Čeština (Česká republika)

Můj účet



Darksome Photography
Kde asi udělali soudruzi z Reflexu chybu...
Pondělí, 22 Září 2014 19:48

 

Vítězný snímek Láska k přírodě byl publikován i v tištěném Reflexu, ovšem nějakým způsobem se redakci podařilo přehodit popisy a tak se mé jméno nachází u jiné fotografie - viz. výše.

Lidem, kteří navštěvují tento web a mé snímky znají, jistě bude hned jasné, že moje je fotka na první straně vpravo, ovšem běžného čtenáře by to zmást mohlo...

 
Vítěz odborné poroty v soutěži časopisu Reflex - Akty X 2014
Pátek, 19 Září 2014 10:58

 

Dnes mám samé dobré zprávy.... vyhrál jsem v soutěži, dorazil mi Speed Booster, dokonce i funguje... co víc si přát...

 

Jakožto v letech minulých, i letos jsem se zúčastnil fotografické soutěže časopisu Reflex, nesoucí název Akty X.

Mé působení v této soutěži volně navazuje na ročník 2012, kde jsem zvítězil v kategorii Akt v exteriéru, a následující 2013, kde jsem první místo obsadil hned ve dvou kategoriích - Skupinový akt a Akt mobilním telefonem.

V těchto případech se však vždy jednalo o čtenářské hlasování.

 

První příčku jsem obhájil i letos a to v poetické kategorii Láska. Jedná se o výše uvedenou fotografii Láska k přírodě, na které naleznete ještě Ivanku, neboť s Cathalií jsme v době přihlášek do soutěže doposud neměli dostatek snímků odpovídající estetické kvality (chyba byla na straně fotografa, teprve jsem se seznamoval s novým foťákem). Nyní už by se nějaké našly.

 

Letošní ročník je výjimečný v tom, že vítěze vybrala odborná porota následujícího složení:

 

- Tereza z Davle

- Ida Saudková

- Antonín Kratochvíl

- Roman Sejkot

- Karel Burda

 

Tomu přikládám přece jen podstatně vyšší váhu, než hlasování čtenářskému, které bylo navíc, na rozdíl od let minulých, letos pouze takovým bonusem v kategorii Nejkrásnější dívka a vítěze v ostatních kategoriích vybírala zmiňovaná porota.


 

Dále mi konečně dorazil Speed Booster a světe div se, on ten Čínský padělek dokonce i funguje. Tedy zatím jsem neměl čas jej vyzkoušet důkladněji, ale testovací snímky se z hlediska kvality jeví zcela v pořádku.

Z objektivů jsem prozatím vyzkoušel seťák Canon EF 28-80mm f/3.5-5.6 II, neboť to je jediný objektiv přímo s bajonetem Canon EF, který mám, a dále světelný Olympus G.Zuiko 50mm f1.4.

Seťák funguje zcela v pořádku a to včetně ostření na nekonečno. Ovšem nevýhodou je, že nedisponuje clonovým kroužkem a jelikož zakoupený Speed Booster není elektronický, nelze tak clonu nijak ovládat, což je samozřejmě značně nepraktické. Neboť infračervené snímky přece jen vypadají lépe s větší hloubkou ostrosti a na plnou díru to tak nebývá úplně ono.

Co se týče Olympusu, jak jsem předpokládal, kvůli redukci nelze bohužel zaostřit na nekonečno - je příliš tlustá. Bohužel nevím, zda se vyrábí i nějaké tenčí, ale budu se po nějaké muset poohlédnout. Zřejmě tento problém bude i u ostatních objektivů, kde využívám redukci (což jsou prakticky všechny). Na druhou stranu, fotit s clonou F1.0 a mít zaostřeno na nekonečno za běžných okolností nebývá tak úplně potřeba.

Vyrovná se to až po přiclonění na minimálně F8, kde už v tomto ohledu problém není.

