Bohužel se potvrdily mé obavy, že s ručním kolorováním je to v mnoha ohledech podstatně složitější, než je tomu v případě kolorování štětcem virtuálním.

Jak je tedy patrné z výše uvedeného snímku, můj první pokus v tomto ohledu připomíná spíše méně zdařilé práce dětí z mateřské školy.

Ale ono se to podá, jen musím přijít na ty správné postupy.

Taky si musím barvy namíchat v mnohem větším poměru vody, aby nevznikaly šmouhy po každém tahu štětcem, jako tomu je v tomto případě... musí to být mnohem měkčí.

Jinak, v neděli jsem fotil s Mirkou - již potřetí.

Infračervená sezóna se pomalu chýlí ke konci, tak jsem musel ještě využít jedené z posledních možností fotit letos v tomto spektru.

Kromě toho jsem fotil i ve spektru viditelném a to jak digitálně, tak na kinofilm.

Snímky se již brzy objeví v galerii.

Co se analogových snímků týče, jednalo se o fotografie pořízené na film Fomapan 200, který jsem exponoval na ISO 100 - prý tak lze dosáhnout lepších výsledků, na čemž asi skutečně něco bude.

Vyvolal jsem jej ve vývojce R09 (new), ředěné v poměru 1:25, po dobu pěti minut při teplotě 20°C.

Při zvětšování jsem pro tentokrát použil pozitivní fenidon-hydrochinonovou vývojku Fomatol M s modročerveným tónem.

Ta má oproti předchozímu Neotolu celou řadu výhod, přičemž tou nejpodstatnější je, že je bílá a tekutina po namíchání tedy čirá.

Na papíry tak v průběhu vyvolávání vidím, aniž bych je musel neustále vytahovat a ani mi od vývojky nezčernají.

Dokonce na ní je uvedeno, že je vhodná na staré papíry a potlačuje jejich nažloutlý tón... což je pravda - fotky jsou čistě černobílé a okraje papírů víceméně bílé.

Na rozdíl od snímků minulých tedy tyto nevzbuzují dojem, že byly pořízeny začátkem minulého století.

Oproti minulé návštěvě temné komory jsem upravil i časy osvitu papírů, neboť se ukázalo, že naprosto stačí 10-20 vteřin a snímky pak můžu ve vývojce nechat klidně dvě minuty, následkem čehož vypadají o poznání lépe, než když je černající vytáhnu po deseti vteřinách. Lépe tedy alespoň co se škály šedé týče.

Papíry jsem se opět pokoušel sušit a jelikož metody používané minule se příliš neosvědčily, šel jsem na to jinak.

Z internetových diskuzí jsem naznal, že většina lidí papíry suší tak, že je s pomocí válečku napne na sklo, celé oblepí izolepou a po uschnutí vyřeže žiletkou.

Řekl jsem si tedy, že to zkusím též. Sklo odpovídající velikosti jsem doma sice nenašel, tak jsem použil velký pevný plast, ale to v tomto případě myslím nemá na nic vliv.

Co si budeme povídat, je to hrozná práce... všechny je na "sklo" uchytit válečkem, pak celé oblepovat izolepou...

Používal jsem takovou papírovou pásku, která jde z papírů dobře odlepit, abych je pak nemusel ořezávat, nicméně, ta mi po třech fotkách došla, tak jsem na zbytek použil jinou, o poznání pevnější.

Vešlo se mi jich tam asi 10.

Zbytek jsem se tedy opět pokoušel usušit s pomocí sušičky.

Nechával jsem je v ní mnohem kratší dobu a plátno jsem napnul mnohem pevněji. Když jsem je vyndával, byly dokonale rovné, ještě však trošku vlhké.

Když jsem se na ně podíval o dvě hodiny později, už byly dokonale stočené téměř do ruličky, tudíž jsem naznal, že velký smysl to nemělo a vložil jsem je do knížky, aby se vyrovnaly.

Ráno jsem sundal snímky ze "skla" - ta papírová páska šla bez problémů odlepit, ale ty další jsem musel ořezat, neboť ta druhá byla vskutku pevnější.

Rovné byly to ano, ale úplně dokonale taky ne... přidal jsem je tedy do knížky k těm dalším a vyndal jsem je až před chvílí.

