|
Vše nejlepší mistře Saudku |
|
Středa, 13 Květen 2015 00:53 |
|
Mistr Jan Saudek, tedy jediný člověk na světě, který skutečně umí fotografovat, se dnes dožívá významného životního jubilea - 80-ti let.
Jak je však známo, věk se na něm nijak neprojevuje, čehož je důkazem nejen to, že údajně dělá denně sto kliků a nečiní mu prý problém uběhnou 20 kilometrů, ale především fakt, že má téměř každý den jinou slečnu. Manželka, s kterou se nedávno oženil, mu zřejmě nestačí. Ostatně, nikdy se netajil tím, že si kupuje prostitutky.
Nicméně, rád bych tedy Janovi popřál vše nejlepší, což lze učinit nejlépe prostřednictvím fotografie. Výše uvedenou jsem vybral z toho důvodu, že má s některými jeho určité společné rysy - netypické barvy, částečně oděné osoby a obnažená zadnice, zastoupení obou pohlaví, téma atd...
Nehledě na to, že ihned po vložení tohoto snímku do nejmenované internetové galerie, jsem byl nařčen právě z toho, že mistra Saudka kopíruji. Což je samozřejmě nesmysl, neboť nejen že zkopírovat nejde, ale především upřednostňuji vlastní myšlenky.
Nelze samozřejmě předpokládat, že by se k němu toto přání dostalo, tudíž je spíše symbolického charakteru. |
|
Dorazil mi Fujifilm FinePix Real 3D W3 |
|
Středa, 06 Květen 2015 21:05 |
|
Dnes mi konečně dorazil Fujifilm FinePix Real 3D W3 a nezbývá, než konstatovat, že je to krásný fotoaparát. A teď nemyslím z hlediska vzhledu, nýbrž z hlediska funkčnosti a všech těch možností, které zachycení třetí dimenze nabízí.
Když jsem s ním fotil posledně (což už je nějaký ten rok), měl jsem jej pouze zapůjčený a zdaleka jsem ještě jeho potenciál nedokázal plně využít. Ostatně, bylo to poprvé, co jsem měl stereoskopický foťák v ruce.
Nyní už však začínám chápat jednotlivé zákonitosti tohoto druhu fotografií a mám určitou představu o tom, co takové snímky vyžadují a jak k tomu přistupovat. Hned, jakmile se naskytne příležitost, tedy fotoaparát vyzkouším v praxi, přímo na ladných křivkách těla ženského.
Fotoaparát mi dorazil zabalený v původní krabici, včetně kabelu, návodu, CD a všeho, co obsahovalo původní balení - zkrátka úplně jak nový. A v takovém je i stavu, takže za 1800,- Kč to byla perfektní koupě.
Co se softwaru týče, na přiloženém CD byl program MyFinePix Studio, ovšem, jak se ukázalo, ten je dobrý pouze na práci s 3D videem (není to klasické "side by side" ale nějaký netypický formát, takže jiný software si s ním nerozumí), jinak je naprosto k ničemu. StereoPhoto Maker je totiž podstatně použitelnější a fotografie v něm lze zpracovat (především sesadit) velmi pohodlně a s dobrými výsledky.
Lidé si na internetu stěžují na zbytečně velkou stereoskopickou základnu (vzdálenost objektivů), která je 75 mm, což je více, než je tomu v případě lidských očí. Tím pádem vzniká lehčí forma hypersterea a objekty na snímku se pak jeví menší, než ve skutečnosti jsou.
Mě to však vůbec nevadí, neboť právě hyperstereo se mi zamlouvá z výtvarného hlediska nejvíce. Když chci vidět realitu tak, jak je, podívám se z okna a nepotřebuji k tomu 3D foťák. Ovšem, zde ten potenciál vidím jinde.
Jedinou nevýhodou je, že na základě této báze (stereoskopické základny) by neměl být žádný předmět ve snímku blíže než 2,1875 metrů při nejširším ohnisku (35 mm). V opačném případě dojde k překročení takzvané maximální přijatelné deviace a zjednodušeně řečeno, to bude "tahat za oči". U delších ohnisek se tato vzdálenost mění a na nejdelším konci zoomu, tedy 105 mm, je to už 6,5625 metrů.
