|
Byla noc, tedy doba, kdy různí lidé dělají různé věci... někdo se opíjí do němoty, někdo souloží, určitá skupina jedinců může snad dokonce i pracovat a ti největší extrémisté právě spí.
Já jsem se rozhodl tento čas využít k jedné velmi ušlechtilé činnosti. Došla mi zásoba připraveného filmového materiálu a tak jsem naznal, že je čas se vydat do něčeho na způsob temné komory a pár filmů si z metráže umotat do kazet.
Noční hodina je k tomu nezbytná, neboť ve dne je zcela neproveditelné některou z místností dostatečně světelně utěsnit.
Je to však čas poněkud undergroundový a z toho jsem vycházel i při výběru filmu.
Orwo je moc fajn, ale s tím už zacházet docela umím a vím co potřebuje... to už je tedy až moc jednoduché a proto jsem sáhl po totálním hardcoru a má ruka spočinula na dvou filmech - Fomě LA - filmu pro zvláštní účely a Fomě Kinopositiv 2.
O prvním jmenovaném filmu nevím zhola nic... nic o něm nevěděli ani na Temné komoře a dokonce ani pánové z Fomy, i tam to bylo pouze na úrovni spekulací. Dle těch by měl film mít citlivost 6 ISO, ale prý by mělo být možné jej exponovat i na ISO 50.
Podle jiných spekulací se jedná o film FOMA AIR 100.
Na obalu se píše, že vyvolávat se má 6 minut, při teplotě 20°C, bohužel už tam ale neuvádí v čem. Viz obrázek výše, z kterého příliš chytrý nejsem.
Co se týče druhého jmenovaného, tedy Kinopositivu 2, ten by se měl údajně exponovat na 20 DINů, tedy ISO 80 a volat samozřejmě v positivní vývojce, jen bohužel nevím v jaké, jak dlouho ani při jaké teplotě. Otázka v jaké až tak složitá nebude, neboť pozitivní mám pouze jednu a to jakousi práškovou.
Film prý nemá antihalační vrstvy a z toho důvodu se údajně může osvítit i pouhou štěrbinou kazety, což je nemilé, neboť jsem s kazetami již manipuloval na světle.
No, uvidím...
Filmy jsem namotal do plastových kazet přímo na metráž, které jsem si před časem koupil u Škody. Už jsem se tedy nemusel trápit s použitými kazetami od filmů a celkově to šlo docela dobře.
Jen doufám, že jsou ty plastové dostatečně světlocitlivé, neboť ta štěrbina ve mě až tolik důvěry nebudila.
Zajímavostí je, že oba filmy jsou bílé barvy...
Kinopositivu jsem si namotal tři filmy zhruba po 25 snímcích a Fomy LA pro začátek dva kratší, což by mohlo být na každém tak 10 až 15 políček.
Následoval den. Z práce jsem se vrátil ještě za světla, byl pěkný slunečný čtvrteční podvečer a tak jsem se rozhodl jít k rybníku namotané filmy vyzkoušet.
Měl jsem trošku obavy, zda se filmy neosvítily, neboť se ukázalo, že vrchní díl kazety nebyl zcela zacvaknutý, ale světlo tam snad neproniklo.
Založil jsem tedy do Pentaxu MZ-10 fomácký Kinopositiv 2 a postupně pořídil 22 záběrů na následující citlivosti ISO, abych zjistil, pro jakou je film určen.
6, 8, 10, 12, 16, 20, 25, 32, 40, 50, 64, 80, 100, 125, 160
Poté jsem měl v plánu nafocený film z aparátu vyjmout a vložit tam jiný. Přesto, že se zdálo, že se film namotal zpět do kazety, nebyla to tak úplně pravda a jeho část namotána nebyla - došlo tedy k osvícení.
Jak se následně ukázalo, osvícena nebyla až tak velká část a z 22 snímků jich 16 bylo relativně v pořádku.
Následně jsem založil Fomu LA a rovněž postupně pořídil sérii snímků na různé citlivosti ISO. I zde se zdálo, že se film bez problémů namotal, ale už jsem to neriskoval a foťák prozatím neotvíral.
Jelikož jsem tedy netušil, jak dlouho filmy volat, rozhodl jsem se to vyzkoušet. Slyšel jsem o několika metodách, jak se to dá zjistit.
První spočívá v tom, že se osvícený kousek filmu normálně na světle vloží do vývojky a počká se až zcela zčerná. Ten se následně vynásobí dvěma. Zkoušel jsem to na Kinopositivu 2 a v pozitivní vývojce nesoucí následující název "Fomatol M - pozitivní vývojka fenidon-hydrochinonová, modročervený tón". Byla potíž v tom, že jsem nevěděl, co si představit pod pojmem "zcela černá" a relativně černý byl už za minutu, takže jsem nezjistil prakticky nic.
Postup jsem opakoval ještě s Fomou R09 new, ale výsledek byl stejný.
