Minulý týden v úterý jsem fotil se slečnou Káťou a v galerii si nyní můžete prohlédnout první část fotek.

Slečna byla poměrně "divoká", v důsledku čehož to bylo focení extrémně krátké. Takže z tvůrčího hlediska objektivně vzato příliš plodné nebylo.

Začalo to tak, že jsem narazil na jistou dívku, vystupující pod jménem ParCouraCZKa, a nabídl jí focení.

Bez ohledu na to, že název jejího profilu hovoří sám za sebe a není daleko od pravdy, tak souhlasila s TFP focením. Tedy takovým, kdy jsou pro obě strany odměnou výhradně výsledné fotografie a nepožadují žádné jiné odměny, zejména pak ty finanční.

To bylo příjemným překvapením, protože v profilu měla uvedeno, že požaduje 3.500,- Kč za hodinu, ačkoliv samozřejmě za služby poněkud jiného typu, než je focení.

Domluva se zpočátku jevila relativně dobře a řešili jsme ji i telefonicky. Dohodli jsme se, že den před plánovaným termínem si ještě upřesníme detaily.

Když jsem se jí však v daný den snažil kontaktovat, tak všechny pokusy selhaly a ani telefon nezvedala. To už jsem si o ní pomalu začínal myslet věci nepříliš lichotivé.

Někdy kolem sedmé hodiny v noci mě vzbudil telefonát sdělující mi, že včera náhle onemocněla, ale dnes je už celkem v pohodě. Je však prý v Brně, tak jestli nechci přijet fotit tam.

Poté co jsem si vybavil vše, co se mi v minulosti v Brně přihodilo, jsem naznal, že nechci.

Nabídla tedy, že přijede do Znojma s dalšími dvěma osobami a lze je fotit všechny společně. Prý že se odpoledne ozve. To znělo nadějně.

Odpoledne se skutečně ozvala, tak jsem se vydal do Znojma, kam i ona zdárně dorazila. Sice jako jediný objekt k focení, ale to mi asi i vyhovovalo více. 

Vydali jsme se do Únanova k rybníku. Fotilo se však maximálně 20 minut čistého času a jednotlivé fotky se od sebe liší pouze pózou dotyčné dívky, jinak jsou naprosto stejné.

V předešlých dnech jsem si v očekávání realizace této akce kromě nabití všech baterií a nachystání pomůcek a rekvizit, krásně roztřídil i náměty na focení, ale žádný z nich jsem nakonec neměl možnost realizovat. Říkal jsem si, že prvně pořídíme pár decentních snímků a postupně zjistím, co je ochotna fotit a co nikoliv. Ale její tendence k ukončení focení se začaly projevovat někde v 5% z těch decentních.

Tak třeba se ty náměty někdy budou hodit... Ale spíše v nich do té doby zase ztratím přehled, jak už to obvykle chodí a stejně tak i ten správný zápal pro jejich pořízení.

Cestou kolem vietnamské restaurace mi poté sdělila, že mě zve na večeři. Tak jsem si řekl proč ne, když na tom trvá. Sice bych stejně radši, kdybychom daný čas věnovali focení, ale pár soust čehosi blíže nespecifiktovatelného jsem okusil.

Následně jsem ji na její žádost odvezl do jakéhosi bordelu v Chvalovicích, kde se patrně pro tuto chvíli rozhodla nabízet své tělo ke komerčním účelům.

Pak jsem strávil hodinu cestou domů, kde jsem si při prohlížení těch několik málo fotek položil otázku, zda jsou akce tohoto typu nějakým způsobem přínosné.

Mé obvyklé focení trvá 8 až 10 hodin a kreativní způsob myšlení obvykle začíná pracovat nejdříve po první hodině.

Každopádně, něco z toho vzniklo a můžete si to prohlédnout v příslušné galerii.