Dnešek byl z fotografického hlediska velmi plodným dnem. Občas se mi stává, že mám na víkend naplánovaných několik focení, přičemž ve výsledku nedopadne ani jedno, neboť modelky nedorazí. Dnes však došlo k velmi výjimečné situaci a bylo tomu přesně naopak - měl jsem naplánováno focení jedno, přičemž ve výsledku byly realizovány dvě. 

První z nich proběhlo s modelkou Mirkou, s níž jsem v minulosti fotil již třikrát, ovšem už tomu je téměř dva roky. Jelikož možnost fotograficky zachytit její těhotenství jsem tak nějak propásl a mezitím se dané stvoření stihlo "vylíhnout", je součástí těchto snímků. Focení batolat je sice v rozporu se zaměřením mé tvorby a navíc to neumím, ovšem inspirovala mě taková ta známá fotka od Saudka, na které drží dítě.

Nicméně, ve výsledku to celé neprobíhalo úplně podle plánu... domluvili jsme se, že se sejdeme na půli cesty mezi našimi bydlišťmi, aby to ani jeden z nás neměl příliš daleko. Jako tento střed byly stanoveny Pohořelice.

Poučen nedávnými cestovatelskými nezdary s modelkou Jessicou, jsem zakoupil GPS navigaci a vydal se na domluvené místo, kam jsem bez vážnějších problémů skutečně trefil.

Problém nastal v okamžiku, kdy jsme se s modelkou vydali na místa focení a to prostřednictvím GPS souřadnic, které jsem si vyhledal v mapách Google. Navigace pro to však neměla pochopení a ve všech případech doporučovala vjezd minimálně do příkopu. Po chvilce hledání vhodného místa už se u Mirky značně projevoval její nezkrotný temperament, který přetekl do kritických mezí v okamžiku, kdy jsem všechny odbočky kamsi do polí přejel a rozhodl se tedy na silnici otočit, pro což Mirka, která jela v autě za mnou, neměla velké pochopení a když dorazila zpět na místo, kde jsem ji ztratil, tak působila poněkud neklidným dojmem.

Zajeli jsme tedy kamsi mezi pole, kde se nacházel relativně uspokojivý exteriér. Mirka už se mezitím vcelku uklidnila a začali jsme fotit. Aby se dotyčné dítko nepřehřálo, tak se focení odehrávalo ve velmi brzkých hodinách a z domů jsem tedy musel vyrazit již v průběhu hluboké noci, některými extrémisty označované pojmem ráno.

Pořídil jsem pár infračervených snímků Olympusem E-PL1 PEN v kombinace s objektivem SMC PENTAX-FA 1:3.5-5.6, 28-80mm, přičemž poté již byl dotyčný tvor přehlcen množstvím slunečních paprsků a přesunuli jsme se do stínu, kde přišel na řadu Canon 100D  a Olympus G.Zuiko 50mm f1.4. Říkal jsem si, že ten Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 vyzkouším i v kombinaci s Olympusem plnospektrálním, ovšem Mirka neustále děsně spěchala, takže jsem pomalu neměl čas ani na výměnu objektivu, natož přemýšlet ještě nad něčím dalším. A právě na základě toho došlo k politováníhodnému omylu a všechny snímky pořízené zmiňovanou kombinací těla a objektivu jsem pořídil v plném spektru, nikoliv z 680nm filtrem, jak jsem zamýšlel. Ten jsem holt nějak pozapomněl nasadit. Ostatně, už na displeji se mi ty snímky nějak nepozdávaly. To tak dopadá, když se moc spěchá, no... 

Fotili jsme asi 40 minut, když už bylo dítě velmi neklidné a modelka naznala, že ve focení nelze pokračovat a že to stačí. Takže četnost našeho focení se tím dostala zhruba na intenzitu 40 minut za dva roky, což není úplně ideální. Ale snad nějaké fotky budou použitelné... 

Následně jsem dospěl k myšlence, že když už jsem v Pohořelicích, tedy tak blízko Brna, tak by nebylo od věci navštívit Cathalii a po telefonické domluvě a drobných neshodách s GPSkou, která se rozhodla mě přimět k několika desetikilometrovým zacykleným jízdám kolem Pohořelic, jsem tak skutečně učinil a Katka překvapivě sama navrhla, že bychom mohlo fotit. 

Vydali jsme se tedy na Stránskou skálu. Tohle focení už bylo o něčem úplně jiném... pěkně klid, pohoda, žádný spěch, krásně intenzivní infračervené světlo. Mám z tohoto focení velice dobrý dojmem a i s výsledkem jsem spokojen. Technicky jsem si vystačil s jediným fotoaparátem i objektivem a to kombinací plnospektrálního Olympusu E-PL1 PEN, Speed Boosteru, Olympusu G.Zuiko 50mm f1.4 a 680nm filtru.

Úskalí je ale v tom, že když se nějaké fotky zdají zajímavé mě samotnému, tak už ten názor obvykle nesdílí nikdo další, což celou věc značně komplikuje.

