|
Sobota, 02 Květen 2015 15:05 |
|
Není to tak dávno, co se dal 3D fotoaparát Fujifilm W3 3D koupit za pár korun v každém druhém e-shopu s elektronikou. Ovšem, než jsem ho stihl zakoupit, tak byl prodej ukončen a nemohl jsem jej nikde sehnat.
Na eBay sice k dipozici byl, ale za cenu od pěti do deseti tisíc korun, což se mi zdálo za relativně zastaralý (CCD atd...) kapesní kompakt poměrně dost.
Na dalších místech, kde jsem jej našel, byly obvykle situace ještě horší, respektive cena ještě vyšší.
Nastavil jsem si tedy na Aukru, aby mi mailem přišlo upozornění, jakmile se tam nějaký objeví.
A zrovna včera jsem takový mail obdržel. Hned jsem klikl na odkaz a cena mě velice mile překvapila - počáteční pro aukci 1500,- Kč nebo za 1800,- "kup teď".
Neváhal jsem a pohotově na tlačítko "kup teď" klikl, aby to náhodou někdo jiný neudělal dřív.
Foťák je prý ještě rok a půl v záruce, bylo s ním všehovšudy vyfoceno 15 fotek a natočeno jedno video, takže by měl být jako nový.
Tak uvidím, až mi dorazí, co je na tom pravdy.
Zatím mi ještě nedorazilo ani to Lytro, ale to přece jen putuje z Ameriky. Oproti tomu ten W3 dokonce pouze ze Znojma, takže délka jeho trasy bude asi 7 Km. Takže by teoreticky mohl dorazit dříve, ale nechci schopnosti České pošty přeceňovat.
Každopádně, s tím 3D je to celkově takové komplikované z hlediska modelek. Mnoho z nich není úplně technicky zdatných a když už náhodou alespoň tuší, co to to 3D (s pojmem stereo fotografie je to bez šance) vůbec je, tak je většinou stejně nemají na čem zobrazit (to naštěstí řeší anaglyph) a nechápou, k čemu je to dobré.... to přece na Facebooku nemohou potřebovat. A to je pak těžké.
Naštěstí, vždy se všude najde nějaká ta výjimka, ale moc jich asi nebude.
Příkladem těchto komplikací byla hned Ivana, s kterou proběhlo první stereoskopické focení. Ta totiž kvůli oční vadě 3D efekt vůbec nevidí.
A i mezi těmi, co je vidí, je pořád mnoho těch, kteří si neuvědomují, že svět (alespoň ten "náš") má dimenze tři, zatímco klasická fotografie pouze dvě. Proto se stereografie nikdy moc neprosadila a to i přes to, že v minulosti už těch pokusů bylo více.
Poprvé někdy kolem roku 1930, následně v polovině 20. století a posléze až v roce 2009 s příchodem Avataru. Ovšem, pominu-li kina, tak i ta poslední vlna zase spíše ustupuje, než že by to byla nějaká masová záležitost.
Z velké části je to asi zapříčiněno nutností používat brýle, což zřejmě někdo může považovat za snížení diváckého komfortu.
Co se těch zobrazovadel týče, tak třeba displej právě toho Fujifilmu W3 3D je zajímavý. Je to "bezbrýlový" 3D displej, založený na lentikulární technologii.
Ta má rozhodně budoucnost, ale z hlediska televizí je problém v jejím nízkém 3D rozlišení a velmi omezeném počtu diváků, což je způsobeno malým pozorovacím úhlem. |
|
Opětovná chuť na třetí dimenzi |
|
Pondělí, 20 Duben 2015 22:44 |
|
Dnes jsem se opět vydal k rybníku v Únanově, tedy na mé oblíbené místo nejen pro focení, ale i testování nových aparátů, objektivů atp...
Pomalu mě začíná zajímat, kdo má na starosti jeho správu, pořád tam totiž něco przní !
Prvně ho vypustili, takže jsem tam musel fotit bez vody a nová voda navíc neobsahuje ten krásný plavající bordel patrný na následujícím snímku...