Za nejbližší objekt se považuje to, co je ve snímku skutečně nejblíže, ať už je to stéblo trávy, nebo třeba kámen. Vychází to ze stereoskopického okna, které funguje podobně jako okno klasické, při pohledu z něj... všechno, co se dotýká okrajů snímků musí být za oknem, jinak by to nedávalo smysl a mozek neví, co si o tom myslet. Před oknem mohou být pouze předměty, které se okrajů nedotýkají, jako například natažené ruce, sloní chobot, letící předměty, jako třeba kulky ve filmech či všelijaké sekrety ve 3D pornu, které člověka nutí uhýbat hlavou, když proti němu letí a tak podobně...
To však platí pouze pokud je součástí snímku nekonečno (které je vždycky jinak daleko, je na to výpočet). V opačném případě lze údajně použít i vzdálenost podstatně menší.
Kdyby tedy byl nejvzdálenější bod pouze jeden metr daleko (ideální pro snímky typu "škrcení" atp.), tak by při bází 75 mm a ohnisku 35 mm, mohl být nejbližší bod 0,68627451 metrů blízko. Tedy alespoň teoreticky.
Celkově je to s tím poměrně složité, člověk aby prvně půl hodiny počítal a měřil, než stiskne spoušť. Já si na to pro zjednodušení alespoň udělal tabulka se vzorci v Excelu, která po zadání základních hodnot vše potřebné vypočítá.
Vycházel jsem při tom ze vzorců uvedených na stránkách klubu stereofotografie a musím uznat, že to má něco do sebe, ty fotky pak vypadají nesrovnatelně lépe, než když se člověk těmito pravidly neřídí, to pak je opravdu akorát tak na bolest hlavy. Na druhou stranu, třeba u 3D filmů je poměrně běžnou záležitostí, že tam 3D okno dodržováno není a je tam i běžným způsobem pracováno s hloubkou ostrosti, což je v rozporu s tvrzením, že musí být na stereoskopických fotografiích vše ostré.
Každopádně, když to tedy shrnu, 3D foťák mám a zdejší galerie je na 3D fotky technicky připravena, takže již nic nebrání tomu, abych začal třetí dimenzi plně fotograficky využívat. |
|
|
Pátek, 08 Květen 2015 19:30 |
|
Hned vzápětí po fotoaparátu stereoskopickém mi dorazil i ten plenoptický - Lytro Light Field Camera v provedení Graphite (8 GB).
Jak je patrné už jen z výše uvedené fotografie, je to fotoaparát vskutku futuristický a zcela se oprostil od klasické fotografické konstrukce. Přesto působí elegantně a vizuální dojem nenarušují ani ovládací prvky, kterých je zde minimum. Na spodní straně tlačítko na zapnutí / vypnutí a pod krytem ukrytý USB konektor, na horní pak dotyková ploška na ovládání zoomu a spoušť. Hlavním ovládacím prvkem je však malý dotykový displej v zadní části přístroje.
Po rozbalení aparátu z krabice mě nejvíce překvapila jeho velikost - je opravdu malý. Rozměry sice byly všude na internetu uvedeny, ale nevěnoval jsem jim pozornost.
Nicméně, nemá cenu řešit vzhled, ten je tím nejméně podstatným prvkem. Chtěl jsem však začít od té části, která se dá zhodnotit nejsnáze, neboť z hlediska technického jsou mé dojmy prozatím poněkud rozporuplné. Zatím jsem však pořídil pouze několik málo testovacích snímků, takže je brzo na nějaké závěry.
Přístroj je ve způsobu snímání okolního světa zcela unikátní. Když pominu jeho nástupce, tak jiný komerčně dostupný plenoptický fotoaparát neexistuje, doposud se skládaly ze spousty objektivů a superpočítače, takže zabíraly celou místnost. Ta miniaturizace jaké se podařilo dosáhnout je tedy obdivuhodná, ale samozřejmě je to vždy na úkor něčeho jiného. V tomto případě miniaturního displeje a nízkého 2D rozlišení (1,2 Mpix).
Z hlediska technického je princip založen na tom, že se aparát neomezuje na pouhé placaté dvoudimenzionální pixely, ale zachycuje celé světelné pole, formou světelných paprsků, kterých dokáže zaznamenat 11 milionů. Zjednodušeně řečeno, ví o každém takovém paprsku z jakého jde úhlu a jak je dlouhý, respektive jaká je vzdálenost od fotografovaného objektu.
