Včera jsem fotil s modelkou Žužulí a bylo to focení v mnoha ohledech velmi specifické. Nejednalo se totiž o akty, nýbrž o snímky poněkud zahalenějšího charakteru, neboť modelka se před fotoaparátem svlékat odmítá... což jsem samozřejmě věděl již předem a byli jsme na této variantě domluveni. 

Z hlediska stylizace jsme zvolili "temnější" pojetí, jelikož na klasické portréty si přece jen nepotrpím.

Modelka je velmi smyslná slečna a spolupracovalo se s ní víc než dobře. Vlastně jsem do té doby ani nevěřil, že i neaktové focení může být velmi zábavné a povznášející. Čímž samozřejmě nechci říct, že bych měl v plánu se na tento typ snímků primárně zaměřit, neboť moji primární tvorbou vždycky byly, jsou a budou, výhradně akty, přičemž tohle byla výjimka - ale zajímavá.

Zajímavostí dále je, že od té doby co jsem člověkem pracujícím, je to první focení, které proběhlo v průběhu týdne, jinak totiž preferuji výhradně víkendy. Vzal jsem si na to dovolenou, čehož však rozhodně nelituji, neboť tento způsob trávení času mě naplňuje podstatně víc, než kdybych byl zavřený v kanceláři.

Jak jsem dnes ráno zjistil, focení mělo i jistá úskalí, která spočívala v tom, že z návštěvy lesa jsem si přinesl několik drobných suvenýrů v podobě klíšťat. Tři jsem s pomocí pinzety a lupy z hledáčku Zenitu, která se zde náramně osvědčila, oddělil od svého těla a humánním způsobem usmrtil. Problém nastal v případě toho čtvrtého, neboť to byl nějaký mrzák a jeho tělo nebylo dostatečně pevné, v důsledku čehož se rozdělilo na dvě poloviny, přičemž jedna z nich zůstala v mém stehnu, což nebylo úplně to, co bych chtěl. Pinzetou odstranit nešla, takže přišel na řadu skalpel, s pomocí kterého jsem po hodině pracného úsilí zvítězil a toho hajzla ze své tkáně vydoloval.

Výsledkem byla silně krvácející díra v noze... ale nic, co by se během pár dní nespravilo.

Každopádně, co se fotek týče, v galerii je prozatím jejich první část a další budou v brzké době přibývat. Nicméně, již tu mám tři focení na zpracování, takže to může chvíli trvat. Jak jste si mohli všimnout, v galerii prozatím zcela chybí focení s pořadovým číslem 93, což je to s Mirkou. I na to už konečně přijde řada, byť to se Žužulí je myslím přece jen poněkud obsahově zajímavější. To s Mirkou doprovázela jistá úskalí, která jsem zde zmiňoval nedávno. 

Jinak, v poslední době se stává pravidlem, že zapomínám na 3D foťák. V případě všech tří focení jsem ho s sebou sice měl, ovšem vždy na něj zapomněl, což je trochu škoda. Ale zkrátka fotím radši vždy jen jedním foťákem, než jich s sebou tahat deset, jako jsem to párkrát zkoušel v minulosti. 

Dnešek byl z fotografického hlediska velmi plodným dnem. Občas se mi stává, že mám na víkend naplánovaných několik focení, přičemž ve výsledku nedopadne ani jedno, neboť modelky nedorazí. Dnes však došlo k velmi výjimečné situaci a bylo tomu přesně naopak - měl jsem naplánováno focení jedno, přičemž ve výsledku byly realizovány dvě. 

První z nich proběhlo s modelkou Mirkou, s níž jsem v minulosti fotil již třikrát, ovšem už tomu je téměř dva roky. Jelikož možnost fotograficky zachytit její těhotenství jsem tak nějak propásl a mezitím se dané stvoření stihlo "vylíhnout", je součástí těchto snímků. Focení batolat je sice v rozporu se zaměřením mé tvorby a navíc to neumím, ovšem inspirovala mě taková ta známá fotka od Saudka, na které drží dítě.

Nicméně, ve výsledku to celé neprobíhalo úplně podle plánu... domluvili jsme se, že se sejdeme na půli cesty mezi našimi bydlišťmi, aby to ani jeden z nás neměl příliš daleko. Jako tento střed byly stanoveny Pohořelice.

Poučen nedávnými cestovatelskými nezdary s modelkou Jessicou, jsem zakoupil GPS navigaci a vydal se na domluvené místo, kam jsem bez vážnějších problémů skutečně trefil.

