|
Bylo dokončeno několik dalších fotografií z Telče, s mojí milou Cathalií.
Zdaleka to však zatím nejsou všechny a více se jich zde objeví co nevidět.
Jinak, před pár dny mi konečně dorazil Flexaret V. Je to krásný aparát a to nejen vzhledem, nýbrž i z hlediska funkcí.
S Ljubitělem 2, kterým jsem na svitky doposud fotil, se to vůbec nedá srovnávat. Už jen na té matnici tohoto jde vidět mnohem více a dá se bez problémů komponovat. Po vysunutí lupy pak lze i zaostřit s maximální přesností. Ostření je řešeno páčkami, ale to mi vůbec nevadí a naopak poměrně vyhovuje.
Celkově má spoustu vychytávek... třeba čas a clona jsou určitým způsobem spřaženy, takže dokud se nezmění zadané světelné podmínky, tak lze měnit pouze jednu z těchto hodnot, přičemž druhá se mění automaticky... vlastně taková mechanická priorita clony či času. Ale samozřejmě lze nastavit i každé zvlášť.
Závěrka se sama natahuje při přetočení filmu a je blokována proti dvojímu osvitu fotografického materiálu (to sice může být občas limitující, ale mnohem častěji se to hodí, když nevím jestli už jsem film přetočil nebo ne).
Kromě svitku v něm lze pomocí jednoduchého adaptéru použít i kinofilm, což už ale dneska nemá tak úplně smysl.
Ke komponování lze použít nejen matnici, ale i vestavěný průhledový hledáček, který je dokonce vybaven jak rozměrem pro svitek, tak pro kinofilm.
Na pravé straně jsou dvě počítadla, přičemž při použití svitku stačí to hlavní, které je opět mechanicky důmyslně řešené a to například i v tom ohledu, že po otevření dvířek fotoaparátu se automaticky vynuluje.
Pod kolečkem na posun filmu se nachází několik otočných ukazatelů, kam lze zadat citlivost a typ (barevný nebo černobílý) filmu, pro případ, že by fotograf zapomněl, jaký do něj založil. Na vrchní části knoflíku pak lze nastavit i formát filmu, tedy buď svitek 6x6 nebo kinofilm 36x24.
Zadní dvířka mají pojistku proti nechtěnému otevření a tlačítko lze zmáčknout pouze když je vysunutý otáčením doleva. Po vložení filmu se otáčením doprava zablokuje a již nelze zmáčknout, což je velká výhoda.
Na levé straně se nachází sáňky na blesk a zepředu i konektor pro jeho připojení, byť tuhle vymoženost asi nevyužiji.
Spoušť je umístěna zepředu na levé straně a fotoaparát se tak drží velice pohodlně. Pod ní je posuvník, kterým lze spoušť v režimu "B" zablokovat ve stisknuté pozici a nechat tak otevřenou závěrku.
Vzadu na dvířkách je tabulka expozičních hodnot, ta však zůstane nevyužita, neboť expozimetru důvěřuji přece jen o něco více.
Na objektivu je kromě nastavení času a clony ještě další posuvník, u kterého jsem dlouho nemohl přijít na to, k čemu je určený - je opatřen magickými písmeny V, X, M. Jak se nakonec ukázalo, V je samospoušť a po vyfocení snímku se automaticky vrací na X, což je výchozí stav pro běžné snímky. M pak slouží k synchronizaci blesku a závěrky při rychlejších časech, až do 1/300s, což je nejkratší čas, jaký závěrka umožňuje.
Objektivy jsou ohniskové vzdálenosti 80 mm, přičemž ten vrchní, tedy hledáčkový, má světelnost F3, zatímco spodní snímací F3.5. To sice není žádný zázrak, ale vzhledem k velikost filmu (6x6) je to plně dostačující a s hloubkou ostrosti lze i tak pracovat velice dobře.
Trošku mě děsilo to ohnisko 80 mm, ale pak mi došlo, že je to skutečné ohnisko pro 6x6, nikoliv ekvivalent kinofilmu. K přibližnému ekvivalentu se lze dopracovat jednoduchým výpočtem 80/1,6666, což je nějakých 48 mm ekvivalentních, tedy ohnisko podstatně kratší, než u většiny objektivů, které používám na digitálu (tedy s výjimkou nedávno zakoupeného CCTV 25mm f1.4, který je ale spíše provizorním řešením). Takže v tomto ohledu absolutně není problém.
Zkrátka, jak už jsem psal, je to krásný stroj, už chápu, proč ho používají či používali i takoví fotografové, jako je mistr Saudek či Taras Kuščynskij a celá řada dalších...
Včera jsem se rozhodl přístroj vyzkoušet i v praxi a jelikož jediný svitek, co jsem v mrazáku našel, byl Rollei IR 400, založil jsem do fotoaparátu ten. Jeho citlivost bez filtru je ISO400, tedy 27 DINů. S filtrem o vlnové délce 720nm je udáváno ISO25, tedy 15 DINů.
Zkoušel jsem jej jak s filtrem, tak bez filtru a kromě toho jsem provedl několik experimentů, které zde případně popíšu až na základě jejich výsledků. Se 720nm filtrem jsem zkoušel fotit jak na doporučovaných 15 DINů (ISO25), tak na 12 DINů (ISO12).
Film jsem dnes vyvolal v R09 new (20°C, 7,5 minut) a byť jsem ho ještě blíže nezkoumal a momentálně se suší na šňůře, tak již jen letmým pohledem je patrné, že těch 15 DINů je silně nedostačujících a snímky exponované na 12 DINů vypadají o poznání lépe. To ale bude způsobeno tím, že jsem si na to testování včera nevybral vůbec vhodnou chvíli... k rybníku jsem se vydal asi v 18 hod. a navíc bylo značně zamračeno, takže vůbec nesvítilo slunce, což jsou na IR podmínky silně nepříznivé. Ale říkal jsem si, že i tak tam nějaké IR záření bude a na test by to teoreticky mohlo stačit.
Očividně by ani příliš nemuselo vadit, že byl film již minimálně dva roky v mrazáku a již když jsem ho tam dával byl pěkných pár let prošlý. Při prvotním praní před vyvoláváním z toho sice tekl dobrý humus a vývojka následně vypadala, jak kdybych v ní těch filmů vyvolal desítky, ale na filmu samotném se to zřejmě nijak neprojevilo.
V mrazáku mám dvě další ruličky, tak ty příště vyzkouším už v ostrém provozu, tedy přímo na modelce a za optimálních světelných podmínek pro IR.
Tenhle film lze naštěstí, coby poslední dostupný IR filmový materiál, koupit i dnes (doufám že i ve svitku), takže pokud se osvědčí, udělám si zásoby.
On to sice není úplně pravý IR film, jak je patrné ze spektrální křivky, ale do IR spektra zasahuje (byť docela krátce), tak ho k tomuto účelu použít lze.
Rollei IR 400 - spektrální křivka |
