Byl dokončen zbytek fotografií s modelkou Jessicou.

Snímků není mnoho, což je způsobeno tím, že jsme více cestovali, než fotili...  jak už jsem zde ostatně zmiňoval.

Zkrátka ve výsledku se jednalo o čirou improvizaci na neznámých místech a v podmínkách ztížených i z hlediska světla, neboť v případě druhého místa focení již nesvítilo, pro infračervenou fotografii tolik potřebné, slunce.

Zajímalo by mě, jak by se focení vyvíjelo, kdyby zmiňované komplikace nenastaly.

Slečna totiž byla trošku jiný typ, než s jakými fotím obvykle.

Typicky se focení nese ve velmi uvolněné a veselé atmosféře, doplněné zajímavým povídáním s modelkou.

V tomto případě tomu tak nebylo. Dotyčná všechno brala až neskutečně vážně a v autě bylo po většinu cesty hrobové ticho.

K tomu všemu hned na prvním místě focení povídala cosi o retuších a divila se, že s sebou netáhnu sbírku studiových blesků. Ihned mi došlo, že nejsme úplně na stejné vlně a mnoho věcí vnímáme odlišně.

Ona je pravděpodobně zvyklá spíše na takový ten ateliérový, brutálně retušovaný mainstream, jakého jsou plné časopisy.

Mě je přece jen o poznání sympatičtější přirozený fotografický přístup, jaký vyznává například mistr Saudek.