Opět jsme s Cathalií trošku fotili, přičemž pro tentokrát jsme si vystačili s interiérem a snímky pojali poněkud tématičtěji.

Nějaká ta lana a tak...  detaily myslím netřeba rozebírat.

Dále jsem byl opět obdarován. Pro tentokrát se změnil jak mecenáš, tak množství (které ani v minulosti rozhodně nebylo malé) a částečně i obsah, tohoto daru.

Tím mecenášem pro tentokrát byla Cathalia, ve spolupráci s její maminkou, za což jim oběma děkuji.

Káťa se s tím vláčela až ze Slovenska a vzhledem k tomu, že toho je tolik že by byla potíž to odvést i autem, si lze jen domýšlet, jak to asi dokázala přepravit autobusem.

Jedná se o parádní československý zvětšovák Meopta Opemus 6 Color, který je v dokonalém stavu a pečlivě zabalen v původní krabici, tudíž skvěle nahradí ten nekvalitní polský, plný prachu a všelijakého bordelu... dále časovače, měřič osvitu, sušičku na fotky, kinofilmový foťák, chemii, blesk, světlo do komory atd...

Jen to světlo je zelené a já doposud žil v představě, že se může zvětšovat jedině při červeném, tak si o tom musím vygooglit nějaké informace.

Dále mezi tou spoustou věcí jsou například i makro předsádky a sluneční clona na Flexaretu... leč bohužel ne na tu moji. Já mám V, zatímco tyto záležitosti zřejmě pasují až na VI a vyšší, neboť do pětky se používaly nasazovací předsádky, zatímco od šestka už má jakýsi bajonet.

V rámci nedělní procházky jsem vyzkoušel Speed Booster, ovšem oba mé objektivy, které mají alespoň trošku širší ohnisko mají závit na filtry průměru 58mm, zatímco já mám všechny filtry 49mm.

680nm filtr s odpovídajícím průměrem už mám sice objednaný, ovšem z Hong Kongu dorazí tak za měsíc, tak jsem to zatím musel řešit poněkud kostrbatě. Přímo redukci z 58mm na 49mm nemám, ovšem mám zde jednu určenou k focení makra, která umožňuje na objektiv se závitem 58mm reverzně uchytit objektiv druhý a to právě s průměrem 49mm.

Ve výsledku je tedy filtr dál od předního optického členu objektivu než by byl normálně, což prohlubuje vinětaci a navíc je naopak, což by ale teoreticky nemělo mít na nic vliv. V každém případě se zatím jednalo pouze o zkušební fotky a v praxi jsem SB v infračerveném spektru ještě nevyzkoušel.

Použil jsem ho při zmiňovaném focení s Cathalií, ale v tomto případě se jednalo o plné spektrum a o kvalitě Speed Boosteru toho příliš neřeknou.

Já jsem prozatím narazil na problém jediný, ovšem poměrně závažný. V infračerveném a plné spektru Speed Booster zapřičiňuje vznik hotspot, tedy světlý kruh uprostřed snímku, vzniklý odrazem světla v objektivu. Naštěstí se zdá, že se projevuje především u delších ohnisek, zatímco u kratších téměř vůbec a doposud nebyl prostor to ověřit důkladněji.

Jelikož já v IR fotím převážně širšími skly, tak by to snad problém být nemusel...

Jinak se jeví velmi dobře a světelnost F1.0 je hodně zajímavá záležitost, kterou se v brzké době budu snažit zužitkovat nějakým kreativním způsobem.

Ještě jsem trošku přemýšlel, jak to v případě SB vlastně je s tou světelnosti a pořád v tom nemám úplně jasno. Speed Booster je schopen vykreslit políčko o velikosti APS-C, kde je crop zcela zanedbatelný... takže při nasazení na tuto velikost čipu by se objektiv měl chovat zcela jako na full frame a naprosto totožná by měla být i hloubka ostrosti.

Jen fyzická světelnost bude lepší, neboť stejné množství světla je koncentrováno na menší čip a na každou fotocitlivou buňku tak dopadá více fotonů, než když jsou ty buňky větší. To se mi zdá docela logické.

Ovšem systém m4/3 disponuje menším čipem, než je APS-C, takže ekvivalentní světelnost vůči full frame by tedy mělo být možné vypočítat následujícím způsobem.

Ekvivalentní světelnost na SB * crop factor

Máme-li objektiv se světelností F1.4., po nasazení na SB se z něj stává F1.0 (což je skutečná fyzická světelnost), takže ekvivalent světelnosti vůči full frame by měl být 1 (světelnost) * 1,42 (crop factor kinofilmového objektivu v kombinaci se SB, nasazeném na systému m4/3), takže výsledný ekvivalent světelnosti, zřejmě pouze z hlediska hloubky ostrosti, neboť fyzická světelnost je zkrátka na SB lepší, než na full frame, by měl být něco kolem F1.42.

To je vlastně logické, neboť hloubka ostrosti nemůže být menší, než na plném kinofilmovém políčku, pro které je objektiv určený. A to nepatrné zhoršení v rámci setin je dáno právě hodnotou crop factoru.

No, uznávám, že se v tom trošku ztrácím, ale tak nějak to bude... byť zřejmě by se to dalo napsat i srozumitelněji.

Ale dost bylo teorie, ta stejně slouží jen k pochopení praxe a v praxi to často funguje úplně jinak, než by dle všech výpočtů a teorií bylo žádoucí.

A kromě všech těch důkladně probíraných výhod má Speed Booster ještě jednu navíc... a i když je to jen zdánlivá maličkost, její praktická důležitost je větší, než by se mohlo zdát.

Jde o to, že po nasazení Speed Boosteru na tělo ho již (v ideálním případě) nesundávám a objektivy měním pouze na něm. Takže pokud je v době nasazení SB čistý snímač, tak už se nemá jak zašpinit a při výměně objektivů se prach může dostat maximálně k přednímu optickému členu Speed Boosteru, kde ale nejen že se až tak neprojevuje, ale lze tyto nečistoty i velice snadno odstranit.

To se mi velice hodí, neboť v minulosti jsem s čistotou čipu (obzvlášť u zrcadlovky) značně zápasil a dokonalé čistoty se mi stejně nikdy dosáhnout nepodařilo. U bezzrcadla se čip sice snažím udržovat v čistotě, ale i tak by to byla jen otázka času, než by tam nějaký ten bordel ulpěl.

Byť má Olympus E-PL1 za normálních okolností ultrazvukovou bariéru, která proniknutí prachu na snímač zabraňuje, není to můj případ, neboť při přestavbě na IR je tato záležitost odstraněna. Jinak to prý udělat nelze.

Takže tento způsob ochrany v každém případě potěší.

Na druhou stranu, plná síla SB se paradoxně ukáže až ve chvíli, kdy vezmeme v úvahu, že bychom ho občas mohli přece jen i sundat. Když se totiž vydáme fotit s obyčejným seťákem 28-80mm a m4/3 tělem, tak v kombinaci se Speed Boosterem je z něj zhruba 40-114mm (fyzických), zatímco po sundání SB se díky cropu promění v 56-160mm (ekvivalentních).

Tím pádem nám daný objektiv nabízí rozsah 40-160mm, což pokryje většinu běžných situací a především tak lze ve výsledku dost ušetřit oproti použití samostatných objektivů. A to nejen z hlediska finančního, ale i z hlediska váhy a velikosti fotobrašny.

A když se toho s sebou táhne méně, tak se to i lépe ohlídá a snižuje se tak riziko, že fotograf bude například okraden hnědo"lidmi" (případně jinými parazity), jako se to koncem minulého roku stalo mně.