V každém případě, díky SB výsledná optická soustava Speed Boosteru a Olympusu G.Zuiko 50mm f1.4 získala jedinečnou světelnost F1.0 a ta je prostě dokonalá !!! Tak malá hloubka ostrosti se jen tak nevidí a i v malém interiéru s ní lze velice dobře pracovat. Nemluvě o výhodách vycházejících s většího množství světla dopadajícího na čip a především ze zkrácení fyzického ohniska. Právě to ohnisko je asi tak nejzásadnější výhodou, neboť na širokoúhlém konci toho setového Canonu, což je 28 mm, získám něco kolem 40 mm ekvivalentních, což je ohnisko, s jakým zřejmě bude možné s úspěchem pracovat i během dlouhých zimních večerů v improvizovaném mini ateliéru (asi metr na metr a půl prostoru).

Další zrada spočívá v průměru závitu... zatímco já mám všechny filtry 49 mm, ten seťák má jak na potvoru milimetrů 58. Teoreticky by se dala použít redukce, ale ta by asi způsobila velmi silnou vinětaci, neboť zatímco z menšího závitu na větší filtr není problém, naopak už to pochopitelně tak dobře nefunguje. Budu tedy muset zakoupit 680nm filtr odpovídajícího průměru. Ostatní vlnové délky stejně moc nepoužívám a na žlutý Cokin filtr dokonce 58mm adaptér mám.

Aby toho nebylo málo, tak na elektronických objektivech bývá poslabší i to manuální ostření - kroužek má obvykle hrozně krátký chod. U plně manuálních skel je to úplně o něčem jiném, ten chod tam je podstatně delší a celkově se s tím kroužkem lépe pracuje. Asi si budu muset sehnat nějaké pevné manuální 28mm sklo.... třeba takový Carl Zeiss, to by byla věc ! Občas se dají sehnat za poměrně rozumnou cenu, tak jen musím sledovat nabídky.

Naopak obrovské štěstí jsem měl v tom, že tuto zásilku, na rozdíl od většiny co mi chodí, nekontrolovali celníci, takže jim zůstalo utajeno, že skutečná hodnota zásilky je podstatně vyšší než ta udávaná a nemusel jsem tak platit clo... což se hodí. Ještě by zjistili, že je to padělek a musel bych to na vlastní náklady nechat zlikvidovat, jako se stalo mému známému, který si objednal Čínský tablet disponující, v tomto ohledu problematickým, nápisem HDMI.

 
Analogové focení s Cathalií
Čtvrtek, 11 Září 2014 22:25

 

Z úterý na středu byla taková pěkná noc a tak jsem utěsnil střešní okno u koupelny, dotáhl tam zvětšovák a asi milion dalších věcí se zvětšováním souvisejících a konečně jsem fotky ze sobotní procházky s Cathálií dostal z filmu na papír.

Byť ještě mám pár papírů Foma, rozhodl jsem se vyzkoušet ILFOSPEED RC DeLuxe 3 ILFORD 13x18. Byly to první RC, s jakými jsem kdy pracoval, neboť doposud se mi vždy dostal pod ruku výhradně baryt.

Nezbývá než konstatovat, že na RC se zvětšuje hodně dobře ! Obrovskou výhodu vidím především v sušení... baryty jsem prvně musel sušit v sušičce, pak ještě na noc zakládat do knih (kde se na ně akorát tak nachytal prach), někdy dokonce lepit na sklo a ve výsledku se stejně kroutily. Oproti tomu RC jsem vyskládal na kus plastu, vůbec nic s nimi nedělal a nechal je tam do rána... ráno byly stejně krásně rovné, jako když jsem je tam mokré pokládal.

Použité papíry navíc mají lesklý povrch, což vypadá fakt dobře. Jen mám takové nemilé tušení, že třeba na kolorování jsou tyhle RC nepoužitelné.

Bohužel fotografie nejsem schopen převést do digitální podoby tak, aby vypadaly stejně jako právě na těch papírech a celkově je to skenování dost degraduje. Na papíru to zkrátka vypadá podstatně lépe.

