se člověk učí...
Co se týče projektoru samotného, tak byť bylo na eBay uvedeno že disponuje full HD rozlišením, tak to končí asi tak u toho, že po připojení k počítači se tam dá nastavit.
V praxi jsou pixely dost velké na to, aby se daly spočítat a na šířku jich tam je něco kolem 300.
Na běžné filmy to sice moc není, ale na Futurama to úplně stačí a vypadá na tom dobře. A to mi stačí, alespoň na něco se můžu dívat na velkém plátně.
A když jsme u toho plátna, které mi při té příležitosti bylo nainstalováno do pokoje a na které ve sklepě už dobrých deset let sedal prach, tak se jistě bude ještě hodit - opět ke svému původnímu účelu.
Promítačka na diáky se totiž nachází v tomtéž sklepě a v mrazáku mám Kodak EIR. Pokud z něj ve výsledku i něco vzejde, tak by to mohlo být zajímavé...
A kdyby to nevyšlo, narazil jsem na zajímavou službu, nesoucí název osvit filmů. Spočívá v tom, že jsou digitální fotografie převedeny do podoby diáku a lze je tedy běžným způsobem promítat, což má celou řadu výhod - barevné podaní i dynamika dosáhne zobrazení, jakého na žádném monitoru nelze docílit a to stejné platí i o velikosti, v jaké lze poté snímek promítnout.
Z teoretického hlediska to zní rozhodně velice zajímavě, byť z dnešních digitálních rádoby-fotografů dokáže málokdo pochopit, k čemu je to vlastně dobré či to dokonce nějakým způsobem ocenit.
Ale já to asi vyzkouším, je to i dobrý způsob, jak zálohovat pár svých nejlepších snímků. Digitálním datům nikdy nelze úplně věřit, byť poctivým zálohováním se jejich šance na přežití dost zvyšuje. Jsou zde však i další aspekty, jako třeba že formát ve kterém jsou snímky uloženy nemusí být za 20 let v čem otevřít.
Oproti tomu, dobře udělaný diák je prakticky věčný...
Další věc... objevil jsem na eBay parádní záležitost - plnospektrální stereoskopický (3D) fotoaparát. Což je celkem vražedná kombinace a bylo by to něco úžasného !
Je ovšem nemilé, že těch devět litrů je značně nekompatibilních s mým zůstatkem na účtu, který se takhle pár dní před výplatou dost blíží k nule.
Přestavbu kompaktů bohužel v Česku nikdo nedělá (pouze zrcadlovky a bezzrcadlovky) a když odstranění IR cut filtru provádím svépomoci, tak nemám k dispozici sterilní prostředí a vždycky mi tam napadá značný počet smítek prachu a všelijakej bordel. Což by zrovna u 3D foťáku bylo dost problematické, nehledě na to, že tenhle už se ani v Česku nedá sehnat vůbec.
Jak se ovšem ukázalo, stejně tento fotoaparát má jednu vadu na kráse - pokud udávané parametry nelžou, tak nepodporuje manuální nastavení vyvážení bílé. A to je zrovna pro mé infračervené snímky, v kombinaci s 680nm, poměrně stěžejní, obzvlášť když aparát nepodporuje RAW.
Obdobný případ je plnospektrální Lytro, též značná rarita. Ta cena by v tomto případě byla dobrá, ale s těmi poplatky za dopravu a clo už se ta dostupnost z finančního hlediska opět dost komplikuje.
Ale tam už je zase nevýhoda, že když se budeme držet klasických hodnot rozlišení, nikoliv těch jejich "mega paprsků", tak Lytro fotí zhruba ve VGA rozlišení, čímž se možnosti dost omezují. Nemluvě o tom vyvážení bílé, které by jistě i zde bylo problematické... respektive nemožné, neboť je to přístroj s velmi omezenými možnostmi nastavení.
Každopádně, to 3D bych měl opět okusit. Upustil jsem od toho poté, co mi dotyčný, s jehož stereoskopickou technikou jsem onehdá fotil Ivanu, vysvětlit, jak složitě se musí každá dvojice snímků sesazovat. Znělo to skoro až vědecky.
Proto se mi líbí ten FinePix REAL 3D W3, což je přímo 3D foťák a tak předpokládám, že by z něj ty snímky měly vypadnout už zpracované, co se sesazování týče. Pak už by nebyl problém je klasickým způsobem upravit do finální podoby a mít záruku, že 3D efekt bude takový, jaký má být.
Ale když už jsem si, již před nějakou dobou, seskládal ty dva Olympusy C2020, tak začnu s těmi. I infra zvládají, byť jen 720nm, ze 680nm je problém, neboť pak dopadá na čip moc viditelného světla a málo infračerveného.
IR cut sice mají slabý, ale v tomto případě se projeví.
Navíc ty foťáky nelze s úplnou přesností sesynchronizovat. Obvykle se používají Canony, kde se z karty načítá jakýsi upravený firmware označovaný jako SDM, fotoaparáty jsou samozřejmě propojeny a ten propoj je doplněn nejen o spoušť ale i jakousi podivnou elektroniku, mám pocit, že i s doplňujícím bateriovým napájením, které to celé pohání.
Jak přesně to funguje netuším, zatím jsem neměl důvod se o to nějak hlouběji zajímat a asi ho v nejbližší době ani mít nebudu. Neboť i kdybych měl dva odpovídající Canony, tak jejich přestavba na IR by byla komplikovaná a omezovat se na viditelné spektrum, to by nebylo tak úplně ono.
Ale základ jsou vždycky modelky a náměty... technika není tak podstatná. |
