Není to tak dávno, co se dal 3D fotoaparát Fujifilm W3 3D koupit za pár korun v každém druhém e-shopu s elektronikou. Ovšem, než jsem ho stihl zakoupit, tak byl prodej ukončen a nemohl jsem jej nikde sehnat.

Na eBay sice k dipozici byl, ale za cenu od pěti do deseti tisíc korun, což se mi zdálo za relativně zastaralý (CCD atd...) kapesní kompakt poměrně dost.

Na dalších místech, kde jsem jej našel, byly obvykle situace ještě horší, respektive cena ještě vyšší.

Nastavil jsem si tedy na Aukru, aby mi mailem přišlo upozornění, jakmile se tam nějaký objeví.

A zrovna včera jsem takový mail obdržel. Hned jsem klikl na odkaz a cena mě velice mile překvapila - počáteční pro aukci 1500,- Kč nebo za 1800,- "kup teď".

Neváhal jsem a pohotově na tlačítko "kup teď" klikl, aby to náhodou někdo jiný neudělal dřív.

Foťák je prý ještě rok a půl v záruce, bylo s ním všehovšudy vyfoceno 15 fotek a natočeno jedno video, takže by měl být jako nový.

Tak uvidím, až mi dorazí, co je na tom pravdy.

Zatím mi ještě nedorazilo ani to Lytro, ale to přece jen putuje z Ameriky. Oproti tomu ten W3 dokonce pouze ze Znojma, takže délka jeho trasy bude asi 7 Km. Takže by teoreticky mohl dorazit dříve, ale nechci schopnosti České pošty přeceňovat.

Každopádně, s tím 3D je to celkově takové komplikované z hlediska modelek. Mnoho z nich není úplně technicky zdatných a když už náhodou alespoň tuší, co to to 3D (s pojmem stereo fotografie je to bez šance) vůbec je, tak je většinou stejně nemají na čem zobrazit (to naštěstí řeší anaglyph) a nechápou, k čemu je to dobré.... to přece na Facebooku nemohou potřebovat. A to je pak těžké.

Naštěstí, vždy se všude najde nějaká ta výjimka, ale moc jich asi nebude.

Příkladem těchto komplikací byla hned Ivana, s kterou proběhlo první stereoskopické focení. Ta totiž kvůli oční vadě 3D efekt vůbec nevidí.

A i mezi těmi, co je vidí, je pořád mnoho těch, kteří si neuvědomují, že svět (alespoň ten "náš") má dimenze tři, zatímco klasická fotografie pouze dvě. Proto se stereografie nikdy moc neprosadila a to i přes to, že v minulosti už těch pokusů bylo více.

Poprvé někdy kolem roku 1930, následně v polovině 20. století a posléze až v roce 2009 s příchodem Avataru. Ovšem, pominu-li kina, tak i ta poslední vlna zase spíše ustupuje, než že by to byla nějaká masová záležitost.

Z velké části je to asi zapříčiněno nutností používat brýle, což zřejmě někdo může považovat za snížení diváckého komfortu.

Co se těch zobrazovadel týče, tak třeba displej právě toho Fujifilmu W3 3D je zajímavý. Je to "bezbrýlový" 3D displej, založený na lentikulární technologii.

Ta má rozhodně budoucnost, ale z hlediska televizí je problém v jejím nízkém 3D rozlišení a velmi omezeném počtu diváků, což je způsobeno malým pozorovacím úhlem.