Fotky v galerii tedy berte jako pouhé náhledy, s tím že analogová fotka je zkrátka papírová.

 

Co se týče samotného zvětšování, v minulosti jsem se podotýkal s problémem, že snímkům zcela scházel kontrast a byly tedy mdlé a šedivé. To se mi však v průběhu času již podařilo eliminovat a postup byl v tomto ohledu natolik vyladěn, že pro tentokrát jsem měl problém spíše opačný, tzn. extrémní kontrast.

To má hned několik důvodů...

- jelikož byl Kinopositiv 2 focen na ISO 6 a pak jsem ho hodinu a půl máchal v Rodinalu, kontrast je velice slušný už na něm

- použil jsem rentgenovou vývojku, u které se již dříve ukázalo, že papíry vyvolává kontrastněji, než je tomu u většiny ostatních vývojek

- byly použity papíry gradace 3

- některé ze snímků jsou vyfoceny přes červený filtr (590nm)

Hodně kontrastní jsou především snímky z Kinopositivu, Foma LA už ten kontrast má podstatně nižší. Přesto i ta se poměrně dobře zvětšovala, což jsem, vzhledem k tomu že je samotný film černý jako bota, ani nečekal. Ale ta kresba je zachycena zřetelně a to se projevilo.

Ovšem u Kinopositivu jsem narazil na jistý problém - je plný malinkých černých teček, což se samozřejmě projevilo i na zvětšeninách. Mám takové podezření, že se jedná o plíseň, přece jen už ten film není nejnovější. Druhou možností je, že mu zkrátka nesedlo to máchání v Rodinalu, neboť to je (respektive má být) přece jen pozitiv a ten se obvykle máchá v trošku jiné chemii. To jsem zkoušel též, použít pozitivní vývojku, jak jsem ostatně zmiňoval již v dřívějším článku, ale vůbec se to neosvědčilo.

Většina fotek je neostrých, ale při citlivosti ISO 6 se nic jiného ani očekávat nedá. Přece jen, s časy kolem dvou vteřin se z ruky nefotí úplně dobře.

 

Z hlediska chemie jsem se držel osvědčených metod a jak už jsem naznačoval výše, na papíry jsem použil rentgenovou vývojku. Ta už byla v pětilitrovém kanystru namíchaná minimálně rok, ale skladoval jsem ji bez vzduchu a téměř ve tmě, takže pracovala dobře. Prvně ta nádoba sice působila dojmem, že je v ní špinavá voda a na dně usazený nějaký sajrajt, ale když jsem vývojku řádně protřepal, začala se jevit relativně normálně, byť drobné usazeniny tam byly.

Horší to bylo s ustalovačem, jelikož mi došel můj oblíbený Fomafix. Prohrabal jsem tedy krabice s darovanou chemií a zrovna v té co jsem obdržel teď nedávno, jsem narazil na kyselý ustalovač UN201. Ten byl vyroben v roce 1990, takže oproti mé ostatní chemii je relativně nový.

Spočívá ze dvou sáčků, přičemž v tom větším se nacházelo něco, co vypadalo jako nezpracované krystaly soli, zatímco v tom menším se původně zřejmě nacházel bílý prášek, který nyní dospěl do podoby připomínající spíše něco na způsob kamene. Řádně jsem jej tedy rozdrtil a poté ustalovač připravil dle návodu.

Ve výsledku se zdá, že i přes výše uvedené pracoval jak má. Akorát oproti právě třeba tomu Fomafixu jsou doporučené podstatně delší ustalovací doby... zatímco Fomafixu stačí tři minuty, v tomto případě je to 10 minut pro papíry a 15 pro filmy. Ale v temné komoře mě až tak netížilo, jestli to v té misce nechám pět minut nebo dvacet.

 


 

Další věc... dal jsem na Temnou komoru fotku toho, o čemž jsem se domníval, že je to objektiv předválečného fotoaparátu, jak uváděla aukce, v které jsem "to" zakoupil.

