S „analogovou“ fotografií se mi v poslední době příliš nedařilo a tak jsem se jí teď nějakou dobu nevěnoval.

Změnit jsem se to rozhodl až o právě proběhlém víkendu a oprášil tedy Pentax MZ-10, ve kterém bylo již delší dobu založené stařičké ORWO NP55.

Dneska jsem film vyvolal a ukázalo se, že minimálně z hlediska samotného analogového procesu je vše v naprostém pořádku a dokonce už jsem přišel i na to, proč v minulosti občas nebylo.

Stačilo zakoupit čerstvou vývojku. Ukázalo se totiž, že kombinace 50 let starého filmu se stejně starou vývojkou ORWO R09 a práškovým ustalovačem, který jsem prvně musel na ten prášek rozbít, není úplně to pravé.

Nyní jsem použil novou Foma R09 a ta si i s tímto letitým filmem poradila naprosto hravě. Rozmíchal jsem ji do poměru 1:60 a film v ní máchal 24 minut, při teplotě 20°C.

Druhá věc je však obsahová kvalita samotných fotografií, neboť jsem poněkud experimentoval a na zmiňovaný Pentax MZ-10 nasadil kombinaci Heliosu 44-2 2/58 a Olympus G.Zuiko 50mm f1.4.

Helios jsem na tělo fotoaparátu přidělal klasickým způsobem, tedy pouze přes redukci, zatímco Olympus jsem umístil reverzně uchycený k jeho filtrovému závitu.

Výsledkem byl makro objektiv s poměrně slušným zvětšením... vlastně větším, než by mi bylo milé, takže jsou snímky do jisté míry abstraktní, byť jsem do nich zapojil i kupříkladu Wartenbergovo kolečko. 

Z toho důvodu přišel na řadu i digitál, konkrétně SMC PENTAX-FA 1:3.5-5.6, 28-80mm, reverzně uchycený na Canonu 100D. To je kombinace, která dává optimální zvětšení k tomu, aby bylo možné objekty dostatečně přiblížit při současné možnosti rozumného komponování.

V galerii prozatím naleznete pouze právě tyto digitální snímky, neboť ty analogové jsem doposud nezdigitalizoval.