Dnes mám samé dobré zprávy.... vyhrál jsem v soutěži, dorazil mi Speed Booster, dokonce i funguje... co víc si přát...

Jakožto v letech minulých, i letos jsem se zúčastnil fotografické soutěže časopisu Reflex, nesoucí název Akty X.

Mé působení v této soutěži volně navazuje na ročník 2012, kde jsem zvítězil v kategorii Akt v exteriéru, a následující 2013, kde jsem první místo obsadil hned ve dvou kategoriích - Skupinový akt a Akt mobilním telefonem.

V těchto případech se však vždy jednalo o čtenářské hlasování.

První příčku jsem obhájil i letos a to v poetické kategorii Láska. Jedná se o výše uvedenou fotografii Láska k přírodě, na které naleznete ještě Ivanku, neboť s Cathalií jsme v době přihlášek do soutěže doposud neměli dostatek snímků odpovídající estetické kvality (chyba byla na straně fotografa, teprve jsem se seznamoval s novým foťákem). Nyní už by se nějaké našly.

Letošní ročník je výjimečný v tom, že vítěze vybrala odborná porota následujícího složení:

- Tereza z Davle

- Ida Saudková

- Antonín Kratochvíl

- Roman Sejkot

- Karel Burda

Tomu přikládám přece jen podstatně vyšší váhu, než hlasování čtenářskému, které bylo navíc, na rozdíl od let minulých, letos pouze takovým bonusem v kategorii Nejkrásnější dívka a vítěze v ostatních kategoriích vybírala zmiňovaná porota.

Dále mi konečně dorazil Speed Booster a světe div se, on ten Čínský padělek dokonce i funguje. Tedy zatím jsem neměl čas jej vyzkoušet důkladněji, ale testovací snímky se z hlediska kvality jeví zcela v pořádku.

Z objektivů jsem prozatím vyzkoušel seťák Canon EF 28-80mm f/3.5-5.6 II, neboť to je jediný objektiv přímo s bajonetem Canon EF, který mám, a dále světelný Olympus G.Zuiko 50mm f1.4.

Seťák funguje zcela v pořádku a to včetně ostření na nekonečno. Ovšem nevýhodou je, že nedisponuje clonovým kroužkem a jelikož zakoupený Speed Booster není elektronický, nelze tak clonu nijak ovládat, což je samozřejmě značně nepraktické. Neboť infračervené snímky přece jen vypadají lépe s větší hloubkou ostrosti a na plnou díru to tak nebývá úplně ono.

Co se týče Olympusu, jak jsem předpokládal, kvůli redukci nelze bohužel zaostřit na nekonečno - je příliš tlustá. Bohužel nevím, zda se vyrábí i nějaké tenčí, ale budu se po nějaké muset poohlédnout. Zřejmě tento problém bude i u ostatních objektivů, kde využívám redukci (což jsou prakticky všechny). Na druhou stranu, fotit s clonou F1.0 a mít zaostřeno na nekonečno za běžných okolností nebývá tak úplně potřeba.

Vyrovná se to až po přiclonění na minimálně F8, kde už v tomto ohledu problém není.

V každém případě, díky SB výsledná optická soustava Speed Boosteru a Olympusu G.Zuiko 50mm f1.4 získala jedinečnou světelnost F1.0 a ta je prostě dokonalá !!! Tak malá hloubka ostrosti se jen tak nevidí a i v malém interiéru s ní lze velice dobře pracovat. Nemluvě o výhodách vycházejících s většího množství světla dopadajícího na čip a především ze zkrácení fyzického ohniska. Právě to ohnisko je asi tak nejzásadnější výhodou, neboť na širokoúhlém konci toho setového Canonu, což je 28 mm, získám něco kolem 40 mm ekvivalentních, což je ohnisko, s jakým zřejmě bude možné s úspěchem pracovat i během dlouhých zimních večerů v improvizovaném mini ateliéru (asi metr na metr a půl prostoru).

Další zrada spočívá v průměru závitu... zatímco já mám všechny filtry 49 mm, ten seťák má jak na potvoru milimetrů 58. Teoreticky by se dala použít redukce, ale ta by asi způsobila velmi silnou vinětaci, neboť zatímco z menšího závitu na větší filtr není problém, naopak už to pochopitelně tak dobře nefunguje. Budu tedy muset zakoupit 680nm filtr odpovídajícího průměru. Ostatní vlnové délky stejně moc nepoužívám a na žlutý Cokin filtr dokonce 58mm adaptér mám.

Aby toho nebylo málo, tak na elektronických objektivech bývá poslabší i to manuální ostření - kroužek má obvykle hrozně krátký chod. U plně manuálních skel je to úplně o něčem jiném, ten chod tam je podstatně delší a celkově se s tím kroužkem lépe pracuje. Asi si budu muset sehnat nějaké pevné manuální 28mm sklo.... třeba takový Carl Zeiss, to by byla věc ! Občas se dají sehnat za poměrně rozumnou cenu, tak jen musím sledovat nabídky.