Údajně tomu tak ovšem není a je to lupa z 19. století, což spoustu věcí vysvětluje. Například je z toho patrné, proč tuto věc nelze používat na kinofilmových zrcadlovkách, zatímco na bezzrcadlovce, kde je možné to umístit blíže ke snímači, ano. Ať už je to ale cokoliv, tak to nic nemění na faktu, že po přilepení k m4/3 redukci to lze na tomto systému úspěšně používat, coby velmi měkký objektiv se "zasněnou" kresbou.


 

Poté tu mám jedno zjištění vskutku nemilé. Před časem jsem si koupil redukci z m4/3 na bajonet Canon EF, přičemž můj záměr byl takový, že tímto způsobem budu používat objektivy, na kterých už jedna redukce je - vždy z původního bajonetu na Canon EF. U Pentaconu Prakticar 1:1.8 50mm MC mám přímo redukci z bajonetu Praktica B na m/3, takže jsem zde uvedený postup neaplikoval a jinak fotím převážně s CCTV 25mm f1.4, který má též redukci přímo na m4/3.

Moc dalších objektivů jsem na těle Olympusu E-PL1 PEN tedy zatím nevyzkoušel, k tomu jsem se dostal až nyní. A ukázalo se, že při použití kombinace dvou redukcí je vzdálenost od čipu příliš velká a nelze zaostřit na nekonečno. Redukce z m4/3 na Canon EF je totiž úplně stejně dlouhá jako ta z Prakticy na m4/3 (kde už žádná další potřeba není). Takže když na ni nasadím ještě redukci na bajonet Canon, tak ta už je na to moc tlustá.

Tento problém jsem pozoroval u objektivu Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 a při použití dvou redukcí i u zmiňovaného Pentaconu Prakticar 1:1.8 50mm MC. U SMC PENTAXu-FA 1:4.7-5.6, 80-200mm tento problém již nebyl, ale je možné, že je to způsobeno jeho světelností, takže se to vykompenzuje hloubkou ostrosti při dané cloně.

Na Heliosu jsem to prozatím vyzkoušet nemohl, neboť Canon 10D právě s redukcí na Helios jsem půjčil Cathalii, která prostřednictvím něj prohlubuje své fotografické znalosti. A jde jí to moc dobře ! Níže přikládám jeden Cathalií pořízený snímek, kde jsme si trošku prohodili pozice v tom smyslu, kdo je před objektivem a kdo za ním.

Přemýšlím, jestli třeba takový Olympus G.Zuiko 50mm f1.4 vůbec zaostřil na nekonečno alespoň na tom Canonu 10D, nebo zda ta redukce byla příliš tlustá i tam. Momentálně si to z uvedeného důvodu nemohu ověřit. Každopádně s touto kombinací jsem jedno focení absolvoval a bylo tam hodně odpadu - mnoho fotek bylo špatně zaostřených a celkově se mi ta kresba na F1.4 moc nepozdávala. Těžko říct, jestli problém nebyl právě s tím nekonečnem.

Co si budeme povídat, v maličkém optickém hledáčku je s přesným manuálním zaostřením docela problém a kolikrát jsem do toho mžoural očima jak dlouho a pořád jsem si nebyl jistý, jestli je zaostřeno správně. S digitální lupou u bezzrcadlovky už je úplně o něčem jiném.

V každém případě musím sehnat buď kratší redukci z m/43 na Canon, nebo tenčí Canon redukce. Potíž je v tom, že pokud vím, tak se ani jedno z toho nevyrábí.

 

Tady tedy slíbený snímek od Cathalie, zachycující moji osobu:

(fotografie není nijak upravovaná)



 
Nové fotky s Cathalií
Úterý, 16 Září 2014 16:05

 

Do galerie bylo přidáno opět několik snímků s Cathalií, pro tentokrát těch z Chorvatska.