Teď vyměnili ten fotogenický dřevěný poklop díry se žábami, na kterém sedí modelka na úvodní fotografii, za nevzhledný kovový kanál... a aby toho nebylo málo, tak posekali to stylové rostlinstvo, které lze spatřit na levé straně druhého snímku.
Ten člověk, co tam tato zvěrstva páchá, nemá absolutně žádný cit pro umění a zcela ničí přírodní scenérii...
Nicméně, dnes jsem tam byl za účelem vyzkoušení kombinace dvou Olympusů C-2020 pro stereoskopické snímání a dále abych dal druhý pokus neúspěšnému testu Minolty 5000 AF.
Zmiňované Olympusy mám v této sestavě již asi dva roky, ale doposud jsem je pořádně nevyzkoušel. Vždycky když jsem chtěl, tak se mi doma nikdy nedařilo nasbírat těch 8 nabíjecích tužkových baterií a pak jsem si je vždy zapomněl koupit. Když jsem nyní do aparátů baterie vložil, tak naběhl pouze jeden z nich a ten druhý se mi pořád nějak zapnout nedařil. Mám tady však minimálně dva náhradní, takže jsem ho ihned vyměnil a nyní se zdá, že fungují oba bez problémů.
Ovšem, ani dnes jsem je moc nevyzkoušel, neboť prvně jsem si v půli cesty vzpomněl že jsem si nevzal infra spoušť, což je v tomto případě velice důležitá věc, neboť je to jediná možnost, jak aktivovat obě spouště ve (alespoň zdánlivě) stejný okamžik (drátová spoušť totiž podporována není). Vrátil jsem se tedy pro ni a vzal jednu ze tří, co jsem našel v polici.
Jak se však ukázalo až u rybníka, zrovna ta jedna z nějakého důvodu nefunguje. Asi je zrovna od jiného konkrétního kusu a s ostatními si nerozumí. Jinak nevím, v čem by byla potíž, infračervený signál totiž vysílala.
Znova už jsem se vracet nechtěl, takže jsem, jen s krátkým filmem, vyzkoušel tu Minoltu a uvidí se, co z toho vzejde.
V případě těch Olympusů jsem byl nucen improvizovat a mačkat spouště ručně, což je samozřejmě naprosto nepřesné, ale o to teď nejde, potřeboval jsem jen testovací snímky, abych si vyzkoušel způsob zpracování.
S tím byl totiž minule, docela problém. Respektive, já jsem ho s tím neměl a na televizi snímky vypadaly bezvadně. Ovšem dotyčný, který mi tehdy zapůjčil stereoskopickou výbavu, mi sdělil, že jich je velká číst špatně sesazených a popisoval mi, jak se to dělá správně. To mi přišlo hrozně složité a navíc jsem na to líný, abych to dělal u každého snímku.
Na nějakou dobu jsem tedy od 3D upustil. Teď, po delší době jsem však opět nabral odvahu se pokusit v tomto ohledu něco podniknout.
Všechno, co se běžně dělá ručně, tedy celé sesazení dvojice snímků, by měl umět automaticky takový šikovný program, nesoucí název StereoPhoto Maker.
Toto dávkové zpracování jsem použil i onehdá na snímky s Ivanou, ale to prý tedy nějak nedopadlo a už si ani nevzpomínám, jak jsem postupoval a je možné, že jsem něco dělal špatně. Jak jsem již zmiňoval, mě se sice na pasivní 3D televizi jevili v pořádku, ale to bylo asi způsobeno tím, že těm stereoskopickým záležitostem ještě příliš nerozumím a že i sama ta televize nejspíše provádí určité korekce pro co nejlepší zobrazení.
Ke zmiňovanému dávkovému zpracování jsem tehdy použil doplněk Autopano.
