Vydali jsme se s moji milou Dorianou do hlavního města a nelibě páchnoucími ulicemi a uličkami, plnými multikulturního hnusu, se prodrali až do sklepních prostor, v nichž probíhala výstava Voayer.

Jejímiž exponáty byly nahé submisivní dívky v pozicích zahrnujících drobné BDSM prvky.

S těmi se to pravda příliš nepřehánělo a když jsem kupříkladu uslyšel zvuky biče, tak jsem se po chvíli raději přesunul do jiné části prostoru, neboť mě ta jemnost, s jakou byl tento počin realizován, poněkud iritovala. To ale není vůbec podstatné, o to zde nešlo.

V každém případě to byla úžasná akce!

Když pominu, že už to chvílemi vypadalo, že tam budu muset foťák propašovat nějakou nestandardní cestou, a to i přesto, že všude v podmínkách uváděli, že je možné tam fotit, nakonec se vše v dobré obrátilo.

Chvíli u vstupu zkoumali, zda je Canon 100D zrcadlovka, s tím, že zrcadlovky by tam prý být neměly. O důvodu lze pouze polemizovat, obzvlášť v době, kdy existují i mnohé full-frame bezzrcadlovky.

Nakonec byl přivolán nějaký Slovák z řad pořadatelů a ten řekl, že je to v pohodě.

Ostatně lidí ze zrcadlovkou jsem tam následně spatřil více.

Světelné podmínky focení příliš nepřály, jelikož tam byla značná tma, ale vyřešil jsem to Magickou lucernou, respektive její funkcí Dual-ISO.

Samozřejmě v kombinaci se světelným objektivem Olympus G.Zuiko 50mm f1.4.

Času na to, abych mohl poklidně nafotit jednotlivé modelky bylo relativně dost, takže jsem kromě pečlivé fotodokumentace přistoupil i k dotekům a ty u kterých to bylo umožněno i řádně osahal - v rámci hygieny v rukavicích.

To bylo zdrojem několika napomenutí ze strany ochránců jednotlivých modelek, které se nesly v duchu, že je zakázáno modelky vzrušovat, případně že se některé ze slečen věnuji příliš dlouho, případně jsem jí doteků věnoval zdánlivě příliš mnoho. Ale nic zásadního.

V galerii se v tuto chvíli nachází prvních několik snímků, přičemž další budou průběžně následovat.