 

//EDIT 17.9.2014, 9:32:
Jinak, dnes byl čtyřnásobně zvýšen výkon tohoto serveru, takže by web měl běžet rychleji a je schopen bez problémů zvládnout až sto tisíc návštěv za den, tudíž by měl odolat i slabším DDoS útokům, s kterými občas bývá problém.
Podstatnější ale je, že už na web nemusím fotografie nahrávat dvakrát. Doposud jsem je musel uploadovat prvně v nižším rozlišení, aby si byl server schopen vytvořit náhledy a pak až je přepsat originálními soubory.
Nyní by již výkon měl být dostatečný k vytváření náhledů z originálních souborů.
 
Foma LA + Foma Kinopositiv 2 + vyvolávání a citlivosti filmů + předválečný objektiv + koupil jsem si Speed Booster
Pondělí, 08 Září 2014 21:22

 

Byla noc, tedy doba, kdy různí lidé dělají různé věci... někdo se opíjí do němoty, někdo souloží, určitá skupina jedinců může snad dokonce i pracovat a ti největší extrémisté právě spí.

Já jsem se rozhodl tento čas využít k jedné velmi ušlechtilé činnosti. Došla mi zásoba připraveného filmového materiálu a tak jsem naznal, že je čas se vydat do něčeho na způsob temné komory a pár filmů si z metráže umotat do kazet.

Noční hodina je k tomu nezbytná, neboť ve dne je zcela neproveditelné některou z místností dostatečně světelně utěsnit.

Je to však čas poněkud undergroundový a z toho jsem vycházel i při výběru filmu.

Orwo je moc fajn, ale s tím už zacházet docela umím a vím co potřebuje... to už je tedy až moc jednoduché a proto jsem sáhl po totálním hardcoru a má ruka spočinula na dvou filmech - Fomě LA - filmu pro zvláštní účely a Fomě Kinopositiv 2.

 

O prvním jmenovaném filmu nevím zhola nic... nic o něm nevěděli ani na Temné komoře a dokonce ani pánové z Fomy, i tam to bylo pouze na úrovni spekulací. Dle těch by měl film mít citlivost 6 ISO, ale prý by mělo být možné jej exponovat i na ISO 50.

Podle jiných spekulací se jedná o film FOMA AIR 100.

Na obalu se píše, že vyvolávat se má 6 minut, při teplotě 20°C, bohužel už tam ale neuvádí v čem. Viz obrázek výše, z kterého příliš chytrý nejsem.

 

Co se týče druhého jmenovaného, tedy Kinopositivu 2, ten by se měl údajně exponovat na 20 DINů, tedy ISO 80 a volat samozřejmě v positivní vývojce, jen bohužel nevím v jaké, jak dlouho ani při jaké teplotě. Otázka v jaké až tak složitá nebude, neboť pozitivní mám pouze jednu a to jakousi práškovou.

Film prý nemá antihalační vrstvy a z toho důvodu se údajně může osvítit i pouhou štěrbinou kazety, což je nemilé, neboť jsem s kazetami již manipuloval na světle.

No, uvidím...

 

Filmy jsem namotal do plastových kazet přímo na metráž, které jsem si před časem koupil u Škody. Už jsem se tedy nemusel trápit s použitými kazetami od filmů a celkově to šlo docela dobře.

Jen doufám, že jsou ty plastové dostatečně světlocitlivé, neboť ta štěrbina ve mě až tolik důvěry nebudila.

Zajímavostí je, že oba filmy jsou bílé barvy...

Kinopositivu jsem si namotal tři filmy zhruba po 25 snímcích a Fomy LA pro začátek dva kratší, což by mohlo být na každém tak 10 až 15 políček.

 

Následoval den. Z práce jsem se vrátil ještě za světla, byl pěkný slunečný čtvrteční podvečer a tak jsem se rozhodl jít k rybníku namotané filmy vyzkoušet.

Měl jsem trošku obavy, zda se filmy neosvítily, neboť se ukázalo, že vrchní díl kazety nebyl zcela zacvaknutý, ale světlo tam snad neproniklo.