Tím pádem má kompletní (tedy v rámci počtu zachycených paprsků) informaci o celém zachyceném prostoru a zřejmě by nebyl problém na základě těchto dat vytvořit kompletní 3D model pro aplikace, jako je Autodesk 3ds Max, Cinema 4D, či třeba freewarový Blender. Takový model je pak možné kupříkladu vytisknout na 3D tiskárně. Experimentovali s tím na jednom zahraničním fóru, ale k čemu nakonec dospěli tam již uvedeno nebylo.
V každém případě, ve výsledku je tedy zachycen prostor ve třech dimenzích, takže lze ve snímku libovolně přeostřovat, hýbat s perspektivou (byť jen lehce), vytvářet stereoskopické snímky a tak dál... možností je nespočet.
A jak že to celé funguje ? Asi nejjednodušeji lze princip pochopit, když si představíte (nebo vygooglíte) oko mouchy v mnohonásobném zvětšení. Princip je totiž velice podobný - před snímačem je umístěna soustava mikročoček, které dokáží zachytit směr, z jakého paprsek přichází. Každá čočka má vyhrazené určité snímací pole, respektive určitý počet pixelů na snímači, což má ale negativní vliv na výsledné 2D rozlišení, které je při exportu do JPEG pouze 1,2 Mpix. To však myslím vůbec nevadí, neboť exportovat plenoptické fotografie do 2D by byl naprostý nesmysl a postrádalo by to jakoukoliv logiku (kvalitnější 2D snímky lze pořídit i mobilním telefonem). Mnohem zajímavější je fotografie nechat v interaktivní podobě.
Tolik k teorii. V praxi se to má tak, že lze přístroj považovat spíše za technologický prototyp, než fotoaparát k běžnému použití. Na experimentování a vnesení kreativních prvků do fotografie je však jako dělaný.
Už jen třeba z hlediska stereofotografie má řadu výhod. Výsledná báze je tam malá, že není nutno se nijak omezovat nejbližším objektem ve snímku a z hlediska stereoskopického okna je ve výsledku vše i přes to v pořádku. Je to však samozřejmě vhodné spíše na blízké objekty, neboť v opačném případě bude stereoskopický efekt prakticky nulový. Na to je zase lepší ten Fujifilm.
Další výhodou je možnost fotit na vzdálenost 0cm, což zní zdánlivě jako nesmysl, ale předmět se opravdu může přední čočky objektivy téměř (možná i úplně) dotýkat a ve výsledku bude ostrý (tedy dá li se to tak nazvat, neboť s ostrostí je to zde podstatně složitější a v samotných surových datech je vlastně ostré celé světelné pole, bez ohledu na to, na jakou část se při prohlížení zaostří).
V softwaru pro Windows lze pak určit hloubku ostrosti od F1 do F16. S programem jako takovým se pracuje poměrně dobře a je jednoduchý a intuitivní. Pouze import snímků z fotoaparátu trvá dost dlouho a plně vytěžuje výkon procesoru. Což vysvětluje, proč software existuje pouze v 64-bitové verzi a na 32-bitových systémech jej spustit nelze.
Zkoušel jsem i export do podoby animovaného videa s rozlišením fullHD a 60-ti snímky za vteřinu, přičemž to už se ten procesor dostával slušně zabrat.
Můj Core 2 Quad Q8200, s původním taktem 2,33Ghz, kterému jsem lehce zvýšil napětí a tím pádem samozřejmě i takt na hodnotu 2,7 Ghz (jel stabilně se současným chlazením i přes 3 Ghz, ale nechtěl jsem, aby shořel), se v průběhu tohoto počinu, který mimochodem trval ještě déle než ten import, dost zapotil - měl 99°C.
Vyfotil jsem několik zkušebních snímků v "každodenním režimu", kde se vůbec nemusí ostřit, pouze lze dotykem zvolit místo měření expozice, ale ty výsledky, z hlediska možnosti přeostřování nebyly nic moc. Takže jsem hned přešel na "kreativní režim", kde se vybírá střed ostřícího rozsahu, což jsem zatím úplně nepochopil, jak přesně funguje.
Ale pokud je ve snímku například zachycena osoba s krajinou v pozadí, tak je prý ideální střed nastavit hned za tuto osobu. Zřejmě to tedy bude tak, že podobně jako když se klasickým fotoaparátem fotí krajina s vysokým zacloněním, kde je cílem aby bylo vše ostré, je nutno zaostřit někam do středu fotografované scény, i zde se tímto způsobem docílí toho, že všechno, co dopadá přes mikročočky na čip, je ostré.