Naopak obrovské štěstí jsem měl v tom, že tuto zásilku, na rozdíl od většiny co mi chodí, nekontrolovali celníci, takže jim zůstalo utajeno, že skutečná hodnota zásilky je podstatně vyšší než ta udávaná a nemusel jsem tak platit clo... což se hodí. Ještě by zjistili, že je to padělek a musel bych to na vlastní náklady nechat zlikvidovat, jako se stalo mému známému, který si objednal Čínský tablet disponující, v tomto ohledu problematickým, nápisem HDMI.

Z úterý na středu byla taková pěkná noc a tak jsem utěsnil střešní okno u koupelny, dotáhl tam zvětšovák a asi milion dalších věcí se zvětšováním souvisejících a konečně jsem fotky ze sobotní procházky s Cathálií dostal z filmu na papír.

Byť ještě mám pár papírů Foma, rozhodl jsem se vyzkoušet ILFOSPEED RC DeLuxe 3 ILFORD 13x18. Byly to první RC, s jakými jsem kdy pracoval, neboť doposud se mi vždy dostal pod ruku výhradně baryt.

Nezbývá než konstatovat, že na RC se zvětšuje hodně dobře ! Obrovskou výhodu vidím především v sušení... baryty jsem prvně musel sušit v sušičce, pak ještě na noc zakládat do knih (kde se na ně akorát tak nachytal prach), někdy dokonce lepit na sklo a ve výsledku se stejně kroutily. Oproti tomu RC jsem vyskládal na kus plastu, vůbec nic s nimi nedělal a nechal je tam do rána... ráno byly stejně krásně rovné, jako když jsem je tam mokré pokládal.

Použité papíry navíc mají lesklý povrch, což vypadá fakt dobře. Jen mám takové nemilé tušení, že třeba na kolorování jsou tyhle RC nepoužitelné.

Bohužel fotografie nejsem schopen převést do digitální podoby tak, aby vypadaly stejně jako právě na těch papírech a celkově je to skenování dost degraduje. Na papíru to zkrátka vypadá podstatně lépe.

Fotky v galerii tedy berte jako pouhé náhledy, s tím že analogová fotka je zkrátka papírová.

Co se týče samotného zvětšování, v minulosti jsem se podotýkal s problémem, že snímkům zcela scházel kontrast a byly tedy mdlé a šedivé. To se mi však v průběhu času již podařilo eliminovat a postup byl v tomto ohledu natolik vyladěn, že pro tentokrát jsem měl problém spíše opačný, tzn. extrémní kontrast.

To má hned několik důvodů...

- jelikož byl Kinopositiv 2 focen na ISO 6 a pak jsem ho hodinu a půl máchal v Rodinalu, kontrast je velice slušný už na něm

- použil jsem rentgenovou vývojku, u které se již dříve ukázalo, že papíry vyvolává kontrastněji, než je tomu u většiny ostatních vývojek

- byly použity papíry gradace 3

- některé ze snímků jsou vyfoceny přes červený filtr (590nm)

Hodně kontrastní jsou především snímky z Kinopositivu, Foma LA už ten kontrast má podstatně nižší. Přesto i ta se poměrně dobře zvětšovala, což jsem, vzhledem k tomu že je samotný film černý jako bota, ani nečekal. Ale ta kresba je zachycena zřetelně a to se projevilo.

Ovšem u Kinopositivu jsem narazil na jistý problém - je plný malinkých černých teček, což se samozřejmě projevilo i na zvětšeninách. Mám takové podezření, že se jedná o plíseň, přece jen už ten film není nejnovější. Druhou možností je, že mu zkrátka nesedlo to máchání v Rodinalu, neboť to je (respektive má být) přece jen pozitiv a ten se obvykle máchá v trošku jiné chemii. To jsem zkoušel též, použít pozitivní vývojku, jak jsem ostatně zmiňoval již v dřívějším článku, ale vůbec se to neosvědčilo.

Většina fotek je neostrých, ale při citlivosti ISO 6 se nic jiného ani očekávat nedá. Přece jen, s časy kolem dvou vteřin se z ruky nefotí úplně dobře.

Z hlediska chemie jsem se držel osvědčených metod a jak už jsem naznačoval výše, na papíry jsem použil rentgenovou vývojku. Ta už byla v pětilitrovém kanystru namíchaná minimálně rok, ale skladoval jsem ji bez vzduchu a téměř ve tmě, takže pracovala dobře. Prvně ta nádoba sice působila dojmem, že je v ní špinavá voda a na dně usazený nějaký sajrajt, ale když jsem vývojku řádně protřepal, začala se jevit relativně normálně, byť drobné usazeniny tam byly.