Problém nastal v okamžiku, kdy jsme se s modelkou vydali na místa focení a to prostřednictvím GPS souřadnic, které jsem si vyhledal v mapách Google. Navigace pro to však neměla pochopení a ve všech případech doporučovala vjezd minimálně do příkopu. Po chvilce hledání vhodného místa už se u Mirky značně projevoval její nezkrotný temperament, který přetekl do kritických mezí v okamžiku, kdy jsem všechny odbočky kamsi do polí přejel a rozhodl se tedy na silnici otočit, pro což Mirka, která jela v autě za mnou, neměla velké pochopení a když dorazila zpět na místo, kde jsem ji ztratil, tak působila poněkud neklidným dojmem.

Zajeli jsme tedy kamsi mezi pole, kde se nacházel relativně uspokojivý exteriér. Mirka už se mezitím vcelku uklidnila a začali jsme fotit. Aby se dotyčné dítko nepřehřálo, tak se focení odehrávalo ve velmi brzkých hodinách a z domů jsem tedy musel vyrazit již v průběhu hluboké noci, některými extrémisty označované pojmem ráno.

Pořídil jsem pár infračervených snímků Olympusem E-PL1 PEN v kombinace s objektivem SMC PENTAX-FA 1:3.5-5.6, 28-80mm, přičemž poté již byl dotyčný tvor přehlcen množstvím slunečních paprsků a přesunuli jsme se do stínu, kde přišel na řadu Canon 100D  a Olympus G.Zuiko 50mm f1.4. Říkal jsem si, že ten Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 vyzkouším i v kombinaci s Olympusem plnospektrálním, ovšem Mirka neustále děsně spěchala, takže jsem pomalu neměl čas ani na výměnu objektivu, natož přemýšlet ještě nad něčím dalším. A právě na základě toho došlo k politováníhodnému omylu a všechny snímky pořízené zmiňovanou kombinací těla a objektivu jsem pořídil v plném spektru, nikoliv z 680nm filtrem, jak jsem zamýšlel. Ten jsem holt nějak pozapomněl nasadit. Ostatně, už na displeji se mi ty snímky nějak nepozdávaly. To tak dopadá, když se moc spěchá, no... 

Fotili jsme asi 40 minut, když už bylo dítě velmi neklidné a modelka naznala, že ve focení nelze pokračovat a že to stačí. Takže četnost našeho focení se tím dostala zhruba na intenzitu 40 minut za dva roky, což není úplně ideální. Ale snad nějaké fotky budou použitelné... 

Následně jsem dospěl k myšlence, že když už jsem v Pohořelicích, tedy tak blízko Brna, tak by nebylo od věci navštívit Cathalii a po telefonické domluvě a drobných neshodách s GPSkou, která se rozhodla mě přimět k několika desetikilometrovým zacykleným jízdám kolem Pohořelic, jsem tak skutečně učinil a Katka překvapivě sama navrhla, že bychom mohlo fotit. 

Vydali jsme se tedy na Stránskou skálu. Tohle focení už bylo o něčem úplně jiném... pěkně klid, pohoda, žádný spěch, krásně intenzivní infračervené světlo. Mám z tohoto focení velice dobrý dojmem a i s výsledkem jsem spokojen. Technicky jsem si vystačil s jediným fotoaparátem i objektivem a to kombinací plnospektrálního Olympusu E-PL1 PEN, Speed Boosteru, Olympusu G.Zuiko 50mm f1.4 a 680nm filtru.

Úskalí je ale v tom, že když se nějaké fotky zdají zajímavé mě samotnému, tak už ten názor obvykle nesdílí nikdo další, což celou věc značně komplikuje.

Katka totiž trvá na schvalovacím procesu, což je jedna z věcí, co živelně nesnáším (vycházím totiž z toho, že modelky vidí, co se fotí a nefotí nic, co nechtějí, takže k těmto záležitostem není důvod) a už na tom naštěstí trvá stále menší procento slečen. Pořád to někam uploadovat, posílat odkazy na jednotlivé snímky, pak to třídit co na web může a co ne, přičemž půlka obvykle stejně neprojde, takže jsem je ve výsledku upravoval zbytečně, no zkrátka zlo. 

Ale tentokrát se tomu zřejmě nevyhnu ani v jednom z případů... u Cathalie za to může extrémní míra cudnosti a odlišná estetická měřítka, než jsou ta moje, u Mirky pak fakt, že jsem koloroval ejakulátem, přičemž se ta informace objevila v bulváru a byla u toho její fotografie, kolorovaná zmiňovanou tekutinou. 

V galerii prozatím naleznete několik prvních snímků s Cathalií, přičemž ty s Mirkou brzo přibudou též.