Založil jsem tedy do Pentaxu MZ-10 fomácký Kinopositiv 2 a postupně pořídil 22 záběrů na následující citlivosti ISO, abych zjistil, pro jakou je film určen.

6, 8, 10, 12, 16, 20, 25, 32, 40, 50, 64, 80, 100, 125, 160

Poté jsem měl v plánu nafocený film z aparátu vyjmout a vložit tam jiný. Přesto, že se zdálo, že se film namotal zpět do kazety, nebyla to tak úplně pravda a jeho část namotána nebyla - došlo tedy k osvícení.

Jak se následně ukázalo, osvícena nebyla až tak velká část a z 22 snímků jich 16 bylo relativně v pořádku.

Následně jsem založil Fomu LA a rovněž postupně pořídil sérii snímků na různé citlivosti ISO. I zde se zdálo, že se film bez problémů namotal, ale už jsem to neriskoval a foťák prozatím neotvíral.

 

Jelikož jsem tedy netušil, jak dlouho filmy volat, rozhodl jsem se to vyzkoušet. Slyšel jsem o několika metodách, jak se to dá zjistit.

První spočívá v tom, že se osvícený kousek filmu normálně na světle vloží do vývojky a počká se až zcela zčerná. Ten se následně vynásobí dvěma. Zkoušel jsem to na Kinopositivu 2 a v pozitivní vývojce nesoucí následující název "Fomatol M - pozitivní vývojka fenidon-hydrochinonová, modročervený tón". Byla potíž v tom, že jsem nevěděl, co si představit pod pojmem "zcela černá" a relativně černý byl už za minutu, takže jsem nezjistil prakticky nic.

Postup jsem opakoval ještě s Fomou R09 new, ale výsledek byl stejný.

Přistoupil jsem tedy k druhé metodě, která spočívá v tom, že se film do vývojky namočí na pět minut z jedné poloviny, po pěti minutách se namočí i zbytek a sleduje se úroveň zčernání jednotlivých částí, až do doby než jsou zcela stejné (je potřeba se na film dívat z více úhlů a to i proti žárovce).

Tento čas je prý optimální doba vyvolání.

 

Začal jsem opět Kinopositivem 2 v kombinaci s výše zmiňovanou pozitivní vývojkou. Optimální vyvolávací čas mi vyšel 4 minuty.

Film jsem tedy vyvolal a ustálil, ovšem i přes veškerou moji snahu z toho ve výsledku vzešel negativ, nikoliv pozitiv. Ten byl navíc velice slabý... film je bílý, téměř průhledný, pouze s velice slabými obrysy - viz INDEX.

Jak je patrné, tento postup se tedy vůbec neosvědčil a výsledek je tak nějak o ničem.

Zřejmé je pouze to, že jako optimální citlivost se jeví zhruba 6 ISO.

 

Foma Kinopositiv 2 - náhled testovacího filmu

 

Následně jsem se pustil do Fomy LA. Pod peřinou jsem zkontroloval zda je film celý namotaný v kazetě, načež se ukázalo, že není.

Vzdal jsem tedy celý foťák do sklepa a film namotal do vývojnice.

Namíchal jsem Fomu R09 new v poměru 1:60, neboť u starších filmů jsou lepší vyšší poměry, aby tam nebyl závoj. Teplotu jsem ponechal klasických 20°C a pustil jsem se na kousku osvíceného filmu do určování času a to opět s pomocí porovnávání černé.

Film byl ve vývojce namočen 10 minut... 20 minut... půl hodiny... hodinu.. a pořád nebyl černý (myslím druhý dílek). Pak už jsem od tohoto testu upustil, neboť další hodiny se mi čekat nechtělo a nalil tu R09 přímo do vývojnice.

Prvních asi pět minut jsem s tím kvedlal, ovšem pak mě to přestalo bavit a film jsem tam nechal hodinu a půl bez pohybu. Poté jej ustáli, vypral a z vývojnice vytáhl cosi černého jak bota.