Nicméně, teď jsem si stáhl nejnovější verzi StereoPhoto Makeru, která už dokonce existuje i v 64-bitové verzi a všiml jsem si, že kromě možnosti použití zmiňovaného doplňku obsahuje i vlastní interní kód. Ten obsahuje i volitelnou (a z hlediska zpracování pomalejší) volbu "lepší preciznost".
Zkoušel jsem dnes, na těch provizorně pořízených snímcích, jak zpracování pomocí Autopanu, tak pomocí interního kódu, se zakliknutou zmiňovanou volbou.
Výsledky jsou velmi podobné, nikoliv však stejné a já nejsem schopen určit, který je lepší a tedy vhodný pro běžné používání... musím to ještě nějak vybádat.
Ony celkově dva stařičké dvoumeapixelové Olympusy C-2020 nejsou pro stereo fotografie to pravé, ale já je zvolil proto, že je lze bez úprav použít na focení v infračerveném spektru.
Hlavní problém asi bude v synchronizaci... i když obě spouště dostanou signál ve stejný okamžik, liší se rychlost jejich reakce. Z toho důvodu se používají spíše kompakty Canon s SDM firmwarem a speciální spouští, což je kombinace zajišťující zcela bezchybnou synchronizaci.
Ale pokud se nenaučím dělat použitelné 3D fotky s tímhle, nemá smysl si kupovat lepší techniku.
To je to stejné, jako když jsem běžné IR fotky dlouhou dobu fotil kompaktem (což nikdo nechápal) a lepší aparát si pořídil až ve chvíli, kdy jsem věděl proč ho potřebuji a co mě u toho kompaktu limituje.
A i tak jsou všechny mé snímky, co byly nějakým způsobem oceněny (myslím především v soutěžích), právě z toho kompaktu. |
|
|
Podpora 3D fotografií v galerii |
|
Úterý, 28 Duben 2015 13:32 |
|
V minulosti jsem měl poněkud problém s internetovou prezentací stereoskopických snímků, neboť jedinou možností na tomto webu byl anaglyph, který však má celou řadu omezení.
Nyní se mi po pracném úsilí podařilo do systému webu implementovat komplexnější podporu stereoskopických snímků a ty je tak možno zobrazit prostřednictvím téměř libovolné zobrazovací technologie.
Základem je galerie vytvořená pomocí StereoPhoto Makeru, který ji nově umí vytvořit v HTML5. Dříve to byla pouze Java a tím pádem bylo prakticky nemožné galerii zprovoznit, natož aby si ji návštěvník mohl prohlédnout bez instalace všelijakých pluginů. To je možné až nyní.
Pro použití na tomto webu však bylo nutné výstup z programu zásadním způsobem upravit jak po stránce vizuální, tak technické.
Samotný prohlížeč je v angličtině, neboť popisky se mi prozatím upravit nepodařilo. Ovládání je však velmi snadné, takže věřím, že to nebude problém.
Nejen proto, abych vše řádně otestoval, ale i z toho důvodu, že se teď plánuji 3D fotografiím věnovat více, jsem opětovně zprovoznil CRTčkový 3D monitor s aktivními brýlemi. Ty se s Windows 8.1. sice původně moc bavit nechtěly, ale nakonec se mi podařilo je přemluvit a už vše funguje jak má. Tedy v rámci možností technologie roku 2006, ve kterém byly brýle, dle dokladu, zakoupeny.
Kvalita prostorového zobrazování je skvělá, ovšem dochází k velmi výraznému blikání. Jak známo, CRT monitory blikají samy o sobě (byť tento má vyšší obnovovací frekvenci, takže je na tom ještě relativně dobře) a aktivní 3D brýle jsou založeny na tom, že střídavě, mnohokrát za vteřinu, zatmívají levé a pravé oko, aby každé vidělo jen obraz pro ně určený. Ve výsledku tedy ideální pro lidi trpící epilepsií... :-D I když, asi po čtvrt hodině to blikání člověk přestane vnímat.
