Narazil jsem na internetu na jednoduché mechanické fotoaparáty, které jsou vybaveny třemi či čtyřmi objektivy a jednou společnou závěrkou. Jedná se především o výrobky značek Nimslo a Nishika. Mají řadu značných omezení a například u Nishiky je nastaven fixní čas závěrky 1/60s a clonit je možné na F8 nebo F16.

To se mimochodem týká i mnou zakoupeného aparátu Nishika N9000, který byl mezi obdobnými přístroji nejlevnější a nejdostupnější a který by měl zhruba za měsíc dorazit z USA.  

Přesto existují lidé, kteří i s takto primitivními aparáty dokáží zajímavé věci. Jak známo, pokud jsou na černobílý film nafoceny tři expozice přes modrý, zelený a červený filtr a následně buď promítnuty přes tytéž filtry pomocí tří promítaček, nebo softwarově vloženy do RGB kanálů, lze tímto způsobem získat barevnou fotografii. A právě k tomu jsou tato jednoduchá fotítka ideální, o čemž se lze přesvědčit například v rozsáhlé galerii ZDE.  

Předmětem mého zájmu však je spektrální posun tohoto počinu a to do infračerveného spektra. Tedy místo modrého, zeleného a červeného filtru použít zelený, červený a infračervený a výsledek opět vložit do RGB kanálů, respektive případně promítat fotografii pořízenou přes zelený filtr přes modrý, tu co byla pořízena přes červený promítat přes zelený a infračervenou promítat přes červený. 

Aby to bylo možné, je samozřejmě nutné použít infračervený film. A tím se pomalu dostáváme k jádru věci. 

Na internetu jsem našel jediného člověka, který to na "analogové" úrovni realizoval. Výsledek jeho práce lze nalézt ZDE. Jeho fotoaparát byl upraven do TÉTO PODOBY.

Je teď zbytečné polemizovat o tom, že infračervená fotografie nebyla pořízena za ideálních podmínek a na výsledném snímku jsou tedy listy stromů oranžové, místo aby byly červené, jako na Kodaku EIR, který je založený právě na tomto principu.

Jde mi však o princip, jak vůbec se dotyčnému podařilo se stejnou rychlostí závěrky a na jeden film, exponovat fotografii ve viditelném i infračerveném spektru. Vždyť citlivost IR filmů je v oblasti infračerveného spektra podstatně nižší než v tom viditelném a obvykle se pohybuje někde kolem ISO 6. 

Píše, že použil film Ilford SFX 200 a vývojku HC-110b. Při této kombinaci sice lze provést push na ISO 800, což by čistě teoreticky mohlo zajistit správnou expozici infračervené fotografie, ale ty ve viditelném spektru by musely být přeexponovány a nevidím, že by dotyčný kromě barevných filtrů použil i ND. Nebo má film tak obrovskou expoziční pružnost ? Já s tímto konkrétním filmem ani vývojkou zkušenosti nemám, takže to nemohu posoudit, ale moc pravděpodobné si mi to nezdá. 

Nebo že by toho bylo možné dosáhnout takovým tím způsobem vyvolávání, na jehož název si teď nevzpomínám, ale je založen na tom, že se film vyvolává bez pohybu asi hodinu a půl v hodně ředěné vývojce ? Ale ani tomu se mi moc nechce věřit.

Zkrátka záhada...

Další věc... narazil jsem na poměrně zajímavě vyhlížející a především cenově dostupný černobílý infračervený film - FPP BW Infrared Film.

Bohužel se mi o něm nepodařilo dohledat prakticky žádné informace.

Z toho důvodu jsem FPP požádal o zaslání spektrální křivky, což však prozatím zůstalo bez odpovědi. Bez ní nemá velký smysl zjišťovat další informace, jako jestli se to dá volat v R09 a jaké časy případně použít, což by bylo, za předpokladu, že by film disponoval použitelnou spektrální citlivostí, též poměrně zásadní.

Na Temné komoře mi rovněž nebyly poskytnuty žádné informace a nikdo tam o tomto filmu neslyšel, natož aby s tím měl praktické zkušenosti.