Ano, film byl celý černý a to včetně částí s perforací. Přesto kresba byla relativně výrazná a až překvapivě zřetelná.

Snímků se tam vešlo 14 a jak se ukázalo, vešlo by se jich tam i více. Ta nenamotaná část totiž byla způsobena tím, že foťák z nějakého důvodu vyhodnotil, že tam film již končí (asi při vytahování z kazety kladl příliš velký odpor) a tak jej začal namotávat zpět. Zbytek filmu tedy nebyl vůbec exponovaný.

Opět přikládám INDEX. Jak je z něj patrné, film má neskutečnou expoziční pružnost a byť optimální citlivost je někde mezi 6 a 50 ISO, lze jej vcelku úspěšně exponovat až na ISO 125.

 

Foma LA - náhled testovacího filmu

 

Další den jsem tu měl Cathalii a když jsme se chystali na procházku, tak jsem opět založil Fomu LA a do kapsy si vzal ještě Kinopositiv 2.

Oba filmy jsme nafotili, přičemž LA jsem exponoval na ISO 50 a Kinopositiv na ISO 6. To byl docela problém, neboť vycházely časy kolem 2s a s těmi se z ruky nefotí úplně ideálně.

Oba filmy jsem následně vyvolal v R09, 1:60, při 20°C, neboť s pozitivní vývojkou už se mi experimentovat opravdu nechtělo.

LA jsem volal 45 minut, neboť jsem se domníval, že když dobu vyvolávání o něco zkrátím, tak film nebude tak černý. Bohužel jsem se mýlil a černý byl stále, pouze kresba byla o něco méně výrazná, než v případě prvního filmu. Domnívám se tedy, že by to chtělo tak tři hodiny.

Oproti tomu Kinopositiv 2 velmi překvapil a vyšel z něj velice zdařilý a kontrastní negativ. V tomto případě jsem čas ani nijak nezjišťoval a nechal to tam půl hodiny. Ve výsledku se to paradoxně osvědčilo mnohem více, než když jsem časy pracně zjišťoval.

Jen vzhledem k té citlivosti ISO 6 asi nebude úplně ostrý, ale prozatím jsem jej nezvětšoval, tak těžko říct.

 

Dnes mi dorazily papíry ILFOSPEED RC DeLuxe 3 ILFORD 13x18, takže se brzo vydám do temné komory a zkusím oba filmy zvětšit. Papírů mám sto kusů, jen moc nevím, co od nich čekat, neboť nejen že RC jsem ještě nepoužil a zvětšoval prozatím pouze na baryt, ale dokonce to prozatím vždy byla roky prošlá Foma.

Na tu se velmi osvědčila rentgenová vývojka, v které dávaly velmi kontrastní výsledky a okraje papírů byly krásně bílé. Asi ji zkusím použít i na tyto, ale nedovoluji si odhadnout co z toho může vzejít.

Potíž je v tom, že zvětšovat můžu pouze v noci, neboť přes den nedosáhnu požadované tmy a jelikož takové zvětšování vždycky trvá minimálně do pěti do ráno, tak to nevychází úplně optimálně, když mám ráno vstávat do práce.

 

 


 

Další věc... na Aukru jsem zakoupil velmi zajímavý předválečný objektiv. Ukázalo se sice, že na kinofilmovou zrcadlovku namontovat nejde, neboť potřebuje podstatně menší vzdálenost mezi zadním optickým členem a snímačem, než jaká je umožněna, takže by zasahoval do zrcátka.

Ovšem na bezzrcadlovku sedne jak ulitý a jeho závit jsem prozatím přilepil izolepou na redukci C-mount to m4/3, na které sedí naprosto ideálně a všechny vzdálenosti vychází jak mají.

Objektiv je v jakési matici (právě tu jsem přilepil k té redukci), z které se dá zcela vyšroubovat. Tento závit funguje jako ostření, byť lehce časově náročnější, neboť jeho chod je značně delší.