Na druhou stranu, s aktivní technologií jsem přišel do kontaktu i ve znojemském kině (moc dalších, v kterých ji ještě používají, už asi nebude) a tam to blikání téměř není patrné a celkově je projekce poměrně kvalitní. Nevýhodou je, že ty brýle vážní snad kilo a mít je delší dobu na nose rozhodně není nic příjemného.
Ale k věci... při příležitosti zavedení podpory 3D jsem znovu sesadil stereoskopické dvojice fotografií s Ivanou a jsou nyní k dispozici v nové galerii. Jak se totiž ukázalo, ty původní anaglyphy byly sesazeny nevhodným způsobem, takže 3D efekt byl horší a navíc mohly způsobovat bolest hlavy.
Sesazení jsem pro tentokrát prováděl ručně a nespoléhal se na automatiku, takže by již mělo být vše v pořádku. Nastudoval jsem si odbornou literaturu a troufám si tvrdit, že princip sesazování již začínám chápat, stejně jako pravidla stereoskopického okna.
Té "blikající podivnosti" v úvodu článku si nevšímejte, to opravdu není ta technologie, na které by byla nová galerie založena, ale pouze jsem zkoušel export do animovaného GIFu, který má myslím na titulní straně vyšší opodstatnění než anaglyph, neboť nelze očekávat, že by při otvírání tohoto webu měli návštěvníci nasazené barevné brýle.
Další věc... objednal jsem si plenoptický fotoaparát Lytro. Chtěl jsem si je koupit už od prvního okamžiku, co spatřilo světlo světa, což byl rok 2011, bylo však neskutečně drahé. Nedávno jsem však narazil na PetaPixel na zmínku o tom, že momentálně už je ta cena víc než lidová - na Amazonu za 60 USD.
Zrovna se mi ovšem zpozdila výplata, takže jsem tuto cenu prošvihl a ta se mezi tím posunula na 80 USD, ale i to se mi pořád jevilo jako velice příznivá cena. Na Amazonu jsem však ještě nenakupoval, nicméně vycházel jsem z toho, že princip bude stejný jako na eBay, kde nakupuji téměř neustále. Mýlil jsem se. Ukázalo se totiž, že žádnou z nabízených variant fotoaparátu Lytro nezasílají mimo USA. Lze si sice údajně zakoupit jakousi virtuální adresu, z které to za poplatek přepošlou kamkoliv po světě, ale to jsem zjistil až potom.
Zůstal jsem tedy u osvědčené eBay. Ceny se tam na první pohled pohybovaly ve velmi podobném rozmezí jako na tom Amazonu, při bližším prozkoumání se však ukázalo, že sice jsou stejné, ovšem jsou to nabídky výhradně prodejců z USA, takže nejen že není poštovné zdarma, ale kromě něj se musí platit i další poplatky, jakýsi "import charges".
Lytro tedy stálo 80 USD, poplatky 40 USD. Bylo to rozděleno na dvě platby a z toho pramenila další komplikace. Když jsem chtěl zaplatit klasickým způsobem přes PayPal, proběhla pouze platba za poplatky a u té druhé to napsalo chybu. V tom okamžiku jsem obdržel SMS od banky, že byl na kartě přečerpán limit pro internetové platby. Přihlásil jsem se tedy do bankovnictví a limit navýšil. To už jsem byl ale lehčí o 40 dolarů.
Zboží jsem přidal znovu do košíku a obě platby již tentokrát proběhly v pořádku. Ovšem místo 120 dolarů jsem zaplatil 160.
Po pracném úsilí jsem to s pomocí Google Translatoru přes PayPal po třech dnech vykomunikoval a těch 40 dolarů mi vrátili, takže nyní už nezbývá, než doufat, že Lytro v pořádku dorazí a zase mi zásilku cestou nezcizí ti dobráci z českého celního úřadu. Výpalné už dostali ti američtí, tak platit výkupné ještě těm českým, aby mi odcizenou zásilku vrátili, je asi tak to poslední, co by se mi chtělo.
