
Jak už jsem zde letmo zmiňoval, v sobotu jsem fotil s modelkou Dafne.
Byť u něžnější poloviny naší populace z neznámého důvodu nebývá příliš zvykem rozebírat věk, nedá mi to se nezmínit, že tato dáma je prozatím nejstarší modelkou s jakou jsem kdy fotil - je jí 52 let.
Píšu to proto, že si myslím, že na výsledných fotografiích působí o mnoho let mladší a tuto číslovku by na základě nich zřejmě nikdo nehádal.
Sama dotyčná na to však má bohužel odlišný názor a tak zatímco focení probíhalo velmi dobře, o schvalovacím procesu to již bohužel říct nelze.
Zrovna ty fotografie, o kterých si troufám tvrdit, že jsou z toho focení jednoznačně nejzdařilejší, jsou z hlediska modelky jak na potvoru "nepřípustné"... zatímco ty lehce poslabší jsou v tomto ohledu zřejmě zcela v pořádku. Nemilé, no.
Prý se ji sice líbí všechny, ale ty zamítnuté jsou "moc pravdivé, co se týče postavy".
To si sice nemyslím a naopak se domnívám, že ty pózy byly velice zajímavé, ale modelka na to má bohužel odlišný názor. Holt s infračervenou fotografií je to v tomto ohledu komplikovanější... za ideálních podmínek vidí upravený fotoaparát až několik milimetrů pod kůži, následkem čehož jsou například silně viditelné žíly a některé slečny se pak mylně domnívají, že je takto viditelné skutečně mají.
Ale hlavní problém je v tom schvalovacím procesu, který budu muset nějakým způsobem eliminovat. Převážná většina modelek naštěstí nic takového nevyžaduje, ale v poslední době se bohužel zvyšuje počet těch, které jsou v tomto ohledu méně spolupracující.
Při příležitosti tohoto focení jsem si ověřil, že full spectrum Olympus E-PL1 PEN dává v kombinaci s 680nm filtrem stejné výsledky, jako můj dříve používaný full IR Samsung PL60. Jen samozřejmě z technického hlediska podstatně kvalitnější (tedy v případě použití "normálního" objektivu).
To je zjištění velmi pozitivní, neboť odpovídající vyvážení bílé jsem velmi pracně ladil asi dva dny a jen zázrakem při tom zmiňovaný Olympus zůstal v celku, neboť zpočátku se mi to úplně nedařilo a měl jsem sto chutí "ten krám" vyhodit z okna, obrazně řečeno.
Fotil jsem převážně objektivem CCTV 25mm f1.4, neboť jiný širokáč doposud nevlastním. Byla trošku potíž na tento objektiv umístit IR filtr, neboť zatímco filtr má závit průměru 49mm, tak objektiv pouhých 32mm a odpovídající redukci se mi na eBay nepodařilo sehnat. Koupil jsem tedy s 30mm závitem a jistila to izolepa. Nebylo to zrovna stabilní uchycení, ale upadlo to až po focení, takže vše proběhlo jak mělo.
Kromě toho jsem na několik fotek použil i starý dobrý Pentacon Prakticar 1:1.8 50mm MC, vybavený žlutým filtrem a bokeh filtrem ve tvaru kříže. Focení probíhalo kolem poledne, takže slunce bylo vysoko a nevznikaly tedy různé odrazy, ve kterých by se tvar bokehu projevil nejvíce. Takhle spíš jen upravoval strukturu bokehu do takové hrubší, což se mi líbí.
Žlutým filtrem jsem odfiltroval nežádoucí vlnové délky v oblasti modré a následně jsem na takto pořízené (téměř) plnospektrální fotografie použil speciální softwarový algoritmus, který jsem navrhl k emulaci Kodaku EIR. Velice zjednodušeně řečeno spočívá v odpovídajícím nastavení vyvážení bílé, záměně zeleného a červeného kanálu, následně ještě červeného a modrého a drobné úpravě tonality a kontrastu.