Objektiv má poetickou extrémně měkkou kresbu a jsem přesvědčený o tom, že by nemusel být problém tento prvek výtvarně využít.

Původně byl zřejmě určen na střední či dokonce velký formát, neboť se zdá, že vykreslit by dokázal i větší pole, než je kinofilmové políčko.

 


 

 

Když už jsem byl v tom nakupování, tak jsem po lehkém váhání nakonec objednal i ten Speed Booster a to konkrétně TENTO.

Přece jen je podstatně levnější než ten originální, byť i tak na mé poměry dost drahý. Netuším, zda to k něčemu bude, nebo zda to bude bezcenný krám k ničemu, ale rozhodl jsem se to risknout.

Uvidí se asi za měsíc, až dorazí. Pokud by všechno fungovalo jak má, tak by to byla naprosto parádní věc... třeba na clonu F1.0 už se vyloženě těším. Jen se bohužel ukázalo, že Olympus G.Zuiko 50mm F1.4 nasazený na Olympusu E-PL1, tak něj není při cloně F1.4 schopen zaostřit na nekonečno. To bude způsobeno těmi všemi redukcemi... směrem od těla je tam totiž prvně redukce z m/43 na Canon EF, na tom redukce z Canon EF na Olympus OM a teprve na tom samotný objektiv. A asi už je pak ta vzdálenost mezi čipem a optikou moc velká.

Na druhou stranu, ostřit při této cloně na nekonečno obvykle ani nebývá příliš žádoucí a zaměřuji se spíše na blíže položené předměty či osoby.

 

Ještě jsem přemýšlel, jak je to vlastně s tou lepší světelností u Speed Boosteru, kde se tam to větší množství světla vezme.

Ale po menším zamyšlení mi došlo, že je to vlastně docela prosté a logické... když se kinofilmový objektiv nasadí na snímač s menším čipem, tak je využíván pouze střed promítnuté plochy a světlo z nevyužité části vykresleného kruhu je "zahozeno". Zatímco Speed Booster všechno světlo které projde objektivem koncentruje do plochy malého snímače a tím pádem ho tam logicky dopadá více.

Hol jsem měl na základní škole v hodinách fyziky dávat větší pozor a nemusel bych nad tím nyní dlouze přemýšlet. Důležité ale je že už v tom mám zcela jasno.

 

Z hlediska zlepšování světelnosti byly naprosto unikátní Nikony série E. Ty totiž byly vybaveny maličkým čipem velikosti 2/3", nad nímž byla optika, která crop factor kinofilmových objektivů snižovala na hodnotu 1x. Tedy ho zcela odstranila.

To prý mělo za následek poměrně značnou vinětaci, ale nejzajímavější na tom je tom je, že tato kombinace zlepšovala světelnost o celé 4 stupně !!! Je jsem bohužel nikde nenašel, jaká byla maximální možná světelnost, neboť třeba u SB je to F0.9. Takové světelnosti lze dosáhnout s objektivem světelnosti F1.2, jaký bohužel nevlastním.

Ale u těch Nikonů to mohlo být hodně zajímavé... nasadit tam podřadný seťák s bídnou světelností F5.6 a mít z toho světelné sklo s F1.4.

Domníval jsem se, že když jsou to aparáty s rozlišením kolem 1,3 Mpx, tak by se mohly dát sehnat za dvě stovky na Aukru, obdobně jako třeba můj oblíbený dvoumegapixelový Olympus C2020.

To se ovšem nepotvrdilo a na Aukru jsem nenašel ani jeden. Úspěšnější jsem byl až na eBay, kde se jeden z modelů nacházel. Prodávající si ho však bohužel cení nikoliv na 300 Korun, nýbrž na 300 Dolarů. A zas takový extrémista nejsem, ani kdybych ty peníze měl.

 
« ZačátekPředchozí61626364656667686970DalšíKonec »

Strana 67 z 148