Přistoupil jsem tedy k druhé metodě, která spočívá v tom, že se film do vývojky namočí na pět minut z jedné poloviny, po pěti minutách se namočí i zbytek a sleduje se úroveň zčernání jednotlivých částí, až do doby než jsou zcela stejné (je potřeba se na film dívat z více úhlů a to i proti žárovce).
Tento čas je prý optimální doba vyvolání.
Začal jsem opět Kinopositivem 2 v kombinaci s výše zmiňovanou pozitivní vývojkou. Optimální vyvolávací čas mi vyšel 4 minuty.
Film jsem tedy vyvolal a ustálil, ovšem i přes veškerou moji snahu z toho ve výsledku vzešel negativ, nikoliv pozitiv. Ten byl navíc velice slabý... film je bílý, téměř průhledný, pouze s velice slabými obrysy - viz INDEX.
Jak je patrné, tento postup se tedy vůbec neosvědčil a výsledek je tak nějak o ničem.
Zřejmé je pouze to, že jako optimální citlivost se jeví zhruba 6 ISO.
Foma Kinopositiv 2 - náhled testovacího filmu
Následně jsem se pustil do Fomy LA. Pod peřinou jsem zkontroloval zda je film celý namotaný v kazetě, načež se ukázalo, že není.
Vzdal jsem tedy celý foťák do sklepa a film namotal do vývojnice.
Namíchal jsem Fomu R09 new v poměru 1:60, neboť u starších filmů jsou lepší vyšší poměry, aby tam nebyl závoj. Teplotu jsem ponechal klasických 20°C a pustil jsem se na kousku osvíceného filmu do určování času a to opět s pomocí porovnávání černé.
Film byl ve vývojce namočen 10 minut... 20 minut... půl hodiny... hodinu.. a pořád nebyl černý (myslím druhý dílek). Pak už jsem od tohoto testu upustil, neboť další hodiny se mi čekat nechtělo a nalil tu R09 přímo do vývojnice.
Prvních asi pět minut jsem s tím kvedlal, ovšem pak mě to přestalo bavit a film jsem tam nechal hodinu a půl bez pohybu. Poté jej ustáli, vypral a z vývojnice vytáhl cosi černého jak bota.
Ano, film byl celý černý a to včetně částí s perforací. Přesto kresba byla relativně výrazná a až překvapivě zřetelná.
Snímků se tam vešlo 14 a jak se ukázalo, vešlo by se jich tam i více. Ta nenamotaná část totiž byla způsobena tím, že foťák z nějakého důvodu vyhodnotil, že tam film již končí (asi při vytahování z kazety kladl příliš velký odpor) a tak jej začal namotávat zpět. Zbytek filmu tedy nebyl vůbec exponovaný.
Opět přikládám INDEX. Jak je z něj patrné, film má neskutečnou expoziční pružnost a byť optimální citlivost je někde mezi 6 a 50 ISO, lze jej vcelku úspěšně exponovat až na ISO 125.
Foma LA - náhled testovacího filmu
Další den jsem tu měl Cathalii a když jsme se chystali na procházku, tak jsem opět založil Fomu LA a do kapsy si vzal ještě Kinopositiv 2.
Oba filmy jsme nafotili, přičemž LA jsem exponoval na ISO 50 a Kinopositiv na ISO 6. To byl docela problém, neboť vycházely časy kolem 2s a s těmi se z ruky nefotí úplně ideálně.
Oba filmy jsem následně vyvolal v R09, 1:60, při 20°C, neboť s pozitivní vývojkou už se mi experimentovat opravdu nechtělo.
LA jsem volal 45 minut, neboť jsem se domníval, že když dobu vyvolávání o něco zkrátím, tak film nebude tak černý. Bohužel jsem se mýlil a černý byl stále, pouze kresba byla o něco méně výrazná, než v případě prvního filmu. Domnívám se tedy, že by to chtělo tak tři hodiny.
Oproti tomu Kinopositiv 2 velmi překvapil a vyšel z něj velice zdařilý a kontrastní negativ. V tomto případě jsem čas ani nijak nezjišťoval a nechal to tam půl hodiny. Ve výsledku se to paradoxně osvědčilo mnohem více, než když jsem časy pracně zjišťoval.
Jen vzhledem k té citlivosti ISO 6 asi nebude úplně ostrý, ale prozatím jsem jej nezvětšoval, tak těžko říct.
Dnes mi dorazily papíry ILFOSPEED RC DeLuxe 3 ILFORD 13x18, takže se brzo vydám do temné komory a zkusím oba filmy zvětšit. Papírů mám sto kusů, jen moc nevím, co od nich čekat, neboť nejen že RC jsem ještě nepoužil a zvětšoval prozatím pouze na baryt, ale dokonce to prozatím vždy byla roky prošlá Foma.
Na tu se velmi osvědčila rentgenová vývojka, v které dávaly velmi kontrastní výsledky a okraje papírů byly krásně bílé. Asi ji zkusím použít i na tyto, ale nedovoluji si odhadnout co z toho může vzejít.