Úplně jako EIR to sice pořád nevypadá, ale už se mu to začíná slušně přibližovat. A vlastně ani není nutné jej plně napodobovat, úplně stačí se jeho principem trošku inspirovat...
V každém případě to v praxi funguje téměř tak jak jsem očekával a oproti teorii nenastalo žádné nemilé zjištění, jak tomu často v případě obdobných experimentů bývá. To tedy znamená, že je tento postup plně použitelný a lze jej běžně uplatňovat.
Do třetice jsem fotil i na film, konkrétně na Lomography LomoChrome PURPLE XR 100-400 ISO, což je pseudo-infračervený film, založený na barevně posunutých emulzích. Na infračervené záření citlivý není.
Exponoval jsem jej, až asi na dvě fotky, na ISO 200, což se mi jeví jako takový optimální střed udávané citlivosti, při kterém by snímky mohly být i trošku "dark". V každém případě si ale netroufám odhadovat, co z toho může vzejít a příliš nadějí do toho nevkládám.
V mrazáku mám sice i jakési podivné odřezky klasického Kodaku EIR, ale ten jsem zatím tak nějak neměl odvahu vyzkoušet, neboť by to bylo značně komplikované... má netypický rozměr, zakládat se musí v naprosté tmě, exponovat se musí s absolutní přesností, musí se používat odpovídající filtr, foťák nesmí mít IR senzory a vyvolávat se to musí téměř výhradně ručně, neboť i mašiny na vyvolávání mají tyto senzory, které by film znehodnotily. Nehledě na to, že se velice rychle "kazí", přičemž v mrazáku už ho mám nějakou dobu, z Německa ke mě pár dní putoval a už když mi ho ten člověk posílal, tak byl pár let po datu expirace.
Navíc někde psali, že při vyvolávání ničí chemii, i když to se mi moc nezdá a asi to bude nesmysl. I tak mi ale něco říká, že s tím vyvoláváním bude trošku problém.
Zkrátka, vyzkouším ho, ale ten LomoChrome se mi jeví jako dobrý začátek... ostatně, barevný film jsem ještě nenafotil ani jeden, zatím vždy jen černobílé, takže netřeba to hned přehánět a hnát to do extrémů.
Vyvolává se klasickým procesem C-41, takže jsem měl původně v plánu si jej vyvolat sám, stejně jako tomu je v případě černobílých materiálů... ovšem poté, co se ukázalo, že odpovídající chemie stojí u Škody dva a půl litru, jsem od té myšlenky prozatím upustil. Nehledě na to, že trošku o nervy je vždycky i skenování a proto bude lepší obě tyto činnosti pro tentokrát přenechat odborníkům.
Film tedy pošlu do Prahy a nechám si jej vyvolat od Analogue, kde je to navíc velice výhodné. Vyvolání klasického kinofilmu s 36-ti políčky a následný sken do formátu JPG s rozlišením 1228×1818 px tam vyjde na 110,- Kč (+ poštovné samozřejmě), což je krásná cena. Pro srovnání, třeba právě u toho Škody by to vyšlo asi na desetinásobek.
Jasně, to rozlišení výsledných snímků by v takovém případě bylo zase někde jinde, neboť co si bude povídat, tohle je pouze něco přes 2 Mpx. I tak si ale myslím, že by to mohlo stačit... analogové fotografie se samozřejmě obvykle netisknou ze skenů, nýbrž se zvětšují z negativů a k prezentaci na internetu to plně stačí. A kdyby se tam náhodou nějaký zajímavý snímek přece jen objevil, vždycky se to dá naskenovat znovu a lépe.
Jen doufám, že ten film ve zdraví přežil tu cestu kolem světa (koupil jsem jej na eBay) a hlavně tu slušnou dávku rentgenového záření, kterou mu poskytli naši milí celníci. Tedy, těžko říct, jestli jen ti naši.... no, uvidím. |