Horší to bylo s ustalovačem, jelikož mi došel můj oblíbený Fomafix. Prohrabal jsem tedy krabice s darovanou chemií a zrovna v té co jsem obdržel teď nedávno, jsem narazil na kyselý ustalovač UN201. Ten byl vyroben v roce 1990, takže oproti mé ostatní chemii je relativně nový.

Spočívá ze dvou sáčků, přičemž v tom větším se nacházelo něco, co vypadalo jako nezpracované krystaly soli, zatímco v tom menším se původně zřejmě nacházel bílý prášek, který nyní dospěl do podoby připomínající spíše něco na způsob kamene. Řádně jsem jej tedy rozdrtil a poté ustalovač připravil dle návodu.

Ve výsledku se zdá, že i přes výše uvedené pracoval jak má. Akorát oproti právě třeba tomu Fomafixu jsou doporučené podstatně delší ustalovací doby... zatímco Fomafixu stačí tři minuty, v tomto případě je to 10 minut pro papíry a 15 pro filmy. Ale v temné komoře mě až tak netížilo, jestli to v té misce nechám pět minut nebo dvacet.

Další věc... dal jsem na Temnou komoru fotku toho, o čemž jsem se domníval, že je to objektiv předválečného fotoaparátu, jak uváděla aukce, v které jsem "to" zakoupil.

Údajně tomu tak ovšem není a je to lupa z 19. století, což spoustu věcí vysvětluje. Například je z toho patrné, proč tuto věc nelze používat na kinofilmových zrcadlovkách, zatímco na bezzrcadlovce, kde je možné to umístit blíže ke snímači, ano. Ať už je to ale cokoliv, tak to nic nemění na faktu, že po přilepení k m4/3 redukci to lze na tomto systému úspěšně používat, coby velmi měkký objektiv se "zasněnou" kresbou.

Poté tu mám jedno zjištění vskutku nemilé. Před časem jsem si koupil redukci z m4/3 na bajonet Canon EF, přičemž můj záměr byl takový, že tímto způsobem budu používat objektivy, na kterých už jedna redukce je - vždy z původního bajonetu na Canon EF. U Pentaconu Prakticar 1:1.8 50mm MC mám přímo redukci z bajonetu Praktica B na m/3, takže jsem zde uvedený postup neaplikoval a jinak fotím převážně s CCTV 25mm f1.4, který má též redukci přímo na m4/3.

Moc dalších objektivů jsem na těle Olympusu E-PL1 PEN tedy zatím nevyzkoušel, k tomu jsem se dostal až nyní. A ukázalo se, že při použití kombinace dvou redukcí je vzdálenost od čipu příliš velká a nelze zaostřit na nekonečno. Redukce z m4/3 na Canon EF je totiž úplně stejně dlouhá jako ta z Prakticy na m4/3 (kde už žádná další potřeba není). Takže když na ni nasadím ještě redukci na bajonet Canon, tak ta už je na to moc tlustá.

Tento problém jsem pozoroval u objektivu Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 a při použití dvou redukcí i u zmiňovaného Pentaconu Prakticar 1:1.8 50mm MC. U SMC PENTAXu-FA 1:4.7-5.6, 80-200mm tento problém již nebyl, ale je možné, že je to způsobeno jeho světelností, takže se to vykompenzuje hloubkou ostrosti při dané cloně.

Na Heliosu jsem to prozatím vyzkoušet nemohl, neboť Canon 10D právě s redukcí na Helios jsem půjčil Cathalii, která prostřednictvím něj prohlubuje své fotografické znalosti. A jde jí to moc dobře ! Níže přikládám jeden Cathalií pořízený snímek, kde jsme si trošku prohodili pozice v tom smyslu, kdo je před objektivem a kdo za ním.

Přemýšlím, jestli třeba takový Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 vůbec zaostřil na nekonečno alespoň na tom Canonu 10D, nebo zda ta redukce byla příliš tlustá i tam. Momentálně si to z uvedeného důvodu nemohu ověřit. Každopádně s touto kombinací jsem jedno focení absolvoval a bylo tam hodně odpadu - mnoho fotek bylo špatně zaostřených a celkově se mi ta kresba na F1.4 moc nepozdávala. Těžko říct, jestli problém nebyl právě s tím nekonečnem.

Co si budeme povídat, v maličkém optickém hledáčku je s přesným manuálním zaostřením docela problém a kolikrát jsem do toho mžoural očima jak dlouho a pořád jsem si nebyl jistý, jestli je zaostřeno správně. S digitální lupou u bezzrcadlovky už je úplně o něčem jiném.

V každém případě musím sehnat buď kratší redukci z m/43 na Canon, nebo tenčí Canon redukce. Potíž je v tom, že pokud vím, tak se ani jedno z toho nevyrábí.

Tady tedy slíbený snímek od Cathalie, zachycující moji osobu:

(fotografie není nijak upravovaná)