V případě prvního letošního focení musela jemnost a decentnost fotografických témat i stylizací ustoupit do pozadí, neboť se tato fotografická seance vrhla přímo do drsného světa BDSM.

Objektem zájmu mého objektivu, jakožto i mých očí, se pro tentokrát stala modelka Elgereta Elisabeth, kterou jsem byl za tímto účelem kontaktován již počátkem roku. 

K samotné realizaci jsme se, po nezbytném odkladu, propracovali na začátku tohoto měsíce a i když jsem byl zrovna lehce indisponován počínající chřipkou, dalšímu odkladu jsem se chtěl vyhnout.  Věřím však, že na výsledku by tato skutečnost nemusela být nijak patrná.

Jak už jsem naznačoval, tématicky se focení ubíralo ke spíše zvrácenějším zákoutím lidské duše, v čemž jsem se snažil zachovat i určitou stopu syrovosti, bez nějaké nepatřičné uhlazenosti.

Z technického hlediska jsem sahal po tom, co mi zrovna přišlo pod ruku, z čehož vzešla osvědčená kombinace Canonu EOS 100D pro viditelné spektrum (s trochou výpomoci modifikovaného firmwaru Magic Lantern) a Olympusu E-PL1 PEN pro spektrum infračervené.

Ani z hlediska skel nebyl důvod měnit něco, co funguje, takže naprostá klasika... Olympus G.Zuiko 50mm f1.4, Canon EF-S 18-55 IS STM a reverzně uchycený SMC PENTAX-FA 1:3.5-5.6, 28-80mm na detaily.

Původně jsem chtěl fotit výhradně ve spektru viditelném, neboť na infra je přece jen vhodnější exteriér, ale okolnosti tomu nebyly úplně nakloněny.

Poslední dobou jsem se k technice nechoval úplně příkladně a fotoaparáty skladoval v teplotách blízkých mrazu s ne zcela optimální úrovní vlhkosti. Některé součásti se mi navíc nepodařilo dohledat vůbec.

Ve výsledku jsem tedy měl k dispozici pouze jednu baterku do Canonu a to navíc zrovna tu s nejnižší kapacitou. Vydržela tedy sotva hodinu. 

K Olympusu jsem baterky sice našel obě, ale vlivem zmiňovaných vnějších vlivů se nějak nemohla ze zimního spánku probrat nabíječka. Ke spolupráci jsem ji nakonec motivoval méně standardními technickými zásahy, po kterých sice oba akumulátory nabila, ty se však ihned po skončení focení a tedy i jejich vybití, odebraly do elektrolytového nebe.

Dalším úskalím technického rázu byla skutečnost, že v případě zachytávání infračervených paprsků na CMOS čip mého fotoaparátu mi nějakou dobu trvalo, než jsem si uvědomil skutečnost, že jsem jim cestu zapomněl zkřížit infračerveným 680nm filtrem.

Jak se však vzápětí ukázalo, tak to vůbec nevadilo, neboť použité halogeny doplněné o 500W klasickou žárovku, byly natolik silným zdrojem IR záření, že viditelnou složku spektra zcela potlačili.

A vlastně by nijak nevadila ani opačná situace, protože na barevné infračervené fotografie v interiéru nejsou ani zdaleka vhodné podmínky a u černobílé fotky v tom, zda zachycený rozsah začíná o pár nanometrů výše či níže, není zásadní rozdíl.

To už jsem ale zase zabředl do vod zbytečných technických detailů, které stejně nikoho nezajímají, takže bude lepší nechat promluvit samotné snímky, jejichž první část je již v galerii.