Nyní už jsou všechny uspokojivě rovné.

Příště se na to tedy vykašlu, nechám je volně uschnout, pak strčím na noc do knížky a neměl by být problém.

Také jsem jednu fotku zkoušel leštit do leskla, což ale tak úplně nevyšlo.

Válečkem jsem ji "přiválcoval" emulzí dolů k lesklému plechu a ten vložil do sušičky.

Po chvíli jsem snímek odlepil - už byl krásně lesklý, ale ještě dost mokrý, tudíž jsem ho tam "přiválcoval" ještě jednou.

Pak už se mi však sundat nepodařil a plech jsem musel nechat namočený dvě hodiny ve vodě, než z nich šla fotka oloupat.

Naštěstí jsem to testoval jen na snímku, prostřednictvím kterého jsem pruožkouvou metodou určoval vhodné časy osvitu.

Dále následovalo namotávání volně vinutých filmů do kinofilmových kazet - to bylo o to náročnější, že je nutné to dělat v absolutní tmě a nedařilo se mi to ani za světla, když jsem to zkoušel.

Prý na to existují nějaké speciální kazety, které lze snadno rozbírat i sdělat, neboť je vrchní krytka opatřena závitem a celkově jsou k tomu uzpůsobené.

Nemám však momentálně peněz na rozhazování a kazet od filmů tady mám dost, tak jsem si řekl, že žádné vymoženosti a použiju ty.

Mám jich tady asi 10, ale naznal jsem, že tři budou pro začátek rozumný počet.

Zvolil jsem k tomuto účelu ORWO NP55, jehož citlivost by se měla pohybovat někde kolem 20-22 DIN (tzn. 80-125 ISO).

U dvou kazet byla situace o poznání lepší v tom, že z nich na konci čouhal ještě kousek původního filmu, takže na něj stačilo ještě za světla nalepit kousek izolepy a k té pak ve tmě jen připojit film a namotat jej.

To proběhlo u obou kazet naprosto bez problému.

Horší to bylo u té třetí, kterou jsou musel rozebrat... potíž byla v tom, že po rozdělání a opětovném zadělání kazety si nikdy nemůžu být stoprocentně jistý, že se tam nedostane žádné světlo.

Nemluvě o tom, že jsem to dělal na třikrát.... po prvním navinutí jsem pořád nemohl pochopit, proč mi tak kazeta najde do foťáku, až pak jsem ji porovnal s jinou a došlo mi, že jsem tam tu cívku dal naopak... takže zase do tmy, namotat film naopak, zadělat kazetu, abych zjistil, že se mi film s cívky vytrhl a musel jej jít motat potřetí.

A jelikož se říká do třetice všeho dobrého, tak tentokrát už se po pracném úsilí zadařilo a film jsem umístil do Zenitu TTL.

Doufám, že se mi při žádném z kroků neosvítil... no, to se ukáže, až nafotím zkušební film.

Také jsem se dočetl, že film ORWO NP55 byl používán spíše v oblasti kinematografie, tedy v kamerách, nikoliv foťácích a jsou na něj natočeny některé staré české filmy.

Ale to jen tak pro zajímavost, na jeho použitelnost coby filmový materiál do fotoaparátu by to nemělo mít žádný vliv.

Ovšem, vzhledem k jeho staří a k tomu, že coby vývojku používám R09, lze předpokládat, že ty výsledky budou "velice umělecké".

Očekávám výrazný závoj a extrémní množství zrna, zvýrazněné R09, což je v podstatě Rodinal... to vše ale lze využít jako prvky výtvarné a k navození atmosféry.

Ale možná se pletu, ale výsledné snímky budou zcela v pořádku...

Jinak, Zenit TTL jsem si trošku uzpůsobil k obraz svému, zatím jen takovou drobnou úpravou.

Černou destičku za filmem jsem nahradil destičkou "halační" - tedy lesklým kovem, který odráží část světla zpět a tím by měl teoreticky umocňovat efekt halace.

Ve výsledku je to však trošku boj halační destičky s antihalační vrstvou filmu.

Alespoň u Fomapanu je tedy výsledný efekt minimální.

Doufám však, že v době výroby filmu ORWO NP55 ještě neměl nikdo o něčem jako je antihalační vrstva ani potuchy...