|
Na základě předchozího příspěvku ohledně kolorování se mi ozval pán vystupující pod přezdívkou MaMi, s velice zajímavou nabídkou.
Naznačoval, že se mu doma povalují filmové materiály a chemie staršího data výroby, přičemž zřejmě nic z toho již nevyužije a je tedy ochoten mi je darovat pouze za odvoz.
Jistě nemusím podotýkat, že mě to velice potěšilo a hned včera jsem se tedy vydal tohoto pána navštívit.
Má očekávání byla silně podceněna, neboť jak jsem se přesvědčil, čekalo na mě obrovské množství (tedy mnohem větší než jsem čekal) opravdových skvostů a to doslova.
Takové množství materiálů mi nabízí mnoho prostoru k experimentům a něco mi říká, že i když budu na film fotit podstatně častěji než doposud, tak zásoben budu v tomto ohledu na roky dopředu.
Otázkou je samozřejmě, do jaké míry se na těchto materiálech podepsalo stáří, ale to zjistím hned jakmile koupelnu uzpůsobím k potřebám temné komory a dám do pořádku červené světlo, které v současné podobě žárovky omotané červenou fólií, mnoho důvěry nebudí.
Nicméně, obdržel jsem tedy vývojky, jak pozitivní, tak negativní... množství foto papírů rozličných rozměrů... filmy... dokonce skvosty, jako je rentgenová vývojka atp.
Je toho hodně, ráno to ještě musím pořádně prozkoumat, co všechno se tam vlastně skrývá...
A byť mi bylo náležitě vysvětleno, co k čemu slouží, musím se přiznat, že ne všechny informace se v mé paměti dochovaly... snad jen v jakém poměru mám namíchat vývojku pro daný film si pamatují zcela jistě.
Naštěstí je součástí jakýsi katalog, který popis výrobků obsahuje, takže si vše ještě nastuduji.
Obdržel jsem i velice zajímavý "efektový objektiv", který pomocí vypouklých čoček obraz zajímavým způsobem deformuje, na základě toho, jak je otočen.
Při jeho umístění na digitální zrcadlovku Canon s čipem velikosti APS-C, je však obraz mimo hloubku ostrosti, zřejmě by byla nutná odlišná vzdálenost mezi čipem a prvním optickým členem objektivu.
Nicméně, funguje velice dobře jako předsádka.
Vzhledem k rozměrům a velikosti obrazů, který je schopen vykreslit, bych tipoval, že se jedná o objektiv původně určený pro fotoaparáty středoformátové či dokonce velkoformátové.
K jeho podrobnějšímu zkoumání jsem se však ještě nedostal, což platí i o všech obdržených materiálech.
Důvod je prostý, byl jsem totiž fotit.
Nicméně, mnohokrát za ně panu MaMi děkuji a již se těším, až je vyzkouším.
Co se focení týče, byla to tak trošku šílenost, jejímž zdrojem byla modelka příhodně pojmenovaná Crazy.
Focení se značně vymykalo z mé dosavadní tvorby, i přesto to však bylo velice zajímavé a je patrné, že tato slečna dělá své přezdívce skutečně čest.
Modelka je to rozhodně velice zajímavá a především neskutečně tvůrčí duše... než mě stihlo cokoliv napadnout, ona už měla nápadů deset.
No a celkově byla velice příjemná, milá a jak už jsem naznačoval, i trošku "šílená", tudíž spolupracovat s ní byla radost.
Zkrátka, Verunka je takový anděl s ďáblem v těle... když na ni člověk kouká, vidí nevinou andělskou tvář... ovšem když ji chvilku poslouchá či se rozparádí, tak mu dojde, že má před objektivem ďábla, pro kterého je i peklo malé.
Což je patrné i z té široké škály výrazů, kterých je schopna. Byť u některých jsem se jí snažil taktně naznačit, že ten výraz už jsem někde viděl a s největší pravděpodobností to bylo na některém z pornografických serverů podřadné kvality, či v nízkonákladovém "filmu na večer".
Počasí nám úplně nepřálo a poté co na nás začalo z oblohy dopadat větší množství vody a současně mi Verča sdělila, že pokud na ni vleze nějaký tvor z hmyzí říše, kterými se to na takových místech jen hemží, tak ji to zabije, došlo mi že bude bezpečnější se přesunout do interiéru.
I v něm se to nadále neslo v "crazy" duchu... o jaký styl se jednalo je velice těžké určit, nicméně ve výsledku se ujalo pojmenování "extravagantní glamours".
Jak už to u interiérového focení v mém případě bývá, opět jsme fotili v prostoru asi metr na metr a půl.
A jelikož je Verunka poměrně vysoká, měl jsem docela problém ji do záběru dostat celou a vyžadovalo to extrémně krátká ohniska.
Mnoho fotek jsem, ne úplně záměrně, nafotil přímo do černobílé, takže mám nejbližšího půl roku co kolorovat nejen na papíře, ale i v oblasti digitální.
Ovšem, k úplné nahotě jsme se nedopracovali ani postupným zvyšováním teploty od 50-ti stupňů výše, kterého se s takovou vervou ujaly halogenové reflektory.
Taky jsem opět oprášil Lubitěl, z mrazáku vydoloval dávno prošlý svitek značky Foma a dva snímky pořídil i tímto způsobem.
Přece jen filmy si šetřím, tak žádné zběsilé stisky spouště se v tomto ohledu nekonají.
To u mě ale platí i v případě digitálu. Nemám potřebu fotit tisíce fotek a místo toho jich nafotím třeba 100 (když už je focení hodně dlouhé) a z toho 90 použiji. |