Fotoaparát umožňuje i manuální nastavení času závěrky a citlivosti ISO, ovšem to je velmi nepraktické, neboť se to musí vždy řešit zdlouhavě přes menu. Takže tímto způsobem nastavuji pouze ISO a čas nechávám na automatice.
Při pořizování snímků je nutno vybírat takové kompozice, kde ta práce s hloubkou bude mít smysl a využití, neboť pokud je to ignorováno, tak člověk ve výsledku dost narazí - je pak nevhodně zpracovaná mapa hloubky (depth map) a přeostřování nefunguje správně. To stejné platí při nevhodně nastaveném středu ostřícího rozsahu.
Nejtvrdším oříškem však je snaha o integrace systému, schopného zobrazovat tento formát fotografií (*.lfr), do tohoto webu. Na stránkách Lytra sice lze nalézt návod, jak fotografie vložit do vlastního webu, aby byly fyzicky uloženy na vlastním serveru, ale bohužel prakticky nic z toho, co ta píšou nefunguje.
Adresa "https://light-assets.herokuapp.com/" je nefunkční, respektive po zadání kódu obrázku se načte prázdná stránka, místo toho, aby došlo ke stažení ZIP balíčku, jak je tam uvedeno.
V souladu s pokyny jsem jim dále zaslal žádost o licenci aplikace Pro Web Player, která je k tomu nezbytná. Úskalí je v tom, že jsem neobdržel žádnou odpověď, takže program nemám a ani jsem ho nikde nenašel ke stažení.
Někteří lidé ve společnosti Lytro působící, to zkrátka očividně nemají v hlavě úplně v pořádku... všude prohlašují, jak je to revoluční technologie a jak je to úžasné, což je i do jisté míry pravda, ale už jim tak nějak nedochází, že je to na nic, pokud nelze fotografie normálním způsobem prezentovat na internetu.
Co z toho, že je možné snímky vkládat do galerie na Lytro.com a odsud zobrazovat i na vlastních stránkách, když se nelze zbavit té závislosti na službách třetích stran a umístit je na svůj server. Že je navíc podporuje i pár zcela bezvýznamných webů, jako je ten "úžasný" Facebook nebo 500px.com je sice hezké, ale ve výsledku k ničemu. Ocení to možná pár extrémistů, případně zmatených pubertálních slečen, které Facebook používají a mají potřebu tam sdílet své obrázky podřadných kvalit i obsahu, ale o seriózní prezentaci hovořit nelze.
Trošku jsem se hrabal ve zdrojových kódech oficiální Lytro galerie, ale mám pocit, že pokud člověk nestudoval na Stanfordské univerzitě, jako vynálezce Lytra i tohoto formátu souborů, tak nemá velkou šanci pochopit, jak to vlastně funguje... alespoň ne bez dokumentace. Pochytil jsem, že původní formát je, prostřednictvím spousty všelijakých java scriptů a všeho možného, rozkládán na spoustu JPEGů s různými perspektivami, které jsou dále opatřeny souborem s mapou hloubky snímku a nějakými dalšími podivnostmi, přičemž ve výsledku jsou tato data pomocí další spousty scriptů, které zajišťují řadu výpočtů, rozostřování atp., interpretována do podoby výsledné interaktivní fotografie.
Tu lze zobrazit buď prostřednictvím HTML5, nebo důmyslnějším OpenGL přehrávačem, který však není plně kompatibilní s některými prohlížeči a především mobilními zařízeními.
Ani po "vypůjčení" všech zdrojáků, které nejsou nijak chráněny, se mi však nepodařilo zobrazovací systém zpětně rekonstruovat, aby byl plně funkční (dosáhl jsem pouze částečné funkčnosti). Takže svépomoci to očividně též nepůjde a obávám se, že ty snímky opravdu budu muset načítat z oficiální Lytro galerie, což je hnus.
Další zásadní nevýhodou obou mých nových fotoaparátů - jak Lytra tak Fujifilmu W3 3D, je nemilý fakt, že samozřejmě "vidí" pouze ve viditelném spektru, zatímco mě se přece jen o poznání více zamlouvá to infračervené.
Bohužel k přestavbě ani jednoho z těchto aparátů nemám dostatek odvahy, neboť ten Fujifilm se opravdu blbě sháněl a byť Lytro se shání dobře, tak ani to nebylo úplně zadarmo.