Potíž je v tom, že zvětšovat můžu pouze v noci, neboť přes den nedosáhnu požadované tmy a jelikož takové zvětšování vždycky trvá minimálně do pěti do ráno, tak to nevychází úplně optimálně, když mám ráno vstávat do práce.
Další věc... na Aukru jsem zakoupil velmi zajímavý předválečný objektiv. Ukázalo se sice, že na kinofilmovou zrcadlovku namontovat nejde, neboť potřebuje podstatně menší vzdálenost mezi zadním optickým členem a snímačem, než jaká je umožněna, takže by zasahoval do zrcátka.
Ovšem na bezzrcadlovku sedne jak ulitý a jeho závit jsem prozatím přilepil izolepou na redukci C-mount to m4/3, na které sedí naprosto ideálně a všechny vzdálenosti vychází jak mají.
Objektiv je v jakési matici (právě tu jsem přilepil k té redukci), z které se dá zcela vyšroubovat. Tento závit funguje jako ostření, byť lehce časově náročnější, neboť jeho chod je značně delší.
Objektiv má poetickou extrémně měkkou kresbu a jsem přesvědčený o tom, že by nemusel být problém tento prvek výtvarně využít.
Původně byl zřejmě určen na střední či dokonce velký formát, neboť se zdá, že vykreslit by dokázal i větší pole, než je kinofilmové políčko.
Když už jsem byl v tom nakupování, tak jsem po lehkém váhání nakonec objednal i ten Speed Booster a to konkrétně TENTO.
Přece jen je podstatně levnější než ten originální, byť i tak na mé poměry dost drahý. Netuším, zda to k něčemu bude, nebo zda to bude bezcenný krám k ničemu, ale rozhodl jsem se to risknout.
Uvidí se asi za měsíc, až dorazí. Pokud by všechno fungovalo jak má, tak by to byla naprosto parádní věc... třeba na clonu F1.0 už se vyloženě těším. Jen se bohužel ukázalo, že Olympus G.Zuiko 50mm F1.4 nasazený na Olympusu E-PL1, tak něj není při cloně F1.4 schopen zaostřit na nekonečno. To bude způsobeno těmi všemi redukcemi... směrem od těla je tam totiž prvně redukce z m/43 na Canon EF, na tom redukce z Canon EF na Olympus OM a teprve na tom samotný objektiv. A asi už je pak ta vzdálenost mezi čipem a optikou moc velká.
Na druhou stranu, ostřit při této cloně na nekonečno obvykle ani nebývá příliš žádoucí a zaměřuji se spíše na blíže položené předměty či osoby.
Ještě jsem přemýšlel, jak je to vlastně s tou lepší světelností u Speed Boosteru, kde se tam to větší množství světla vezme.
Ale po menším zamyšlení mi došlo, že je to vlastně docela prosté a logické... když se kinofilmový objektiv nasadí na snímač s menším čipem, tak je využíván pouze střed promítnuté plochy a světlo z nevyužité části vykresleného kruhu je "zahozeno". Zatímco Speed Booster všechno světlo které projde objektivem koncentruje do plochy malého snímače a tím pádem ho tam logicky dopadá více.
Hol jsem měl na základní škole v hodinách fyziky dávat větší pozor a nemusel bych nad tím nyní dlouze přemýšlet. Důležité ale je že už v tom mám zcela jasno.
Z hlediska zlepšování světelnosti byly naprosto unikátní Nikony série E. Ty totiž byly vybaveny maličkým čipem velikosti 2/3", nad nímž byla optika, která crop factor kinofilmových objektivů snižovala na hodnotu 1x. Tedy ho zcela odstranila.
To prý mělo za následek poměrně značnou vinětaci, ale nejzajímavější na tom je tom je, že tato kombinace zlepšovala světelnost o celé 4 stupně !!! Je jsem bohužel nikde nenašel, jaká byla maximální možná světelnost, neboť třeba u SB je to F0.9. Takové světelnosti lze dosáhnout s objektivem světelnosti F1.2, jaký bohužel nevlastním.
Ale u těch Nikonů to mohlo být hodně zajímavé... nasadit tam podřadný seťák s bídnou světelností F5.6 a mít z toho světelné sklo s F1.4.
Domníval jsem se, že když jsou to aparáty s rozlišením kolem 1,3 Mpx, tak by se mohly dát sehnat za dvě stovky na Aukru, obdobně jako třeba můj oblíbený dvoumegapixelový Olympus C2020.
To se ovšem nepotvrdilo a na Aukru jsem nenašel ani jeden. Úspěšnější jsem byl až na eBay, kde se jeden z modelů nacházel. Prodávající si ho však bohužel cení nikoliv na 300 Korun, nýbrž na 300 Dolarů. A zas takový extrémista nejsem, ani kdybych ty peníze měl. |