Ve výsledku jsem tedy futuristický plenoptický fotoaparát zakoupil, i přes velmi nepříznivý kurz, zapříčiněný zločineckou organizací ČNB, za něco málo přes tři tisíce korun, což je za takto jedinečnou technologii cena naprosto úžasná.
Do jisté míry to asi pramení z toho, že je již nějakou dobu v prodeji nový model - Lytro Illum, který už disponuje podstatně vyspělejším zpracováním i technickým provedením. V současné době však stojí kolem 40-ti litrů.
Achillovou patou prvního modelu je údajně nízké rozlišení, velmi omezené možností manuálního ovládání a mizerný maličký displej. Rozlišení je 11 MegaRay, tedy 11 milionů světelných paprsků. Exportovaný 2D snímek pak má rozlišení 1080×1080px, což je něco málo přes 1 Mpx.
Exportovat fotografie do 2D však absolutně nemá smysl, neboť hlavními přednostmi je právě to interaktivní zobrazení - možnost libovolného přeostřování, lehký posun perspektivy, možnost vyexportovat stereoskopické snímky atp...
Zkrátka, jsem na to zvědavý. Jakmile aparát dorazí, podělím se zde o své dojmy.
Ovšem problém s implementací Lytro formátu do tohoto webu už asi bude podstatně náročnější, než tomu bylo v případě 3D fotek, neboť autoři nic takového neumožňují. Respektive umožňují zobrazení na cizích webech pouze tím způsobem, že fyzicky je snímek umístěn u nich na serveru a jiné weby si to načítají z něj.
To však nechci, všechna data musí být fyzicky na tomto serveru, zcela nezávisle na jakýchkoliv řešeních třetích stran. S tím mám totiž trpké zkušenosti. Kupříkladu, když umístím do galerie Lytra fotku análního otvoru, tak tam s největší pravděpodobností dostanu BAN, což by celou situaci dost komplikovalo. |
|
Varování před modelkou: Viktorie Řeřábková alias tori_brk - neseriózní přístup |
|
Sobota, 18 Duben 2015 12:05 |
|
Jelikož jsem nedávno naznal, že nespolehlivosti modelek již nelze jen mlčky přihlížet, ale je potřeba na ně upozorňovat, aby se postupně ty neseriózní odfiltrovaly, dovoluji si tímto upozornit na další z těchto slečen.
Její (údajné) jméno je Viktorie Řeřábková a vystupuje pod pseudonymy tori_brk a Toris.
Měli jsme domluvený termín i hodinu focení, dokonce i včetně konkrétního autobusového spoje, kterým měla přijet. Byli jsme domluveni na tématech focení, která vyžadují značné množství rekvizit a celkově dost příprav, kterým jsem věnoval několik hodin.
Modelka však nedorazila, nezvedala telefon a pouze mi pak napsala SMS, že si to na poslední chvíli rozmyslela.
Měla přijet z Prahy, takže že do toho autobusu nenastoupila věděla již minimálně o tři hodiny dřív, než mi to napsala.
To rozhodně není seriózní přístup a tuto modelku tedy důrazně NEDOPORUČUJI!
Uznávám, že je to do jisté míry i moje chyba, měl jsem brát v úvahu, že je na Fotopartě registrována více než 4 roky (vezmu-li v úvahu i její druhý profil) a přesto nemá prakticky žádné reference. To nasvědčuje tomu, že ji buď skutečně nikdo žádnou nenapsal, nebo byly všechny negativní a tak je smazala.
Ostatně, už když mi psala že je veganka, jsem začínal mít lehké obavy o její duševní stav, ale pořád jsem tak nějak doufal, že bude i přesto normální, neboť se domlouváme už od prosince minulého roku, tak jsem si naivně myslel, že by tu domluvu mohla myslet vážně a tedy i dorazit. Mýlil jsem se.
Dotyčnou lze na Fotopartě nalézt pod těmito profily:
http://www.fotoparta.cz/uzivatel/57130/tori-brk
http://www.fotoparta.cz/uzivatel/33390/toris |
|