On by, z hlediska čistě teoretického, nemusel být problém ani v tom, postavit si vlastní plenoptický fotoaparát, respektive upravit obyčejný na plenoptický. Jak je patrné ZDE, potřebné fólie mikročoček lze běžně zakoupit, byť taky ne úplně výhodně.
Takovou fólii by pak stačilo umístit před čip, do pozice kde běžně bývá IR cut a z hlediska hardwarového by byl plenoptický fotoaparát na světě. Ovšem lezlo by z toho něco asi v tomto duchu a to stejné by se i zobrazovalo na displeji prostřednictvím živého náhledu. Což by ale u zrcadlovek problém nebyl, neboť by stačilo použít optický hledáček.
Oproti tomu, zpracovat taková data do použitelné podoby už by problém byl a pokud by se nepodařilo je nějakým způsobem konvertovat do formátu Lytra, aby se s nimi dalo pracovat v jejich softwaru, tak by to bylo prakticky bez šance. |
|
Sobota, 02 Květen 2015 15:05 |
|
Není to tak dávno, co se dal 3D fotoaparát Fujifilm W3 3D koupit za pár korun v každém druhém e-shopu s elektronikou. Ovšem, než jsem ho stihl zakoupit, tak byl prodej ukončen a nemohl jsem jej nikde sehnat.
Na eBay sice k dipozici byl, ale za cenu od pěti do deseti tisíc korun, což se mi zdálo za relativně zastaralý (CCD atd...) kapesní kompakt poměrně dost.
Na dalších místech, kde jsem jej našel, byly obvykle situace ještě horší, respektive cena ještě vyšší.
Nastavil jsem si tedy na Aukru, aby mi mailem přišlo upozornění, jakmile se tam nějaký objeví.
A zrovna včera jsem takový mail obdržel. Hned jsem klikl na odkaz a cena mě velice mile překvapila - počáteční pro aukci 1500,- Kč nebo za 1800,- "kup teď".
Neváhal jsem a pohotově na tlačítko "kup teď" klikl, aby to náhodou někdo jiný neudělal dřív.
Foťák je prý ještě rok a půl v záruce, bylo s ním všehovšudy vyfoceno 15 fotek a natočeno jedno video, takže by měl být jako nový.
Tak uvidím, až mi dorazí, co je na tom pravdy.
Zatím mi ještě nedorazilo ani to Lytro, ale to přece jen putuje z Ameriky. Oproti tomu ten W3 dokonce pouze ze Znojma, takže délka jeho trasy bude asi 7 Km. Takže by teoreticky mohl dorazit dříve, ale nechci schopnosti České pošty přeceňovat.
Každopádně, s tím 3D je to celkově takové komplikované z hlediska modelek. Mnoho z nich není úplně technicky zdatných a když už náhodou alespoň tuší, co to to 3D (s pojmem stereo fotografie je to bez šance) vůbec je, tak je většinou stejně nemají na čem zobrazit (to naštěstí řeší anaglyph) a nechápou, k čemu je to dobré.... to přece na Facebooku nemohou potřebovat. A to je pak těžké.
Naštěstí, vždy se všude najde nějaká ta výjimka, ale moc jich asi nebude.
Příkladem těchto komplikací byla hned Ivana, s kterou proběhlo první stereoskopické focení. Ta totiž kvůli oční vadě 3D efekt vůbec nevidí.
A i mezi těmi, co je vidí, je pořád mnoho těch, kteří si neuvědomují, že svět (alespoň ten "náš") má dimenze tři, zatímco klasická fotografie pouze dvě. Proto se stereografie nikdy moc neprosadila a to i přes to, že v minulosti už těch pokusů bylo více.
Poprvé někdy kolem roku 1930, následně v polovině 20. století a posléze až v roce 2009 s příchodem Avataru. Ovšem, pominu-li kina, tak i ta poslední vlna zase spíše ustupuje, než že by to byla nějaká masová záležitost.
Z velké části je to asi zapříčiněno nutností používat brýle, což zřejmě někdo může považovat za snížení diváckého komfortu.
Co se těch zobrazovadel týče, tak třeba displej právě toho Fujifilmu W3 3D je zajímavý. Je to "bezbrýlový" 3D displej, založený na lentikulární technologii.
Ta má rozhodně budoucnost, ale z hlediska televizí je problém v jejím nízkém 3D rozlišení a velmi omezeném počtu diváků, což je způsobeno malým pozorovacím úhlem. |
|