Katka totiž trvá na schvalovacím procesu, což je jedna z věcí, co živelně nesnáším (vycházím totiž z toho, že modelky vidí, co se fotí a nefotí nic, co nechtějí, takže k těmto záležitostem není důvod) a už na tom naštěstí trvá stále menší procento slečen. Pořád to někam uploadovat, posílat odkazy na jednotlivé snímky, pak to třídit co na web může a co ne, přičemž půlka obvykle stejně neprojde, takže jsem je ve výsledku upravoval zbytečně, no zkrátka zlo. 

Ale tentokrát se tomu zřejmě nevyhnu ani v jednom z případů... u Cathalie za to může extrémní míra cudnosti a odlišná estetická měřítka, než jsou ta moje, u Mirky pak fakt, že jsem koloroval ejakulátem, přičemž se ta informace objevila v bulváru a byla u toho její fotografie, kolorovaná zmiňovanou tekutinou. 

V galerii prozatím naleznete několik prvních snímků s Cathalií, přičemž ty s Mirkou brzo přibudou též.

Vím, že už je to poněkud otřepaná fráze, nicméně, opět hledám nové modelky. V posledních dnech jsou totiž pro focení naprosto ideální podmínky a to nejen z hlediska teplot, ale především intenzity infračerveného záření, které slunce vyzařuje. Byla by tedy škoda toho nevyužít.

Asi však budu muset přejít opět převážně na klasické akty, neboť u tématických fotografií, jako je například TATO, totiž narážím na nepochopení ze strany některých slečen. Už dvakrát se mi v poslední době stalo, že jsem se domlouval na focení s modelkou, která se jevila, že by spolupráce mohla být z tvůrčího hlediska velmi plodná, ovšem když jsem jí zaslal návrhy jednotlivých námětů, co mám v plánu nafotit, tak se již neozvala.... znepokojující.

A to jsem oběma jasně psal, že pokud jim nic z uvedených námětů nevyhovuje, můžeme to pojmout klasičtějším způsobem, například v obdobném duchu, jako je snímek uvedený nahoře.

Zřejmě to vychází z mého chybného předpokladu, že můžu s modelkami komunikovat otevřeně a tedy jim na rovinu říct, co bych chtěl fotit, přičemž ony se vyjádří zda jim to vyhovuje či nikoliv a pokud ne, tak se domluvíme jinak. To se však nepotvrdilo a naopak je potřeba vycházet z toho, že obvykle chtějí líbivé snímky, které si pak mohou dat na Facebook a cit pro umění se tam obvykle nevyskytuje. Samozřejmě, čest výjimkám.

Tudíž, je zřejmě nutno modelce zpočátku nabídnout pouze klasické, jemné, byť infračervené, akty, které kromě splynutí nahého těla s přírodou a tím spojenou snahou o vytvoření odpovídající atmosféry nemohou nabídnout nic dalšího. Takových snímků už jsem však v letech minulých nafotil mraky, tak v současné době přece jen více preferuji ty tématičtější, které potencionálně dokáží nabídnou více... tzn. děj, příběh, sdělení, či přimět k zamyšlení.

Jenže to už se dostáváme k jádru problému, který spočívá v tom, že v této republice mnoho lidí není schopno pochopit dokonce ani snímky takového mistra, jako je Saudek, či třeba o poznání diskutabilnějšího a z mého pohledu už ne tolik mistrného, ale pořád zajímavého, Witkina. V zahraničí je situace o něco lepší, ale kupříkladu Američané jsou v tomto ohledu též dost natvrdlí a zase hned za vším vidí pornografii.

Nějaký méně svéprávný jedince tam prý dokonce Saudkovy fotky označil za dětskou pornografii a na základě toho byla údajně zrušena výstava. Samozřejmě, na jeho snímcích se vyskytují nahé děti... kupříkladu na této velmi umělecky zdařilé fotografii, případně této a našly by se jich spousty. Ale osobně v tom absolutně nevidím problém a pokud se nepletu, nevidí ho tam ani česká legislativa, neboť dle té není fotografování aktů nijak věkově omezeno, ovšem musí se jednat výhradně o snímky umělecké. Omezeny samozřejmě jsou akty erotické a pornografie, kde je věková hranice stanovena na 18 let. Tam už to do jisté míry pochopitelné je, ale i tak je tam mnoho nesmyslů, kupříkladu že pohlavní styk je možné legálně praktikovat od 15-ti let, zatímco v pornu lze působit až o tři roky později. Takže když si patnáctiletý pár pro vlastní potřeby natočí jak si spolu užívají, tak tím vlastně vytvářejí dětské porno, jehož držení je nelegální a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se Vám v takovém případě klidně může stát, že Vám do baráku vykopnutím dveří vtrhne komando po zuby ozbrojených maskovaných příslušníků zásahové jednotky, kteří Vás, spolu se všemi, co se zrovna nacházejí ve vašem bezprostředním okolí, spoutají do kozelce, zabaví Vám všechny počítače a datové nosiče, přičemž se ve výsledku může velice snadno stát, že když budete mít smůlu, tak si pár let posedíte v chládku. To všechno, aniž by si kdokoliv uvědomoval výše uvedené absurdity.

U fotografií to naštěstí, zřejmě prochází, tedy alespoň zmiňovanému mistru Saudkovi, ale i tak to je, mírně řečeno "o hubu". Ale v případě decentních uměleckých snímků, s písemným souhlasem zákonného zástupce a nejlépe i s jeho účastí při focení, by v Česku být problém neměl, v tomto jsou ti Američani opravdu mimo.

Já to naštěstí řešit nemusím, neboť průměrný věk mých modelek je někde kolem 30-ti let. Ve výjimečném případě jsem fotil i 17-letou slečnu, ale tam to právě bylo se zmiňovaným písemným souhlasem zákonného zástupce a její otec byl s námi při focení, byť na každém z míst focení se vždy taktně vzdálil do diskrétní vzdálenosti a fotil si tam krajiny.

Ale to už by byl hodně absurdní případ, kdyby focení aktů se sedmnáctkou, která může legálně provozovat sex, někdo považoval za problém.

No nic, to jsem se jen tak trošku zamyslel, neboť zatímco některé jedince pohoršují mé snímky, tak mě zase hluboce pohoršilo to, že o tak geniálních fotografiích, jako jsou ty Saudkovy, někdo může vypustit z úst taková nesmyslná "moudra". Dotyčnému by měl někdo strčit hlavu pod hodně studenou vodu a počkat jestli se probere, v opačném případě mu doporučit dobrého psychiatrického lékaře.

Další věc... nedávno zmiňovaná soudružka z Reflexu se mi doposud neozvala. Ihned po odeslání mailu mi sice přišla automatická odpověď, že od 1. do 3. června je mimo kancelář, ovšem dneska už je čtvrtého a pořád nic.

Organizace té soutěže je opravdu znepokojující. Nechápu, proč se jich musím každý rok o výhry doprošovat. V minulosti to byl zase tisk fotografií, kde se to prvně půl roku řešilo, dalšího půl roku trvalo, než ten systém Fujifilmu začal fungovat jak měl (což mě stálo desítky mailu s nimi a i potom s tím pořád byly nějaké potíže) a dalšího půl roku trvalo, než mi výtisky fotografií, které z nějakého důvodu byly vyrobeny v Polsku, skutečně dorazily.

Než se mi podařilo jim připomenout, že mají lab přímo ve Znojmě, kde si mohu snímky dokonce osobně vyzvednou a není tedy důvod je posílat do Polska, uplynulo dost času a musel jsem vynaložit značné úsilí. Nicméně, při posledních tiscích už to tak fungovalo. Tam byl sice zase problém, že jsem jim musel zaplatit jakýsi poplatek, který jsem ve skutečnosti platit neměl a vše mělo být v ceně výhry, ale to se mi jim podařilo vysvětlit a nakonec mi jej vrátili.

Hlavní výhru za minulý rok, kterou byl Canon 100D, už jsem sice obdržel, takže není důvod se nějak znepokojovat, ale už jen z principu bych chtěl i ty další. Tak uvidím, jak se to vyvine.

Co se týče letošního průběhu soutěže, tak není jiný než ty minulé a opět se samozřejmě přihlásil, jistý, dle jeho slov "profesionální" a snad i "geniální", fotograf Antonín Svoboda ze Žatce, který je ovšem pouze podvodník, který se v tomto ohledu ničeho nezalekne (podvody v soutěžích, kradení cizích fotografií) a naprostý idiot, který akorát pomlouvá všechny ostatní fotografy a vychvaluje sám sebe, jak je "jedinečný", jak ostatní vůbec neumí fotit a jak se od něj musejí učit.

Ostatně, o platnosti mých slov se můžete přesvědčit kupříkladu po kliknutí na TENTO ODKAZ, neboť když pominu jeho modelky (o kterých ale předpokládám, že s ním fotí stejně jen z toho důvodu, že jsou to prodejné šlapky a on jim platí), tak se nejdou i lidé, kteří nejsou až tak blbí, jak si dotyčný myslí.

Nicméně, nepochybuji o tom, že v čtenářském hlasování i letos bezkonkurenčně zvítězí, zatímco v hodnocení odborné poroty nic takového pochopitelně nehrozí, protože tu už zmanipulovat nemůže... tedy alespoň v to upřímně doufám. V minulém roce si dokonce založil i druhou registraci, aby mohl vložit více fotek, neboť počet snímků na osobu, které lze do soutěže vložit, je omezen na deset. Pak tvrdil, že druhý profil je jeho bratra, což by mu nikdo soudný asi nevěřil ani pokud skutečně nějakého má.

Když tedy vezmu v potaz, jací jedinci v této soutěži působí, jak probíhá hlasování u jejich fotek a jakým způsobem je soutěž organizována, tak se z toho stává spíše už jen taková fraška.